Tápu a hledám kousek citu, který bych v tobě zahlédla. Jak tonoucí hledajíc kousek stébla.
Proč vlastně tolik potřebuji najít tvoji lásku, a proč zavíráš oči, když v nich hledám sebemenší náznak, který by mě uklidnil. Jak kdybych se panicky natahovala pro tvou pevnou ruku v hluboké řece, která by mě vytáhla a ty bys přitom stál na břehu s rukou v kapse, otáčející se k odchodu.
To kým je mi imponuje, ale jeho chlad mě děsí a bojím se ho tak, jako se bojím tmy ve sklepě. Jeho zvláštní chlad mě na něm od začátku přitahoval, ale právě cítím jak kdybych v něm stála bez teplé bundy a čepice, prosíc o kousek horkého čaje.
Co vlastně cítím, kromě toho, než jak mi vznikají nové a nové omrzliny na těle?
