Meow/𝐿𝑎𝑟𝑟𝑦

« 2 »

Louis

Můj milý deníčku, dnes je dvacátého prosince a venku krásné sněží. Maminka v kuchyni peče cukroví a já se chystám jít s Lottie ven. Domem voní skořice a jablíčka. Už brzy budou Vánoce.

Tvůj Louis

Přesně tohle jsem psal přesně před patnácti lety, když mi bylo deset. Teď sedím vedle krbu u velkého francouzského okna a pozoruji zasněženou zahradu. Venku stále sněží a já si piju svoje kakao ke kterému prokusuji cukroví.

Jak jsem tak zakoukanej do zahrady, skoro si nevšimnu pohybu u zahradního domečku. Je zima, takže tam bude nějaký ježek nebo tak něco. Ale po chvíli se zpod lavičky ukázal ocas. Kočičí ocas. Nejdřív jsem si myslel, že se mi to pouze zdá, ale za chvíli se tam ten ocas objevil znovu. V tu ránu jsem se zvedl a rychlostí blesku jsem se utíkal obléct.

Proběhl jsem rovnou těmi dveřmi, před kterými jsem celou seděl. Ani jsem se neobtěžoval za sebou zavírat. Poctivých deset centimetrů sněhu mi křupalo pod nohami a já dál běžel až k té boudě. Vyběhl jsem těch pár schůdků na malou terásku a hned si to zamířil ke křesílkům. Přes všechny byly přehozen deky. Tu z pod které čouhá kousek ocásku oddělám.

A to co jsem tam viděl, jsme opravdu nečekal...

Ležel tam maličký, zimou se třesoucí a vyhublý, hybrid. Jeho zelené oči vyděšeně vytřeštil a zvedl je ke mně. Hned ode mě chtěl utéct, ale já jsem mu naštěstí zatarasil cestu včas.

,,Neutíkej maličký. Já ti pomůžu." řeknu a natáhnu se k jeho hlavičce, abych ho mohl pohladit. Jenže ucukne.

Jen co mě zaslechl můj hlas, začal se třást ještě víc. Chvíli jsem mu říkal nějaký uklidňující slovíčka a když se třas jeho těla alespoň trošku zmírnil, otočil se a podíval se na mě těma nejkrásnějšíma zelenýma očima. Když se rozhodl si mě trošku prozkoumat, chodil kolem mě a očichával mě. Po asi pátém kolečku se zastavil přede mnou a čumáčkem mi drkl do ruky. Jen jsem se nad tím pousmál a pohladil jsem ho po jeho dost mastných vláskách.

,,Ty jsi ten ztracený Harry, viď?" zeptal jsem se ale nepřestával jsem ho hladit.

Maličký na mě vystrašeně čučel, ale neřekl ani slovo.

,,Hele, já jsem Louis. Nechtěl by jsi jít se mnou dovnitř? Je tam teploučko, nějaké to papání." snažím se ho nalákat dovnitř. Tady je hrozná zima.

Kotě nastraží uši, ale stále neodpovídá.

Nebo by jsi chtěl jít zpátky domů? Páníček tě prý hledá." začnu s takovou menší hrou.

,,N-ne." zakoktal znovu a víc se natiskl na mou ruku.

,,A chtěl by jsi být se mnou?" zeptal jsem se ho.

,,J-jo, Hazz by chtěl." vyjekl koktavě.

,,Tak to ale musíš jít se mnou." řekl jsem mu.

,,T-tak j-jo." zakoktá a natáhne ke mně ručičky.

Opatrně jsem ho podebral pod zadečkem a zvedl si ho do náruče. On mi obmotal kolem roku svoje ručičky, a po pohlazení po zádech mi vrnět vrnět do ucha.

Doma jsem ho vzal rovnou do koupelny, kde jsem mu napustil vanu s bublinkami. To byl ale boj. Vysvlékání jakž takž ušlo, ale když viděl, tě ho chci položit do vody, to byl teprve záhul, ho tam dát. Samozřejmě jsem vyhrál, ale za to jsem si z tama odnesl poškrábané a rozkousané ruce. Hlavní je, že je ve vodě a já nejsem zas tak mokrý. Samozřejmě jsem se musel jít převléct, protože moje tričko a mikina byli durch.

Mezitím co si hrál ve vaně s bublinkama, jsem se zašel převléct a rovnou jsem vzal nějaké věci na převlečení i pro něj. Protože jsem měl ve skříni nějaké kousky které mi byly malé, usoudil jsou, že by se v tuto chvíli mohly hodit. Co nejrychleji jsem se vrátil za ním a umyl mu ty mastné vlásky. Koupelnou se rozléhalo prskání, vrčení a já nevím co ještě. Protože mu nešlo mě kousnout, znovu použil své šikovné placičky a začal mě škrábat.

,,A dost!" vykřikl jsem když mi došly nervy.

,,Sedni si na tu prdel a seď. Já ti neubližuji. A jestli chceš docílit toho, abych tě vrátil, tak pokračuj." zahřmím.

Již vykoupaného a převlečeného jsem ho posadil na prostornou pohovku v ještě prostornějším obývacím pokoji a šel mu nachystat jídlo. Myslím že pro něj bude nejlepší polévka a nějaké masové nudličky. Polévku mám uvařenou naštěstí už z dnešního oběda, kvůli návštěvě rodičů, a tak mu ji můžu dát. Polévku jsem dal na sporák s úmyslem ji ohřát ale z toho mě vyrušil křik.

,,CO TO TADY DOPRDELE DĚLÁ?! JAK SES SEM DOSTAL?!" křičí z obýváku Nick který se zřejmě vrátil z práce o nějakou tu hodinu dřív.

,,Nicku nekřič na něj, poleká se ještě víc." rozkážu mu a posadím se vedle Harryho, který si hned vleze na můj klín.

,,Cože?! Ty ho tady jako necháš?! To jako že najdeš někde nějakou prašivou kočku a necháš si ji?! Navíc toto je mutant?!" furt křičí a Harry je na mě co nejvíc přitisklí a vzlyká mi do ramene.

,,Jestli se ti to nelíbí, tak odejdi. Je to můj dům, tak si tady budu mít koho chci. A laskavě přestaň Harryho urážet." odpovím mu hnusně.

,,Nebudu odcházet jen kvůli nějaké kočce. Bych byl hloupej kdybych se vzdal toho luxusu." řekne s úšklebkem.

,,Zbal si věci a odejdi." řeknu rozčileně.

,,Cože?" zeptá se nechápavě.

,,Řekl jsem aby jsi odešel. Nechápu jak jsem mohl být takhle hloupý. Za hodinu ať už ti nejsi." vzal jsem Harryho a odešel jsem s ním do kuchyně, kde jsem ho posadil na kuchyňskou linku a konečně jsem dal ohřát tu polévku. ,,Zachvilku bude papů." oznámím mu.

,,Mň-mňam." řekne a začne se všude rozhlížet.

,, Chtěl by jsi to tady prozkoumat, viď?" zeptáme se po chvíli pozorování jeho maličkosti.

,,J-jo." kyvné mi.

,,Tak ale až dopapáme a ten zlý pán odejde, ano?" navrhnu mu.

,,Do-dobře." řekne a začne čichat vůni polévky.

Tessie ❤️