Nesmělý

3.KAPITOLA

Zdravím miláčci :) Přináším vám další kapitolu našich miláčků, už předposlední <3 Snad se bude líbit i tentokrát:-)

Vaše Renata

Následujících pár dní Iruka nikde Kakashiho nezahlédl. Chtěl se jej zeptat, co to mělo znamenat a proč to udělal. Sám kvůli tomu celou noc nespal a v hlavě mu to šrotovalo a navíc měl za to, že Kakashi preferuje ženy. I když...neřekl sám, že to byla chyba, která se už nestane? Jen si na ta slova vzpomněl, tak se mu lehce sevřelo srdce. Proč jen něco neřekl a stál jak kůl v plotě? Nebyl sice kdoví jak zkušený a svůdník, ale líbal obstojně. Nebo aspoň si to o sobě myslel. „Já jsem takový pitomec!" vynadal si Iruka, když odcházel z budovy akademie. Jediná práce jej dokázala rozptýlit, ale jakmile už nemusel věnovat svou pozornost studentům, aby se nepřizabili, tak jeho mozek měl prostor přemýšlet. Ponořen do svých myšlenek seděl v Ichiraku ramen, když se vedle něj někdo posadil. Prvně tomu nevěnoval pozornost, ale jakmile zaslechl známý hlas, objednávající si ramen s sebou, tak ztuhnul. „Kakashi-san..." ujelo mu.

„Iruko," odvětil šedovlásek a kývnul hlavou na pozdrav, ale na muže ani nepohlédl. Jen seděl a četl tu svou prasárnu, co vždy. Iruka se podrbal na zátylku a podíval se na šedovlasého shinobiho.

„Kakashi-san, proč?" zeptal se nakonec tiše a jednoduše. Oslovený se na něj zadíval svým nezakrytým okem a lehce si povzdechl.

„Myslel jsem, že je to jasné, ale očividně ne a já si jen něco špatně vyložil. Tím bych to považoval za uzavřené," pronesl klidně, i když v jeho srdci moc klidu nebylo. Irukova reakce v ten večer pro něj byla prakticky odmítnutí a on se nehodlal někoho doprošovat. On mu svůj zájem najevo dal, dokonce mu ukázal svou tvář. Iruka vycítil, že se staršího ninji dotkl a to nechtěl.

„Omlouvám se, jestli jsem udělal něco nevhodného, ale..." začal a znova se podrbal na zátylku. „...ale bylo to dost nečekané a já si nebyl jistý, zda se mi to jen nezdá," přiznal nakonec a cítil, jak mu rudnou tváře. „Nenapadlo mě, že..." chtěl pokračovat, ale Kakashi slezl ze své židle, vzal si zabalené jídlo a věnoval mu tvrdý pohled.

„Jak jsem řekl, je to uzavřené." S tím beze slova odešel a ani jej nenapadlo na chvíli zauvažovat nad tím, že druhý ninja by si nějaké vysvětlení přece jen zasloužil. Po šedovláskově odchodu si mladší muž jen povzdechl, posadil se a objednal si svůj oblíbený ramen, který ale ani nebyl schopen si pořádně vychutnat, neboť jeho myšlenky pořád utíkaly směrem k bývalému příslušníkovi ANBU. „To jsem asi něco pěkně posral," zamumlal si pro sebe. Nejspíš by dál seděl a užíral se, kdyby poblíž nezaslechl známý hlas jistého hyperaktivního blonďatého studenta, jak se kvůli něčemu dohaduje se Sasukem Uchihou, který byl jako vždy ledově klidný, což blonďáka vytáčelo ještě víc a o to hlasitěji na černovlasého mladíka křičel. Iruka na sebe nijak neupozorňoval, ale tahle malá scénka mu lehce pozvedla náladu.

V následujících dnech, kdykoliv hnědovlasý ninja potkal Kakashiho, tak byl začtený do toho Jiraiyova porna. Až se kolikrát divil, že to nenapálí do nějakého sloupu nebo nespadne ze schodů... Kakashi však měl vždy dokonalý přehled a Iruku vždy kývnutím hlavy pozdravil. Nikdy se na něj ovšem nepodíval a než staršího muže stihl hnědovlasý zastavit, tak byl v tahu. Díky tomu byl Iruka odhodlán zajít i ke Kakashimu domů a vše si ujasnit. Jeho odhodlán ovšem vzalo za své v momentě, kdy dorazil do akademie a v kabinetě narazil na šedovlasého ninju, jež mu s pohledem upřeným do knihy místo pozdravu oznámil: „Máš jít za Hokagem. Hned."

Než stačil muž něco odvětit, tak se ozvalo PUF a muž byl pryč. „Proč mě nepřekvapuje, že to byl klon," povzdechl si, ale do kanceláře nejvyššího přece jen šel a dumal, co mu tak náhle může chtít. Po chvíli dorazil ke kanceláři Hokageho, lehce zaklepal a po úsečném: „Vstupte!" vešel. Hokage, starý muž se šedivými vlasy a bradkou, ale stále jasnýma očima, vypovídajícími o vysoké inteligenci a síle, seděl v křesle, naproti němu stál Kakashi a Iruka se uctivě poklonil.

„Přál jste si se mnou mluvit, Hokage-sama?" Mezitím se postavil vedle šedovlasého muže a srdce se mu lehce sevřelo.

„Ano, Iruko. Jedná se o misi," začal vysvětlovat muž a Iruka vykulil oči.

„Misi? Ale pane, já..." Hokage jej zastavil zvednutím ruky.

„Ano, já vím. Na mise už nechodíš a vzdal ses možnosti stát se jouninem a potažmo členem ANBU. Ale tady Kakashi jde na misi a potřebuje doprovod." Přitom se Iruka lehce zamračil a chtěl něco namítnout, ale starý muž mu opět nedal možnost promluvit. „Pro studenty to momentálně nepřipadá v úvahu a ostatní ninjové mají také různé mise a povinnosti. Akademie tě pár dní může postrádat." V tomhle měl muž bohužel pravdu a Iruka to dobře věděl. Právě proto rezignovaně sklopil hlavu a pronesl tiché: „Rozumím, Hokage-sama."

Letmo se pak podíval na Kakashiho, a i když to jen těžko mohl odhadovat, jak se pod maskou tváří, nezakryté oko ukazovalo jistou nevoli. Jistě, proč by jounina měl doprovázet obyčejný chuunin, pomyslel si trpce.

„Kakashi ti poví veškeré informace," dodal muž a tím oba propustil.

„Odchod je zítra v 7 ráno. Počkám tě u Jižní brány. Mise zabere asi 4 dny, jde o vyzvednutí jisté zásilky," pronesl starší z mužů, jakmile vyšli z kanceláře. „Nějaké dotazy?" zeptal se ještě a hnědovlasý zavrtěl hlavou. „Tak tedy zítra ráno," rozloučil se s ním Kakashi a zmizel.

Iruka se pak vrátil zpátky do akademie, kde se plně věnoval výuce a usměrňování Naruta, který opět dělal, co neměl a Iruka už z toho byl lehce unavený. Jestli ten kluk někdy dostane rozum, tak to bude zázrak, problesklo mu hlavou a odtrhl blonďatého mladíka od Sasukeho, se kterým neustále soupeřil. Po skončení poslední hodiny, kterou dnes měl, zamířil Iruka domů a začal si připravovat věci na onu misi, která jej s Kakashim čekala. Snažil se nad tím moc nepřemýšlet, ale bohužel měl takovou povahu, že to prostě nešlo. Už teď se děsil toho, jaká bude atmosféra a připadal si jako hlupák, když si uvědomil, že je jediný, kdo to tak moc hrotí. Kdyby jen tušil, jak hluboce se mýlí. I šedovlasý měl myšlenky podobného rázu, ale na rozdíl od Iruky byl větší profesionál a zvládal se jim tolik nevěnovat a soustředil se spíš na úkol, který jej v příštích dnech čekal.

Dalšího rána, krátce před 7 hodinou, Iruka dorazil k Jižní bráně, ale Kakashi tam ještě nebyl. Šedovlasý ninja měl ve zvyku vždy a všude chodit pozdě a vše doprovázel stupidní výmluvou ohledně pozdního příchodu. Ve skutečnosti to byl Kakashiho způsob, jak nezapomenout na svého týmového kolegu a kamaráda, Obita Uchihu, který vždy chodil pozdě. Ano, byl to asi hloupý způsob, jak si jej připomínat, ale Kakashimu připadal...nejpřirozenější. Samozřejmě, chodil mu i na hrob, kde byl i teď, před odchodem na misi, a měl na něj vzpomínku v podobě Sharinganu, ale tohle bylo osobnější. Nakonec se tiše s Obitem rozloučil a vydal se na místo srazu, kam dorazil víceméně včas, čímž si vysloužil Irukův překvapený pohled. „Jdeme," zavelel Kakashi a oba muži se tak vydali na cestu.