What If... Love is hate? • One-shots [CZE]

Milenci doma, nepřátelé v práci

Loki a Sylvie spolu už nějakou dobu pracovali a žili v TVA. Hlavně díky nim se tam podmínky dost razantně zlepšili. Dokonce měl každý, kdo tam chtěl zůstat, svůj vlastní domov. Už to nefungovalo jen jako nekonečná práce a povinnosti.

Svůj byt tam měl i Loki a Sylvie. Každý svůj vlastní, i přesto, že většinu času byli stejně u jednoho z nich a prakticky spolu už nějakou dobu žili. Háček byl v tom, že se snažili, aby to že jsou spolu, zůstalo tajné. Nechtěli, aby se o nich vědělo v práci, aby někomu museli něco vysvětlovat. A aby to vypadalo věrohodně, snažili se, aby si v TVA mysleli, že se naopak nesnáší a nevychází spolu.

V sedm ráno začal v ložnici zvonit budík. Bylo to velmi nevítané probuzení. Sylvie ležela Lokimu přitulená na hrudi a oba měli ještě hlubokou půlnoc.

Jako první se po chvíli otravného zvonění začal probouzet Loki. „Musíme vstávat," zamumlal. Sylvie jen zavrčela a ani se nepohnula. Vstávání byla jedna z věcí, co naprosto nesnášela. „Sylvie..." Zkusil to znovu, i když ani jemu se nikam nechtělo. Sylvie znovu zamručela, odkulila se od něj na bok a objala peřinu, díky tomu Lokiho celého odkryla. Musel se tomu zasmát a zezadu se k ní přitulil. „Lásko, opravdu musíme," políbil ji na rameno.

„Já dnes do práce nepůjdu..." zamumlala.

„Ani když tě moc poprosím?"

„Mmmm... možná?"

Jeho prosba spočívala v tom, že ji začal líbat na krku. A jak jí objímal, začal jí hladit po nahém těle, jelikož oba usnuli nazí. Tohle ji rozhodně začalo probouzet a to i v jiných směrech.

„Myslíš, že tohle pomůže?" Zavrtěla se mu v náručí.

„Možná... můžeš si na to vzpomenout později v práci, když na mě budeš muset být protivná a nebudeš se se mnou moct takhle tulit..."

„Ale večer si to vynahradíme?"

„Samozřejmě... jako vždycky..."

Sylvie se uculila a utekla mu z postele do koupelny. Loki jen vydechl, jak nečekal, že mu tak rychle zmizí. Musel se tomu zasmát a po chvíli se do koupelny vydal také. Raději se vysprchovali odděleně a o půl hodiny později si vedle sebe čistili zuby. Z koupelny zmizel jako první Loki, jen aby šel pro Sylvii nachystat snídani.

O dvacet minut se už Sylvie ládovala horou lívanců, zatímco Loki na ni zasněně hleděl. Sám nesnídal, ale aspoň si dal kávu. Zato Sylvie, ta dokázala sníst opravdu neskutečně velkou snídani.

„Vážně si nedáš? Je to tak moc dobré!"

„Ne, mně úplně stačí se na tebe dívat." Sylvie se zastavila s vidličkou před pusou a tak se na něj podívala. „Co?" Zasmál se.

„Nemůžeš se na mě dívat, když se takhle cpu snídaní."

„Proč ne?"

„Protože to se nedělá."

„Možná... Ale já se na tebe nemůžu přestat dívat." Pousmál se.

Sylvie se nad tím krátce zamyslela. „ Mmm. Budu to brát jako lichotku."

„To rozhodně je!" Naklonil se k ní, že ji políbí, ale těsně předtím uhnul a ukousl sousto z vidličky.

„Ty drzoune!" Vynadala mu, ale zároveň jí to rozesmálo. Pak jí ukradl i polibek. „Máš kliku, že mám pro tebe slabost..."

„To rád slyším."

Sylvie dojedla a pomalu se chystali k odchodu.

„Vážně nechceš svézt?" Zeptal se Loki.