Mezi kapkami deště

40. týden - Věděla o mně

40. týden 27.9.-3.10.2021

Horor (200/ich)

Je to neskutečný pocit. Bojím se, protože jsem právě viděl vraždu a teď utíkám lesem a doufám, že mě nedostane.

Slyším okolo sebe různé  hlasy a vidím různé jevy a já jen doufám, že jsou falešné. Mývám halucinace, to ano a nikdy jsem je nesnášel, ale teď bych je uvítal.

Srdce mi buší neuvěřitelnou rychlostí. Kdyby bušilo o kousek rychleji, tak jistě musím mít infarkt. Možná by právě on byl milosrdnější, než ta žena s ďábelským úsměvem a šílenstvím v očích. Stačilo mi vidět tři bodnutí do těla a utekl jsem. Nevšímala si mě, ale věděla o mně. Vím to!

Při prvním bodnutí do mého přítele se vyšinutě usmála. Bylo to, jako kdyby mi dávala vzkaz, že ví, že se nacházím kousek od ní, a že jsem další na řadě...

Nyní už běžím. 

Musím!

Kroky byly blíž a smích, který tvoří husí kůži po celém těle a ledové krůpěje na zadech, byl jasně slyšet.

Běžím, ale ona je zřejmě rychlejší.

Snažím se kličkovat, abych jí zmátl, ale je to, jako kdyby předvídala každý můj krok.

Kroky jsou blíž. Smích je zřetelnější.

Utíkám...

Nestačí to.

Ona je rychlejší.

Padám.

Necítím.

Smích je hlasitý a já už nemohu.

Jsem jen tvůj...