CZ | Secret Powers | Avengers FF | ✓

Secret Powers - Třicátá sedmá část

Ahojte! :) Tak je tu další díl, doufám, že jste rádi. :3 Jinak, jsem v psaní už trochu napřed no a... s politováním vám musím oznámit, že čtyřicátá první část by měla být podle plánu poslední. :) + ještě budou 2 epilogy, každý z pohledu někoho jiného. :) Je to zvláštní, protože Secret Powers bude moje úplně první povídka delšího rozsahu, kterou jsem kdy dopsala do poslední tečky... a to jen díky vám, protože bez vaší podpory bych se sem nikdy nedostala. :3 Děkuji! Přeji příjemnou zábavu. Enjoy! ♥ PS: Za pomoc se jménem děkuji uživateli: Temnor :3

Stála jsem na vrcholku té nejvyšší budovy, kterou jsem v blízkém okolí našla. Před sebou jsem měla napřaženou ruku s prstenem a nejistě jsem ho sledovala. Přivřela jsem oči, zhluboka se nadechla a pak zvedla ruku nad hlavu.

„Loki." Zamumlala jsem jeho jméno. V tu chvíli z prstenu vyšlehl modrý, zářivý paprsek přímo do nebe. No, tak tohle musel vidět každý v okruhu 50 km, jestli ne dál. Pokud tu někde Asgarďan byl, moje znamení jen tak nemohl přehlédnout. Paprsek zmizel a já se rozhlédla. Ve vteřině jsem si vyčarovala ledovou tyč, přesně takovou jako v mé kresbě. Chytila jsem ji pravou rukou a zadívala se do dálky.

„Jessico, rád tě vi-" Ozvalo se za mnou. Nenechala jsem Lokiho dopovědět ani jednu větu, protože jsem se k němu prudce otočila, namířila špičatý konec tyče k jeho krku a zadívala se na něj s takovou zlostí v očích, že by to zastrašilo i Satana. Loki byl ale tisíckrát horší. Možná. Zvedl ruce nahoru, jako by říkal 'vzdávám se' a s pomalým pohledem na mou zbraň se uchechtl.

„Myslíš, že mě tenhle... ledový oštěp zastaví?" Ledový oštěp? Ledový oštěp... mám to! Teď však nebyl čas na mé soukromé záležitosti. Ještě víc jsem k němu přitlačila ostří a zavrčela:

„Ty slizkej bastarde, co si myslíš, že děláš?!" Loki se opět zasmál.

„Naučila ses vytahovat drápky, sestřičko, to se mi líbí. Nicméně tě musím zklamat, nemůžeš mi ublížit, vzpomínáš?" Zahleděl se nejdříve na můj a pak na svůj prsten a já se ďábelsky pousmála.

„To platí pro magii... ale pro hmotné předměty? Probodnu tě tak nebo tak." Zadívala jsem se mu do očí, ale nebyl v nich vidět žádný strach, dokonce ani obavy.

„A nenapadlo tě, že by to tak mohlo být i obráceně?" Zamračila jsem se. Loki se najednou prudce pohnul, odskočil ode mě a odněkud vytáhl... své žezlo! To žezlo, které měl po bitvě v New Yorku dostat S.H.I.E.L.D. Ale jak se k němu ten hajzl sakra dostal?!

Zaútočil na mě a naše zbraně se zkřížily. Takový útok jsem nečekala, proto jsem rychle uskočila vzad, druhou rukou si vyčarovala štít, ten stejný, který jsem kdysi už použila a nastavila ho před sebe, čímž jsem unikla dalšímu Lokiho útoku jen o vlásek. Asgarďan na mě zamířil svým žezlem, ze kterého prudce vystřelil temně modrý paprsek - to byla jiná magie, než ta, kterou jsem používala já. Když narazil do mého štítu, zavrávorala jsem a couvla. Led se začal rozpouštět a já zalapala po dechu. Loki přestal a já naštvaně odhodila jak štít tak i zbraň a hněvivě se na něj zadívala.

„Přestaň s tou hrou a odpověz mi. Oba víme, že mě nezabiješ. Tak mluv." Mladý bůh se zasmál a sklonil zbraň.

„Chci ti ukázat, jakou moc teď mám. A přesvědčit tě, ať se ke mně přidáš." Nadzvedla jsem jedno obočí a o krok se k němu přiblížila.

„Přesvědčit? Tím, že zničíš mé oblíbené město?! To ti nevěřím, mluv pravdu!" vykřikla jsem a z očí mi šlehaly blesky.

„Já-" Nenechala jsem ho ani domluvit, viděla jsem mu to na očích.

„Pravdu." zopakovala jsem pomalu , ale ostře a opět se k němu přiblížila. Loki se zarazil a chvíli si mě prohlížel. Další důkaz toho, že měl opravdu v plánu mi lhát.

„Fajn. Chtěl jsem, aby ses ke mně přidala, to byla pravda. Ale to, že jsi vyrůstala tady tě dělá slabší, proto bylo potřeba zničit všechno a všechny, na kom ti kdy záleželo, aby ses plně poddala temné straně. Viděl jsem to, kdybych zničil Midgard, byla bys má. Společně bychom zničili Jötunheim a ovládli všech zbylých sedm světů." Narovnala jsem se a pevně stiskla rty. Nechala jsem ruce klesnout k mým bokům a zaťala je v pěsti.

„Mýlíš se. To, že jsem vyrůstala na Zemi mě dělá silnější než tebe. Poznala jsem lásku, laskavost a soucit. Ty nikdy nic takového cítit nebudeš." O krok jsem couvla a pozvedla pravou ruku, ve které začal vznikat modrý plamen mé ledové magie. „Řeknu to jenom jednou. Vypadni ze Země a nikdy se nevracej, nebo budeš litovat. Je mi jedno, jestli jsi můj bratr nebo ne. Zničím tě." Loki se zprudka rozesmál.

„Nikdy." Napřáhla jsem ruku před sebe a vystřelila na něj mrazivou střelou. Jeho prsten se rozzářil a má střela se odklonila. Samozřejmě.

„Tohle ještě není konec." Zašeptala jsem hrozivě a zadívala se mu zpevna do očí.

„To doufám." Odpověděl Loki, krátce se zasmál a ve vteřině zmizel.

Prohrábla jsem si vlasy a klesla k zemi. Nenáviděla jsem ho! Příště, až se potkáme, bude to naposledy. Osobně se postarám, že skončí v Asgardském vězení, ze kterého se už nikdy nedostane. Nikdy.

Když jsem se konečně odhodlala vrátit se zpět na zem, vydala jsem se hledat své přátele. Dostala jsem se na domluvené místo setkání, na kterém již čekal Tony, Natasha a Banner. Steve byl nejspíš ještě na policii a kde byl Barton, to jsem neměla ani tušení. Už chyběl jen Thor... naše poslední záchrana.

„Co jsi zjistila?" zeptal se mě podezřívavě Stark, jakmile si mě všimli. Podívala jsem se mu do očí a vzdychla.

„Že s Lokim není žádná řeč." Znechuceně jsem si odfrkla a odvrátila zrak.

„Já to věděl! Šla jsi za ním. A kde je vůbec Kapitán?" Pokrčila jsem rameny.

„Nejspíš ještě na Okrsku, šel tam místo mě. Omlouvám se, ale musela jsem to zkusit. Ten parchant chce zničit Zemi, aby mě dostal na svou stranu. Musíme začít jednat." Zaslechla jsem za mými zády kroky a otočila jsem se. Právě přicházel Nick Fury, v ruce džel nějakou krabici.

„Nejdříve se trochu vystrojte, slečno." Navrhl mi a já si od něj tu krabici převzala. Otevřela jsem víko a zadívala se dovnitř - ležel tam můj kostým, přesně tak, jak jsem si ho navrhla. Usmála jsem se.

„Díky, Fury." Přikývla jsem a zamířila si to do jednoho z nyní opuštěných domů, abych se převlékla.

Když jsem se opět vrátila, cítila jsem se jinak. Kromě pevného, koženého oblečení jsem na sobě měla také nasazenou masku. Hluboko v srdci jsem měla takový krásný pocit... svobody a nespoutanosti. Byla to nádhera.

Všichni Avengers tam už stáli, včetně Rogerse a Clinta a jakmile mě spatřili přicházet, jakoby všichni oněměli úžasem. Pomocí prstenu jsem si vykouzlila svou známou bojovou tyč... svůj ledový oštěp.

„Jess?" zalapal po dechu Tony a já se usmála. Odhrnula jsem si vlasy z očí, narovnala se a pevně stiskla svou zbraň.

„Můžeš mi říkat... Ice Lance."