Meow/𝐿𝑎𝑟𝑟𝑦

« 1 »

Louis

Jako každé ráno si jdu poctivě zaběhat. Jenže poslední dobou mám takový ten divný pocit. Myslím si, že tenhle pocit všichni moc dobře známe. Takový ten pocit, když jdete třeba po tmě, a myslíte si, že za vámi někdo jde a že vás sleduje. Běhával jsem většinou večer, ale kvůli tomuto pocitu jsem začal běhat ráno před prácí. A protože vím, jak nebezpečná je ta ulice vedle té, ve které žiju, samí podivínové a různá 'magie', tak si pro jistotu dávám pozor. Navíc když vybíhám i dobíhám, ulice je furt plná lidí.

Jen co jsem dneska vyběhl z domu, ucítil jsem na sobě ten pohled znovu. Jediné mé plus v tuto chvíli je to, že jsem stále před mým domem a že naproti mě jde jeden z mých nejoblíbenějších sousedů. Pan Roder.

,,Pane Tomlinsone, děje se něco?" zeptá se mile.

,,Ale, jen jsem přepracovaný. Už mám dokonce pocit, že mě někdo sleduje" zasměji se nervózně.

,,To má poslední dobou snad každý v této ulici. Je tu plno zatoulaných koček a navíc na internetu píší, že před několika dny, jednomu bohatému muži utekl hybrid" řekne.

,,Komu?" zeptám se zvědavě.

,,To sice nevím přesně, ale určitě to najdete na internetu. Ale utekl daleko. Pochází z města asi deset kilometrů odtud. Na to, že je to údajně ještě kotě, to je hodně" řekne lhostejně.

,,Kotě? Myslel jsme, že se prodávají až v dospělosti." Řeknu nechápavě.

,,To máte pravdu. Ale on si prý připlatil nekřesťanský peníze." Odpoví mi.

,,A nevíte náhodou proč utekl?" zeptám se s nadějí, že mi řekne odpověď.

,,Jak už jsme řekl. Vše najdete na internetu" řekne a koukne se na hodinky. ,,Teď už budu muset jít. Nashle pane Tomlinsone." A v tu chvíli je pryč.

Fajn, přes mé chytré hodinky, jak jinak než od Applu, jsem si dal do poznámek, že se na to musím doma podívat. Na internetu toho bude určitě hodně.

Hybridi jsou totiž vážně vzácní. Málo kdo si je může dovolit. Vždyť jeden stojí jako mé tři domy. A že můj dům není zrovna malý. Hybridi jsou nejen vzácní, ale mají i drahé doktory. Jak mohou být i těhotní, údajně, tak musí být jejich doktoři specializovaní a tím jsou i dražší. Možná se ptáte jak to vím. Odpověď je jednoduchá. Jeden náš obchodní partner jednoho má a vodí si jej s sebou na obchodní sezení, porady a další důležité záležitosti. Jednou jsem se s ním o nich bavil a on mi tohle všechno řekl a to co jsem nevěděl mi vysvětlil. Sice se mi ten jeho hybrid nelíbil, ale nějakým způsobem byl roztomilý. Jednou jsem dokonce přemýšlel i nad svým vlastním, ale nevím jak by na to reagoval Nick. Kdo to neví, Nick je můj přítel.

Náš vztah je poměrně odlišný od 'normálního' gay vztahu. Tyhle vztahy mají jednoho, co je top a druhého, co je bottom. My to však máme trochu jinak. Ale to vás jistě nezajímá.

Podle mě, byl dnešní běh užitečný a prospěšný. Vždy si u něj vyčistím hlavu a po dnešku by můj mozek vypadal jak ukázková počítačová plocha.

Doma už se opakovala má každodenní rutina. Osprchoval jsem se a samozřejmě jsem si umyl i vlasy. Z koupelny jsem šel do prádelny a tam jsem si vypral smradlavé oblečení. Pak jsem utíkal do šatny a tam jsem na sebe hodil černé uplé tričko a šedé volné tepláky. Moje cesta následovala do obýváku kde jsem si po hodně dlouhé době pustil film. U toho jsem si otevřel notebook a na internetu jsem začal hledat něco o tom ztraceném hybridovi. A najednou jsem to našel...

Ztracený hybrid

Před dvěmi týdny jsme dostali zprávu od jistého Paula Wilda, že se mu ztratil hybrid. Slyší na jméno Harry. Po dlouhé době hledání se dnes prohlásil za mrtvého. Jestli ho někde zahlédnete, volejte na číslo :*** *** ***

Děkujeme



Tak ten je překrásný. Bral bych ho hned. I když, jak se teď dívám, ty oči mi jsou povědomé. Jednou pri mém běhání jsem je zahlédl v křoví nedaleko mého domu. A v ten okamžik jsem byl rozhodnutý se tam jít podívat.

XXX

Už asi pět minut bloudím u keřů mého domu, ale nikoho nevidím. Smůla, rád bych tomu drobkovi nějak pomohl.

Harry

Jako každé ráno pozoruji lidi jak každé ráno chodí do práce. Někteří jezdí v takových krabicích na kolečkách a někteří chodí pěšky. Jen jeden muž běhá. Nevím jestli běhá do práce a nebo jestli běhá jen tak.

Dneska se ale po chvilce zastavil. Nejdřív jsem si myslel že mě uviděl, ale mýlil jsem se. Mluvil s nějakým pánem. Hned jak s ním domluvil, rozeběhl se dál. Běžel bych s ním, ale to se až moc bojím o svůj živůtek.

Po tom co se muž vrátil do svého domu, jsem se odebral k lavičkám. Vždy kolem deváté, když už jsou všichni v práci, se odebírám vyhřívat na podzimní sluníčko. Je totiž konec října a tak si užívám posledního teplého sluníčka. Jen nevím, co budu dělat v zimě. Oblečení ani domeček nemám.

Asi po hodině odpočívání, jsem uslyšel volání mého jména. Nejdřív jsem si myslel že se mi to zdálo a tak jsem jen nastražil ouška. Když volání neustávalo, podíval jsem se směrem, ze kterého volání šlo. Šlo od domečku toho hezkého muže. On sám stál u těch keřů a volal mě.

Našli mě. Odvedou mě do útulku anebo ještě hůř. K mému starému paníčkovi.

A to já nechci. Rychle jsem se proplížil otevřenou bránou toho muže a utíkal jsem na jeho zahradu. Jak už vím, má tam zahradní domeček s teraskou a tam má i nábytek, ve kterém nebo i pod ním, se můžu schovat.

A tak, snad, přežiju zimu.

Možná...