What If... Love is hate? • One-shots [CZE]

Co kdyby se Loki a Sylvie mohli vrátit do své minulosti?

// Máme pro vás jeden krátký one-shot příběh, který jsme napsaly s Adeline-H. Taková menší slaďárna, ale třeba se vám bude líbit a potěší takhle při pracovním / školním týdnu. ;)

What If... co kdyby se Loki a Sylvie mohli vrátit do minulosti a napravit své chyby?

Loki a Sylvie právě dostali čas na rozmyšlenou, jeden den, aby se rozhodli, jestli využijí možnost vrátit se v čase, na svou vlastní osu, ze které pocházeli... samozřejmě i s tím, že můžou něco zásadního změnit a zvrátit tak svou budoucnost. To o co ale přijdou, jsou jejich vzpomínky z aktuální doby, takže by to bylo, jako by se nikdy nesetkali a nejspíše by se to už ani nikdy znovu nestalo.

Právě oba mlčky dorazili domů, do jejich současného a nejspíš i dočasného domova. Oba měli hlavu plnou myšlenek na to, co dál. Jak se vlastně rozhodnout a jak se asi chce rozhodnout ten druhý? Doma se jeden druhému nezvykle vyhýbali. Ani jeden nechtěl začít mluvit jako první nebo spíš nevěděli, co říct. Každý si totiž domýšlel, co si asi musí myslet ten druhý, jak se k celé věci staví. A vlastně se i báli zeptat nahlas. Oběma totiž šlo hlavou to, že by ten druhý chtěl určitě něco ve svém životě napravit, což by znamenalo se už nevidět. Což ve finále vedlo jen k tomu, že místo o svém rozhodnutí, si každý představoval, jaké to bude bez toho druhého, i když by si to ve finále ani nepamatovali.

Sylvie si šla do kuchyně pro vodu, byla to ale jen záminka, aby viděla Lokiho. Co asi dělá, jak se na to všechno tváří... byla více než zvědavá. Loki se najednou na Sylvii zadíval a úplně ho píchlo u srdce při představě, že by ji nikdy nepoznal. Sylvie se na něj zrovna v ten moment podívala a viděla ten jeho výraz, „jsi v pořádku?"

Loki se zatvářil tak zvláštně. „Jasně," zamumlal a raději odešel z místnosti. Sylvie byla po téhle reakci zmatená ještě víc. Loki byl v ložnici pár vteřin, když se tak nějak naštval sám na sebe, jak se chová a vrátil se. „Promiň." Povzdechl si.

„To je v pohodě..."

„Ne, není," přistoupil k ní a chytil ji za ruce. „Nemůžu to dostat z hlavy."

„To ani já ne... je to přece jen... velké rozhodnutí..."

„Bylo by tolik věcí, které bych chtěl udělat jinak."

„To já taky. Hlavně když bych možná mohla žít život, o který jsem přišla, ale zároveň..."

„...bych tě nejspíš nikdy nepotkal."

„Ano, nejspíš bychom se nikdy nepotkali... a zapomněli bychom na všechno... mezi námi..." tak se na něj dívala. „Navíc... jak bychom se poučili z našich chyb, když si je nebudeme pamatovat? Vrátíme se a co když je uděláme zase? A nic se nezmění?" Vyřkla své obavy.

„Máš pravdu. Mohli bychom ty chyby udělat znovu... anebo třeba v ještě horší variantě. Nemáme žádnou záruku, že by to dopadlo lépe."

„To nemáme... možná se stalo... co se stát mělo... nemyslíš?"

„Takže... to necháme, jak to je?"

„A ty chceš?"

„Vím, že změnit to by znamenalo na tebe zapomenout... sice bych to nevěděl... ale teď mě jen ta představa úplně ničí... už bez tebe neumím žít." Vyznal se jí. Sylvie se nad tím pousmála, jako by přesně tohle potřebovala slyšet. Tak ho pohladila po tváři. „A co bys chtěla ty?" zeptal se tak opatrně, chtěl být si jistý.

„Než jsme se poznali, tak by tohle byl splněný sen. Jenže teď... neumím si představit, že bych zapomněla na to, jak se na mě díváš a jak se cítím, když jsem s tebou..." Loki si ji okamžitě přivinul do náruče a silně ji objal. „Myslím, že už bych vždycky měla pocit, že mi někdo moc chybí..." tak se k němu tiskla.

Loki ji políbil do vlasů. „Měl bych v srdci prázdno a nevěděl bych proč."

„Třeba se nám to už někdy stalo..." napadlo ji najednou. „Ale znovu jsme se našli."

Loki se na ni podíval a pousmál se. „Vždycky se najdeme."

Sylvie neodolala a políbila ho. Loki polibek prodloužil a zamilovaně se na ni usmál.

„Až láska k tobě ze mě udělala lepšího člověka. To by znovu už nemuselo dopadnout." Pousmála se Sylvie.

„Cítím to stejně," pohladil ji po tváři. „Takže rozhodnuto? Necháme to jak to je?" Zeptal se a Sylvie kývla na souhlas a Loki dodal: „Ty jsi teď můj život. Nikam se vracet nechci."

Sylvii to dojalo, „ani já ne, jsem teď šťastná tady s tebou..." řekla vážně. Loki ji políbil a pak ji silně objal.