Meow/𝐿𝑎𝑟𝑟𝑦

« 5 »

Louis

,,Harry?!" vykřiknu přes celou svou ložnici.

V tuto chvíli to spíš vypadá jako smetiště. Rozházené oblečení, roztrhané a rozházené papíry, poškrábaný koberec a křeslo, roztrhaný polštářek, vytahané krabice a věci pod postele, a nakonec  nehorázný bordel na posteli.

,,L-lou?" ozve se kňourání z velké hromady bordela, co leží na posteli.

,,Okamžitě vylez." rozkážu přísně.

Hromada se začne lehce třást, a o chvíli později z ní vylézá malé, ale zlobivé kotě.

,,Co to má znamenat?! Můžeš mi vysvětlit proč si to udělal?! Kde mám teď sehnat nové křeslo a koberec?! A o tom oblečení nemluvě?!" jsem nehorázně vytočený. Tohle jsme od něj nečekal.

,,Ha-hazzy s-se b-bál, že t-tady L-lou Ha-hazzyho ne-nechal." koktá a a vzlyká.

,,Ale vždyť jsme spolu mluvili?! Ty jsi mi dokonce říkal, že to tady sám vydržíš?!" křičím dál.

,,A-ale-" chce pokračovat, ale já ho zastavím.

,,Žádné ale. Teď to tady uklidíš a dolů přijdeš až to uklidíš." rozkázal jsem mu.
,,Za chvíli ti donesu odpadkové pytle." dodám a odcházím dolů.

Ježiš ten mě nasral.

V kuchyni popadnu pytle a odnáším je nahoru Harrymu. Tam sedí v rohu pokoje a vzlyká. Neříkám, že mi ho není líto. Je, a moc, ale nějak ho potrestat musím.

,,Pak přijď. Udělám oběd." s tím odcházím dolů a začnu chystat věci na lososa v krustičce a pro mě se salátem a pro Harryho s bramborem.

Harry

Vrátil se. A já ho zklamal. Chtěl jsem mu to vysvětlit, ale byl moc naštvaný.

Hned jak jsem přestal vzlykat, popadl jsem pytle a snažil se je od sebe nějak oddělat. Když se mi to na padesátý pokus podařilo, začal jsem uklízet. Papírky jsem dal do jednoho pytle, zbytek polštářku a jeho povlak jsem dal do druhého. Jen nevím, jak do toho pytle strčím ten koberec a to křeslo. Celý bezradný jsem si sedl mezi ty pytle na ten roztrhaný koberec a začal vzlykat.

Nechci Louiho ještě víc naštvat, chci pro něj být hodný. Aspoň de té jisté doby.

Louis

Už delší dobu se ze shora neozývají žádné kroky, ale místo to se z tama ozývají zvláštní zvuky. Vypnu sporák, vypnu troubu a vydávám se za Harrym nahoru.

Hned jak vejdu do své ložnice, uvidím sedět to malé, uplakané a třesoucí se koťátko, které sedí mezi těmi plnými pytli.

,,Co se děje?" nechápu. Má totiž všechno uklizené.

Harry se na mě podívá těma kukadlama, která byla zalitá slzami. Chvíli mi pohled opětoval a pak se znovu podíval na zem a začal vzlykat znovu.

,,Harry? Co se děje?" ptám se ho znovu s přejdu k němu.

Čupnu si k němu a pohladím ho mezi oušky.

,,Ne-nevím j-jak." úplně se zalyká slzami.

,,A co nevíš? Vždyť to máš hotové?" nechápu.

,,T-to ne-nevím." ukáže na křeslo a pláče dál.

,,To křeslo? A co s ním nevíš?" snažím se to z něj dostat.

,,J-jak t-tam." a prstík přesune na odpadkový pytel.

,,Ty nevíš jak to křeslo dostat do toho pytle?" zasmál jsem se a Harry se skloněnou hlavičkou kývl.
,,Ale to se do pytlů nedává. Zítra sem přijede můj kamarád a já to s ním odvezu na sběrný dvůr." vysvětlím mu.

,,A Ha-hazzy t-tady bu-bude s-sám?" zesmutní.

,,Liam, ten můj kamarád, má taky hybrida. Říkal že ji zítra přivede." usměji se na něj.
,,Las teď už musím jít." mrknu na něj a začnu se zvedat.

,,Mm." zamrčí Harry a natáhne ke mně své ručky.

,,Tak pojď." zasměju se a zvednu si ho do náručí.
,,Jdeme papat a pak spinkat." rozhodnu.

Po výtečném obídku, jak řekl Harry, jsme si šli dát na chvíli oraz. V obýváku jsme si rozložili gauč a pustili jsme si nějaký náhodný film. Harry se vedle mě stočil do klubíčka a já ho lehce drbal na bříšku.

Harry

Za chvíli to na mě přijde, cítím to. Jsem ještě malé kotě, a tím mám lehčí průběh.

Lou mě lehce drbal na bříšku a já sladce vrněl. Po chvíli jsem se začal nudit a tak jsem si vypůjčil jeho ruku a začal mu okusovat prsty.

,,Hej, co to děláš?" vyjekne Lou.

,,N-nic." tiše se zasměju a prsty začnu kousat znovu.

Jenže hned potom zničehonic zakašlu.

,,A jeje. Tady je někdo nemocný." ozve se nade mnou.

,,Hm." víc mu k tomu říkat nebudu. Vezme mě k doktorům a ti na mě budou zlý. A to nechci.

Já chci být s Louim. Ten je na mě hodný a já ho mám rád.