5. ... a Erebor nám bude svědkem

3. část

„Děkuji, že jste mi to řekl, Baline,“ obrátil se zpátky na starého trpaslíka. „Budu na to pomatovat. Teď… jestli mě omluvíte… asi půjdu do svého pokoje. Toho oslavování na mě bylo dnes už trochu moc. Přeji dobrou noc.“

„Dobrou noc i vám, pane Pytlíku,“ pokývl starý trpaslík hlavou, jemný úsměv na rtech.

Oplatil mu stejně, jen jedním krátkým kývnutím, a pak se rychle obrátil, aby odsud byl co nejdřív pryč. Neutíkal, to by bylo zbabělé, jen si nemyslel, že by ho tu měl Thorin načapat, až se bude vracet na hostinu, natožpak že by ho tu měl vidět Dwalin. Vlastně se teď nechtěl setkat ani s jedním z nich. Trápil ho pocit viny a hanby. Byl slušný hobit, a to i přesto, že se právě nacházel v hostinci kdesi daleko od Kraje, takže kdyby tam u Medděda jen tušil, že má Thorin jakékoliv vážné závazky k Dwalinovi, nikdy by k němu do pelíšku nešel. Prostě ne. Stejně tak by si nechal své sny jen pro sebe, ve vlastních myšlenkách, kam patřily, a nesnažil by se z nich udělat skutečnost. I své city, všechno to teplo, které cítil v prsou, když se na Thorina díval, a divoce bušící srdce by spolkl, aniž by o tom kdy promluvil nahlas. Zavřel by to v sobě, stejně jako za sebou právě zavřel dveře vlastního pokoje, a otočil klíčem, protože tak by to bylo správné.

Problém ale byl, což mu hlavou běželo, když přecházel tam a zpět po dřevěné podlaze hostinského pokoje, že to neudělal a teď, když už bylo venku jeho vyznání a zdálo se, že jsou jeho city opětovány, se to prostě nedalo vrátit. Nechtěl to vrátit, i kdyby to v budoucnosti znamenalo se postavit Dwalinovi. Vždyť ostatně jak říkal Balin, nebyli s Thorinem zasnoubení a tak na něj neměl trpasličí bojovník žádné skutečné právo. Bylo to nejspíš stejně lehkovážné i nezávazné jako darovat někomu věneček; prostě záleželo na tom, jak to obě strany braly. A podle toho, co venku viděl, Thorin nebyl zrovna nadšený Dwalinovým vyznáním. Tím pádem, když se nad tím zamýšlel, to vlastně mohlo být přesně naopak. On, Bilbo Pytlík, byl tím, koho si Thorin vybral, zatímco Dwalin, byť Thorinův dlouholetý přítel, vlastně vstupoval mezi ně. Pokud si to podal takhle, byla to moc pěkná představa, díky které se necítil tak zahanben sám sebou, jako ještě před chvílí, ale k tomu, aby si ji skutečně potvrdil, potřeboval vědět, jak to vidí Thorin.

Zastavil se u dveří a sáhl po klice, aby šel trpaslíka ven hledat, když v tom uslyšel jeho kroky na schodech a pak i na chodbě. Kráčel rychle kolem všech pokojů, včetně toho Bilbova, až k vlastním dveřím, kde se zdálo, že chvíli váhá. Dokonce udělal dva kroky zpět chodbou, než se opět otočil a pak už jeho dveře klaply, jak zašel do pokoje. To byla naprosto příhodná situace. Thorinův pokoj poskytoval tolik potřebné soukromí k rozhovoru, ale zároveň představa, že do něj vstoupí, nebyla zrovna uklidňující.

Nadechl se, pobral svou statečnost a vyrazil do chodby. Předtím, než zamířil k Thorinovým dveřím, se ještě rozhlédl na všechny strany, jestli někdo není poblíž. Kdyby ho viděli vcházet do Thorinova pokoje, tak by se možná vyptávali a on by na ničí otázky neměl ty správné odpovědi. Naštěstí pro něj nikdo po chodbě nešel, takže se pomalu proplížil k Thorinovým dveřím, na které, po krátkém zaváhání a několika přešlápnutími, také zaklepal.

„Kdo je tam?“ zeptal se Thorinův hlas z druhé strany.

„Já… tedy Bilbo.“

Následovala krátké ticho, které vyznívalo váhavě, než se trpaslík opět ozval:

„Pojď dál.“

Zaváhal jenom na okamžik, než vešel. V místnosti nebylo moc světla, dvě svíčky na stole a světlo měsíce z venku ho ani nemohlo obstarat, takže chvíli trvalo, než si Bilbovy oči zvykly a pořádně si všiml postavy stojící u okna. Ještě o něco déle mu trvalo, než v ní doopravdy rozeznal Thorina. Jeho dlouhé vlasy, široká ramena a poměrně úzké boky. Teprve až když si byl jistý, že uvidí pořádně i jeho tvář, pomalu k němu vykročil. Věděl, že o něm trpaslík už ví, přeci jen ho pozval dovnitř, ale stejně se ale snažil dělat co nejvíc hluku. Každého ze společnosti už nejméně jednou vyděsil, když se mu neúmyslně připlížil za zády, byla to docela zábava, jenže tentokrát by vyděsit Thorina moc zábavné nebylo.