Meow/𝐿𝑎𝑟𝑟𝑦

« 6 »

Louis

Harry celé odpoledne a noc prokašlal, a tak jsem se rozhodl, že ho ráno vezmu ke svému lékaři. Je to manžel mé sestry, takže mě vezme kdykoliv.

Právě teď je půl šesté ráno a já nám chystám snídani. Harry nahoře ještě spí, takže se snažím, aby jsem ho nevzbudil. Stejně ho budu muset na chvíli vzbudit, aby jsme mohli vyjet.

Pravidlo rána: neříct Harrymu, že jedeme k doktorovi.

Harry

Z mého nekonečného spánku mě vzbudí lehký dotyk na mých ouškách.

,,Harry. Vstáváme." ozve se Louiho hlas vedle mé hlavičky.

,,Mm." zamručím a lehnu si na jeho ruku. Ale ne jen hlavičkou, celým tělíčkem. Má výška se rovná sedmiletému dítěti. Tím pádem ležím celým svým tělíčkem na jeho předloktí.

,,Harry, slez a pojď se nasnídat." naléhá Louis a trochu cukne rukou.

,,Ne." řeknu rozhodně a začnu kousat jeho prsty.

,,Hej Harry, jestli se nezvedneš sám, odnesu tě tam já. Ake první zastávka bude koupelna." začíná vyhrožovat.

,,Já už jdu." rychle vyskočím z postele a utíkám do kuchyně, kde se Louimu schovám pod stůl.

,,Kde asi ten můj kocourek je." položí si Louis řečnickou otázku když vchází do kuchyně.

Potichu se zachichotám a tím mě Louis objeví. Chytne mě pod pažemi a vytáhne si mě do náruče.

,,Tady jee." zajásá a já ho pořádně obejmu.
,,Teď tě posadím a donesu ti snídani." rozhodne a jde se mnou ke stolu.

,,Né." začnu křičet.

,,Co?" nechápe.

,,H-hazzy s t-tebou." řeknu rozhodně a víc se na něj přimáčknu.

,,Tak pojď."

Louis nakonec musí snídani na ten stůl donést se mnou v náručí. Snídal jsem dokonce i na jeho klíně. Tomu říkám úspěch.

Po společné snídani jsme se šli převléct a jeli jsme na ten slíbený výlet. Celou cestu jsem jsem nadšeně vyprávěl jak se těším, že budeme spolu a tak dál.

Mé nadšení opadlo ve chvíli, kdy jsem zahlédl nemocnici.

,,Ne, ne, ne." začnu vyvádět.

,,Harry klid, jsi nemocný a pan doktor tě vyšetří. Neboj." Louis mě chytne do náruče a jde se mnou dovnitř.

XXX

Už nějakou dobu sedíme v čekárně a všichni se na nás divně koukají. Víc se stulím do Louiho náruči a začnu mu kňučet do krku.

,,Harry, nech toho." okřikne mě Louis. Já však kňučet nepřestanu.

,,Louis Tomlinson." ozve se z dveří a Louis se společně se mnou vydá do toho živého pekla.

,,Tak pane Tomlinsone, posaďte toho drobečka na to lehátko. Vy si můžete sednout tady." řekne mile sestřička.

Louis mě posadí na lehátko a já vyděšeně sleduji, jak si odchází sednout na židli, která je na druhé straně ordinace.

,,A pan doktor Slake je kde? Když jsme sem volal, říkal že tu bude." ptá se Louis

,,Marcus teď operuje. Před chvílí si jej zavolali na sál." to bude ten Marcus, se kterým včera mluvil.

,,Aha." zesmutní Louis. Nechápavě nakloním hlavičku na stranu a nechápavě mňouknu.

,,Tak zlatíčko, co tě trápí?" najednou se přede mnou objeví se nějaká doktorka.

Jen co ke mně natáhne ruku, oženu se po ní drápkama a zavrčím.

,,Hohoho. Tak tohle mi dělat nebudeš." zahřmí a já se přikrčím a začnu potichu vzlykat.

Doktorka mi chce píchnout nějakou injekci, a v tom do dveří vlítne nějaký doktor.

,,Tak jsem tu." usměje se.

,,Ahoj Marcusi."usměje se Louis a jde ho obejmout.

,,Lou?! Panebože ty jsi se změnil." smějí se.

Jenže ta šílená doktorka toho využije a tu injekci mi píchne do ruky. Poslední co si pamatuju je, jak Lou a ten doktor něco křičí. Pak už jen tma.