Je tma, je vidět jen tam kam dosvítí světla od auta. Jedeme v noci s písničkou na plný pecky, zpíváme si a máme úplně ten vibe jízdy v noci.
Nemůžu se dočkat až dojedeme.
Týdenní odpočinek s člověkem, který mě dělá šťastným už tak dlouho, bude nezapomenutelný. Ještě pár kilometrů a jsme tam.
Omg právě nám začala hrát naše písnička! The night we met.
Tak tahle cesta nemůže být lepší. Ten pocit, miluju to.
Jedeme do zatáčky a z ničeho nic se proti nám řítí kamión a mně bije srdce jak nikdy před tím. Nevím co mám dělat, úplně jsem ztra…..
Právě jsem se probudil z dlouhého spánku a moje maminka mě najednou objala a já nechápu proč.
Jsem v nemocnici a vůbec nevím co se stalo. Po pár dnech mě konečně pustili domů.Vracím se do normálního života.
Jen mi přijde, že je něco jinak, ale nedokážu to popsat.
Je to zvláštní. Dneska jsem se rozhodl, že si půjdu koupit nějaké nové oblečení, abych se odreagoval.
Vcházím do obchodu a začnu si prohlížet oblečení a najednou v rádiu začne hrát písnička.
Úplně mě zamrazí a stuhnu. Tu tu tu písničku znám. Někdy předtím jsem jí už slyšel. Vím, že pro mě něco znamená, ale nedokážu si vzpomenout.
Odešel jsem z obchodu co nejrychleji a šel to ven někam do parku rozdýchat.
Vůbec nepobírám co ta písnička semnou udělala.
Radši jsem šel už domů a zamířil si to přímo k mamce. Pustím jí tu písničku a ptám se jestli jí zná a jestli neví co je s ní spojený.
Mamka mi řekla, že jí zná, ale že neví s čím by mohla být spojená.
Zamyslel jsem se a pak odešel do pokoje, kde teď prozatím jsem abych nemusel být sám na bytě potom co se stalo.
Já vlastně ani nevím co se stalo uvědomil jsem si. Proč nic nevím a proč si na nic nevzpomenu. Co se mohlo stát, že jsem ztratil paměť a mám okno.
Radši půjdu spát a zjistím to zítra.
Ráno jsem vstal a už to nemůžu vydržet.
Od rána mám potřebu jít do bytu. Potřebuju se tam podívat. Tak jsem se sebral a jedu.
Mám z toho fakt zvláštní pocit.
Odemykám a pomalu vcházím dovnitř. Bije mi srdce jak snad nikdy předtím.
Vidím všechno.
Vím všechno.
Všechno už mi zapadá do sebe.
To on.
On je to co mi chybí v paměti.
Jeho věci jsou všude.
Je cítit všude.
On je všude.
Vyběhl jsem z toho bytu ven. Každý pohled na kamión mi to zhoršoval. Nevím co mám dělat.
Opřel jsem se o zeď a sesypal se k zemi. Horší pocit jsem snad v životě neměl. Pomalu to ustávalo a já si vic a víc uvědomoval co se vlastně stalo.
Nedokážu to.
Bez něj ne.
Pomalu a v klidu jdu k nejbližšímu mostu, kde přelezu zábradlí.
Přemýšlím je to dobrý nápad?
Co máma?
Ta to beze mě vydrží, ovšem já bez Harryho nikdy.
Vykročím pravou nohou a nechám své tělo letět větrem…
