Nesmělý

4.KAPITOLA

Zdravím miláčci :-)Přináším vám 4., tentokrát už poslední kapitolu téhle povídky :-)  Všem Vám moc děkuju za krásné komentáře a za přečtění a jsem ráda, že se vám tahle krátká kapitolovka líbila :-) Už pracuju na něčem dalším, ale to bude tak nejdřív koncem roku :-D

Děkuju @AkaNoMajo za její podporu při psání totohle díla, bez tebe bych asi neměla odvahu to zveřejnit <3

Vaše Renata

Cesta probíhala v tichu, Iruka se bál promluvit a Kakashi si na konverzaci nepotrpěl, místo toho raději četl a hnědovlasý muž věděl, že starší z nich je i navzdory tomu v pozoru a pečlivě vnímá okolí. Po několika hodinách došli k malému lesu, kde byla i menší mýtinka, na které se daly rozložit stany.

Kakashi si místo pozorně prohlédl, načež zhodnotil: „Myslím, že tady můžeme strávit noc." Iruka jen kývnul, vytáhl svitek, v němž byl zapečetěný stan, do jehož stavby se dal. Druhý muž jej napodobil a o pár minut později stály na mýtině dva stany.

„Vezmu si první hlídku, ty druhou. Zatím se jdi prospat, pak tě vzbudím," pronesl šedovlasý a Iruka neodporoval. Poznal, že Kakashi se nechce bavit a proto bez remcání zalezl do svého stanu, kde po chvíli opravdu usnul. Zatímco hnědovlasý muž spokojeně pochrupával ve svém stanu, Kakashi seděl zamyšleně u ohně. Upřímně, trochu čekal, že mladší přijde a bude s ním chtít mluvit, ale nestalo se tak a to jej zaráželo. Sám by si to s ním rád vyjasnil, ale nechtěl dělat zase první krok. Ale Iruka s tebou chtěl přeci mluvit, vzpomínáš? V Ichiraku ramen, ozval se vtíravý hlas jeho mysli a Kakashi se pro sebe zamračil. Možná ho přestalo bavit se doprošovat, napadlo jej, ale moc se mu to nezdálo. Věděl, že Iruka umí být i neústupný a ten rozhovor stejně jednou přijde. Doufal jen, že to vydrží do návratu zpět do Konohy.

Kakashiho hlídka byla bez problémů a nastal čas, aby vzbudil mladšího muže. Došel k jeho stanu, rozepnul a roztáhnul plachtu, a chvíli se tiše kochal pohledem na spícího muže, který měl lehce pootevřená ústa, jež by nejradši znova ochutnal. Zavrtěl hlavou, aby zahnal nepříjemnou myšlenku a tiše houknul: „Iruko, pomalu vstávej." Muž ze spaní jen něco zabručel, nicméně se o vteřinu později posadil, protřel si oči a zívnul.

„Už jdu." S tím se začal soukat ze stanu ven, a jakmile stál už pevně na nohou, všiml si, že Kakashi stojí až moc blízko. Právě proto udělal mladší muž krok stranou, aby mezi nimi vytvořil patřičnou vzdálenost a vydal se směrem k ohni. Po cestě ještě tichým hlasem pronesl směrem ke Kakashimu „Dobrou noc." Šedovlasý si jen povzdechl a beze slova zamířil do svého stanu, doufajíce, že i Irukova hlídka bezproblémová. I tak ale neusnul a spíše se převaloval a občas měl nutkání se k hnědovlasému shinobimu připojit, nakonec ovšem uznal, že by to asi nebyl nejlepší nápad.

Začalo svítat, když šel pro změnu Iruka budit Kakashiho. Stan ovšem nerozepínal, jen zvenčí zavolal: „Kakashi-san, už svítá." Muž uvnitř nic neřekl, ale dle šustotu Iruka usoudil, že se vyhrabává ze spacáku a proto se vrátil na své místo. Kakashi skutečně po pár minutách vylezl ven a posadil se vedle Iruky se slovy: „Dobré ráno."

„I tobě," odvětil mladší a dal se do hašení ohně.

„Iruko...," ozvalo se najednou „...dlužím ti..." Iruka Kakashiho domluvit nenechal.

„Nedlužíš mi nic. A pokud se chceš vracet tam k tomu tak...sám jsi řekl, že je to uzavřené," pronesl tiše, ale Kakashi v jeho hlase slyšel stopu ublíženosti, i když se to mladší muž snažil pečlivě skrýt. „Promluvíme si o tom v Konoze," nadhodil pak šedovlasý a Iruka jen pokrčil rameny.