CZ | Secret Powers | Avengers FF | ✓

Secret Powers - Dvanáctá část

 Ahojte! Vítám vás u dalšího dílu. :3 Moc vám děkuju za ohlasy, vzhledem k tomu, že je to moje "wattpadovská prvotina" tak mě to strašně těší a jsem šťastná, že se vám to líbí. :) Takže pokud se vám bude i dnešní část líbit, nezapomeňte dát koment & vote, abych věděla, že máte o toto story stále zájem. :) Have fun! PS: Už nemám další díly předepsané, tak uvidím jak to teď budu stíhat. :) Konec tohohle jsem dopisovala teprve včera v noci. :D

„C-cože?!“ vykřikla jsem nevěřícně. „Nikdy!“ Asgarďan se hořce zasmál a o krok se přiblížil ke mně.

 „Změníš názor. Časem. Ještě se uvidíme, Jessico.“ V tu chvíli se rozplynul a já klesla k zemi. Lapala jsem po dechu, ale nebyla jsem schopná normálně dýchat.

 Někdo se začal dobývat dovnitř, ale přes zamrzlé dveře to moc dobře nešlo. Vyhrkly mi slzy, když mi došlo, že nepotřebuju trénovat své schopnosti jako takové, ale spíše své emoce. Neuměla jsem je ovládat a to byla příčina všech problémů.

 Dveře najednou vylétly z pantů a já spatřila krásnou ženu se zrzavými krátkými vlasy. Že by to byla ta Tonyho nová asistentka? No jestli ano, měla zatraceně sílu.

 „Co se tu stalo? Jsi v pořádku?“ Beze slova jsem na ni pohlédla, ale slzy nešly zastavit.

 „Pane Starku!“ Zakřičela žena do chodby. Chvíli se nic nedělo, ale pak jsem zaslechla rychlé kroky a ve dveřích - tedy v tom, co z nich zbylo – se objevila Tonyho tvář.

 „Co se děje, hoří?!“ odvětil otráveně, ale pak pohlédl na led, který zbyl na rámu dveří a zbledl. „Sakra, mrzne! Jessico, co se stalo?!“ Rychle se ke mně rozběhl, poklekl a jednu ruku mi dal na rameno. „Jess, mluv no tak!“

 Zadívala jsem se mu hluboko do očí a pootevřela ústa. Přerývavě jsem dýchala.

 „On to ví. Našel si mě.“ Zašeptala jsem tak potichu, že jsem si nebyla jistá, jestli mě vůbec slyšel. Tony se mnou mírně zatřásl.

 „Cože? Kdo?!“ Polkla jsem a přelétla pohledem mezi ním a ženou, která stála o pár kroků dál.

 „Loki.“ Stark rychle vstal a couvl. Prohrábl si vlasy ve skoro bezmocném gestu.

 „To je špatná zpráva, zatraceně! Našel tě dřív, než jsem myslel... musím se spojit s Furym, takhle už nejsi v bezpečí. Natalie, postarej se o ni, já se za chvíli vrátím.“ Rychle vyběhl ze dveří a já stočila pohled k ženě. Hřbetem ruky jsem si otřela slzy a zhluboka se nadechla.

 „Vy jste... Tonyho asistentka?“ Zeptala jsem se trochu pochybovačně. To jak vykopla dveře...

 „Ano.“ Odpověděla s kamennou tváří a zkřížila ruce na hrudi. Vstala jsem a zkoumavě si ji prohlédla. Měla jsem šestý smysl na rozpoznání lží a něco mi na tom všem nesedělo.

 „Myslím, že něco tajíte.“ Řekla jsem. Ona pozvedla hlavu, ale nedala na své tváři nic znát.

 „Nesmysl. Počkám venku, převlékni se.“ Zamračila jsem se. Copak ta žena neuměla dát najevo žádné emoce? Otočila se ke mně zády a chystala se odejít, když v tom jsem ji zarazila.

 „Poslal vás Fury?“ Vyhrkla jsem. Žena se zarazila a otočila se ke mně. Nevěděla jsem, jestli mám pravdu, ale pokračovala jsem: „Poslal vás, aby jste mě chránila, že? Protože Tonymu nevěříte.“ Žena se zamračila.

 „No dobrá. Máš pravdu. Jmenuji se Natasha Romanová a myslíme si, že Stark se o tebe nedokáže postarat. Což každopádně nasvědčuje i tato situace s Lokim.“ Narovnala jsem hlavu a pevně semkla rty. Nelíbilo se mi, že někdo takhle o Tonym mluvil... byl to zvláštní pocit, který jsem cítila hluboko v srdci. Nedokázala jsem ho identifikovat. Nebo jsem to možná sama nechtěla.

 „To není jeho vina.“ Bránila jsem ho. Žena zlehka pokrčila rameny, ale neodpověděla.

 Několik minut bylo ticho a já přemýšlela. Co se mnou teď bude? Převezou mě do nějaké tajné základny? To je jedno – on si mě najde. A určitě by pro něj nebyl žádný problém se probojovat přes stovku agentů S.H.I.E.L.D.u – tím jsem si byla jistá.

 Do místnosti vtrhl Tony a já vzhlédla. Skousla jsem si rty a založila si ruce na hrudi.

 „Tak jak to dopadlo? Musím pryč? Někam do Antarktidy? Káhira? Madagaskar?“ přešla jsem k němu a naléhavě ho chytla za zápěstí. „Tak mluv!“ vyhrkla jsem a stiskla ho ještě pevněji. Jeho pohled byl naprosto nečitelný.

 A pak se hlasitě rozesmál. Zmateně jsem ho pustila a o krok couvla. Co to sakra-

 „Madagaskar? Jako vážně?“ Rozhodila jsem rukama v bezmocném gestu a zamračila se.

 „Tak co teda?!“ Stark si dal jednu ruku v bok a tu druhou si dal přes ústa, snažíc se zastavil další záchvat smíchu. Semkla jsem rty a snažila se neodseknout na jeho gesto nějakou protivnou poznámkou.

 „Nic takového. Zůstaneš tady.“ O krok jsem přistoupila a zmateně stáhla obočí.

 „Ale on-“ Tony zvedl ruku a pousmál se.

 „Budeme se řídit pravidlem, když nemůžeš do S.H.I.E.L.D.u, půjde S.H.I.E.L.D. k tobě.“ Sama pro sebe jsem se zamračila a podotkla:

 „Takhle se to myslím neříká. Ale to je jedno, o čem to mluvíš? Sem přijedou nějací agenti?“ S dalším lišáckým úsměvem nazvedl obočí a pokračoval.

 „Agenti? Ne tak docela. Mí drazí přátelé... možná jsi už o nich slyšela?“ dívala jsem se na něj s nechápavým pohledem a zkoumala výraz jeho tváře. Jeho přátelé? S kým sakra Stark kamarádí, kdo má něco společného s S.H.I.E.L.D.em? Leda, že...

 Vykulila jsem oči a s pootevřenou pusou couvla.

 „To myslíš jako-“

 „Jo.“ Odpověděl se špatně skrývaným úsměvem a já si jednou rukou promnula oči.

 „Avengers?! Tady?!“