Probudíš všechny řeky,
ty víš, že ticho léčí,
proto všechno v nás mlčí
už skoro celé věky.
Čekáme na déšť v tomhle suchu,
aby smyl všechny naše hříchy,
myslím na tebe v duchu,
a na naše smíchy.
Dívám se na vesmír nade mnou,
je tak daleko,
přesto blízko,
stejně jako ty.
A pak se ztrácíš,
jako ty vyhaslé hvězdy,
které zmizely už před tisíci lety,
ale já je stále ve své malosti
stále viděla.
