Mezi kapkami deště

14. týden - Hledání ztraceného času

14. týden 29.3. - 4.4. 2021

Krátký detektivní příběh (300/ich)

Potloukám se zbořeništěm, které kdysi bývalo velké a metropolitní město. Ulice byly plné života, hudby, barev,... Nyní jsou to pouze zříceniny, které připomínají, že tu onehdy bylo rušno.

Jsem členka elitního týmu a jedna z mála, která si to tu pamatuje ještě před pohromou. Náš úkol je celkem jasný, a to prozkoumávat trosky a torza domu a hledat.

Mířím k jedné z budov, která je relativně celá. Musím ji prozkoumat úplně celou, protože mým úkolem je najít disk, na němž jsou dokumenty, fotky, videa a sama nevím. Jediné co mi vedení řeklo je, že je to až příliš důležité, pro úspěšnost mise, ale popsat to, co hledám už jaksi opomněli. Vím, že hledám disk, ale jaký netuším.

Vejdu do torza a hned po krátkém prozkoumání zjišťuji, že schodiště je rozbourané a vrchní patra tím pádem nedostupná. Sic jsme vycvičení, ale pro úplně jiné věci a takové překážky si vždycky musíme vyřešit sami.

Prohledala jsem celé přízemí, ale má předtucha měla krutou pravdu. Musím se vyšplhat nahoru po neexistujících schodech a hledat své štěstí výš.

Naštěstí jsem ve výtahové šachtě nalezla hledaný žebřík, který byl poškozen pouze minimálně. Vylezla jsem tedy do druhého podlaží a rozhlédla se po kompletně vybaveném vestibulu. Pocity se mi míchaly, ale převládal ten špatný.

Nedbala jsem na svůj vnitřní svět a rychle prohledala všechny místnosti.

Opět jsem nic nenašla, a tak opět stoupám výš. Vím, že tu kdysi bývala kancelář ředitele, tudíž velká šance najít disk.

Jestliže jsem měla divný pocit o patro níže, kde to bylo pouze zařízené, tak tady je totální město duchů. Otevřený kdysi moderní notebook, šálek, který byl plný kafe, židle pootočená, jako by lákala k posazení.

Radši jsem nad tím nepřemýšlela a opět systematicky prohledávala místnost.

Nakonec jsem objevila ukrytý šuplík a v něm malý disk.

Opět jsem nalezla střípek času.