Nesmělý

1.kapitola

Ahoj lidičky :) Jsem tady s novou povídkou, která má jen pár kapitol :) Předem prosím o shovívavost, je to moje prvotina v tomhle žánru :)

Za podporu při psaní a dokonalý cover děkuju mojí AkaNoMajo <3 

Nad Konohou už pomalu, ale jistě zapadalo slunce a mladý hnědovlasý muž se posadil na lavičku pod rozložitým stromem a povzdechl si. Ve tváři se jasně odrážely dvě emoce – bezmoc a smutek.

„To je moje místo," ozvalo se najednou z korun stromů a hnědovlásek se podíval vzhůru a spatřil šedovlasého muže s maskou na tváři a jedním okem zakrytým.

„Oh..gomene, Kasahi-san. Netušil jsem, že..."

Kakashi jej nenechal domluvit, jen seskočil dolů, do kapsy si zastrčil knihu a na sedícího muže se zadíval. „Nic se neděje, Iruko. Už jsem na odchodu," pronesl a chystal se vydat pryč, když ho něco na Irukovi zaujalo. Posadil se tedy vedle něj, zadíval se na rudnoucí oblohu a dotázal se: „Co se děje? To povzdechnutí nebylo jen tak." Iruka překvapeně zamrkal a podíval se na Kakshiho. O chvíli později však pohled odvrátil a zadíval se do země. Neměl tušení jak muži odpovědět.

„Máš mrtvé oči, Iruko. Jako kdybys něco už vzdal, aniž by ses vůbec pokusil to změnit nebo cokoliv udělat," pronesl šedovlásek a zkoumavě se na druhého muže zadíval. Moc dobře si pamatoval lesk a třpyt v Irukových očích před pár měsíci. A dle grimasy v Irukově tváři, si to on pamatoval taky. Ten den, kdy se vrátil z mise, na níž kvůli jeho laskavosti a neschopnosti být nelítostný málem všichni zemřeli. Sám byl dost zraněný a zesláblý, ale i přesto pokorně vyslechl Hokageho slova kritiky. Slova, jež slyšel i Kakashi. Muž, kterého Iruka obdivoval a cítil k němu sympatie. Právě ten den se Iruka rozhodl, že nebude pokračovat dál na jounina, ale zůstane chuuninem a bude se věnovat vzdělávání dalších generací, aby se z nich stali schopní a silní ninjové. Tehdy měl v očích třpyt a živý výraz a ve tváři se mu zračilo odhodlání, díky němuž si získal větší sympatie u Kakashiho.

„Jde o Naruta. Nedokážu mu porozumět, pochopit jej," přiznal nakonec Iruka tiše a Kakashi se znova zadíval na nebe.

„Hm...ten chlapec. Jsi jeho třídní učitel, že?" Iruka jen kývnul na souhlas a šedovlasý muž se na něj upřeně zadíval. „Iruko, nikoho nikdy nepochopíš a neporozumíš mu, dokud ti neotevře své srdce. Aby to ale udělal, musíš totéž udělat i ty." S těmi slovy se zvedl, dal jednu ruku do kapsy, postavil se před sedícího muže a naklonil se nad něj. „Nepochybuju, že to dokážeš." Následně mu dal ruku na rameno, které lehce stiskl a pak odešel. Iruka jen seděl, neschopný slova a jen vnímal, jak mu zběsile tluče srdce. Co to sakra... prolétlo mu hlavou. Radši nad tím ale nepolemizoval, a zapřemýšlel nad tím, co mu Kakashi řekl. Jak má ale chlapci otevřít své srdce, když stvůra, která je v jeho nitru, může za smrt jeho rodičů? Nevinil z toho přímo toho hocha, ten o tom neměl ani ponětí, ale to co v něm je, Iruku nutí, aby byl odtažitý a držel si odstup, stejně jako ostatní. A není právě tohle ten důvod, proč se kluk chová, jak se chová? Že chce jen přitáhnout pozornost a aby jej někdo vzal na vědomí? Není totiž horší pocit, než když víte, že pro okolí jste jen osina v zadku a něco, co se musí trpět. Když se na to Iruka díval takhle, došlo mu, že ten kluk dělá vlastně to samé, co kdysi vyváděl on sám. Dělal ze sebe blbečka, jen aby si jej někdo všímal. Po smrti rodičů totiž nebyl nikdo, kdo by se zajímal, staral se nebo jakýmkoliv jiným způsobem vzal na vědomí jeho existenci.

„Zatraceně," uteklo mu a zaťal ruce v pěst. Druhý den si s ním promluvím, slíbil si Iruka a vydal se domů. Myšlenka, že se o něco pokusí, a Kakashiho důvěra zapříčinily, že večer poměrně klidně usnul.

Druhého dne šel Iruka do budovy akademie relativně dobře naladěn, ale po příchodu do třídy jej dobrá nálada trochu opustila. Nikde totiž neviděl chlapce, se kterým si chtěl pohovořit.

„Naruto tady není?" zeptal se radši lidí ve tříde, ale všichni svorně zavrtěli hlavou. Odněkud ze zadních lavic dokonce zaslechl, že je dobře, že tady ten kluk není a Iruku lehce bodlo u srdce. Najevo ovšem nic nedal, zaklapl třídní knihu a pronesl: „Dobrá tedy, budeme se věnovat dnešní hodině." I když se Iruka snažil nemyslet na to, zda je hoch v pořádku, hlavou se mu pořád honily nejrůznější myšlenky. Měl o toho chlapce opravdu obavy a hlavně si to dával za vinu. Možná na jeho žert reagoval poněkud přehnaně a Narutovy výtky byly oprávněné. S tímhle si ovšem musí poradit on sám. Hokage měl jistě své důvody proč chtěl, aby právě on byl Narutův třídní učitel a navíc, věřil mu i Kakashi. Proč sakra teď myslím na to, že mi věří i Kakashi-san? ptal se sám sebe. Protože je starší a zkušenější a je to bývalý člen ANBU? Navíc i bývalý student čtvrtého? Jistě, tohle dává smysl. Namikaze-sensei a 4.Hokage v jedné osobě byl velice schopný a obávaný ninja a Kakashi také získal jisté renomé. Ještě aby ne, když byl pod vedením jednoho z nejlepších shinobi té doby, jaké Konoha měla k dispozici. Ale i když si to takhle logicky zdůvodnil, pořád mu z hlavy nemizela maskovaná tvář šedovlasého ninji, až měl Iruka sto chutí praštit se něčím do hlavy, aby se vzpamatoval. Chtěl tě jen povzbudit, blbečku! okřikl se v duchu a vzpamatoval se až v momentě, kdy na něj promluvila růžovovlasá dívka, Haruno Sakura.

„Jste v pořádku, sensei? Zdáte se, že vám není nejlépe a nesoustředíte se."

Iruka se nervozně zasmál a mávl rukou. „To nic není, jen pracovní starosti," chlácholil dívku a ta se zdála být s jeho odpovědí poměrně spokojená. Ne však černooký a černovlasý mladík- Uchiha Sasuke. Jako kdyby cítil, co senseie trápí. Na nic se však muže neptal, i když ho ve skrytu duše žrala ta samá věc- kde ten blonďatý mentál je? Černovlasý kluk se sice netvářil, že by blonďáka hledal, ale Iruka byl odhodlaný po Narutovi pátrat a klidně jej za vlasy přitáhnout zpátky do školy. Po zbytek dne se mladý muž hlídal, aby nebylo nic poznat a jakmile skončila výuka a měl vše potřebné hotové a byl v klidu svého domova, teprve pak mohl dovolit svým myšlenkám, aby se rozutekly na všechny strany.