Louis byl sám už dlouho.
Možná to bylo protože nikoho nehledal, možná byl problém, že se ani nesocializoval a raději trávil čas se svým synem.
Možná byl důvodem jeho syn.
I když měl patnáct, Louis se od něj pořád nějak nemohl oprostit.
Ani jemu, ani Niallovi, jeho synovi to nevadilo.
Ale oba si uvědomovali, že Niall jednou odejde a Louis zůstane sám.
Po tom co se zjistilo, že má dítě se svojí spolužačkou v patnácti, jim všichni nabízeli potrat.
Oba dva to ovšem nechtěli, proto byli také vyděděni.
Bylo to vážně těžké, bydleli u jednoho kamaráda, který měl byt.
Oba se snažili nějak udělat maturitu, což jim také naštěstí vyšlo.
Vše se začalo obracet k lepšímu, když Louis dovršil osmnácti a začal pracovat.
Dostal pojistku, kterou mu zanechal otec. S ní si pořídili vlastní byt.
Vše šlo velice dobře. Jeho přítelkyně už za chvíli mohla jít normálně pracovat, jelikož Niall byl připraven na školku, ovšem v den Louiho devatenáctých narozenin se vše změnilo.
Matku Nialla a Louisovu přítelkyni, kterou vážně miloval srazil opilý řidič.
Bojovala o život, ale přesně před dvanácti lety 14.2. zemřela.
Louis zůstal s Niallem sám.
Zůstali v bytě, kde mu vše připomínalo jeho milou, přestal se stýkat se společnými přáteli a svůj žal utápěl v péči o syna.
Niall byl rád za takové dětství jaké měl, ale když se dozvěděl všechny okolností, kterýma si jeho otec prošel, bylo mu to líto.
Teď od dvanáct let později, byl Niall u kamaráda, což mu Louis vážně nevěřil, ale přesto ho nechal jít.
Louis na Valentýna byl vždy doma s Niallem, ale teď když tu není ani Niall, uvědomil si, že takhle to jednou bude moct být pořád.
Povzdechl si, třiceti-jedna letý muž ( moje výpočty možná nebudou přesné, pardon) a vydal se nachystat se ven.
Neměl v plánu jít někoho balit, přeci jen na to už byl starý dost, hlavně to také neuměl, jeho plán byl si pročistit hlavu a připravit se na zbytek života samoty.
Jen co vyšel ven naproti uviděl zamilovaný pár.
Všechny ho tak strašně iritovali. Ne, že by jim to nepřál, jen nechápal co udělal tak špatného, že on se svou láskou zůstat nemohl.
Se smutným povzdechem se vydal do ulic Londýna.
Nehledal kam jde, či kde zabočuje prostě přemýšlel a až mu začalo bublat v břiše, rozhodl se najít nejbližší obchoďák, aby si něco na zahnání hladu koupil.
Šel k pečivu, rozmýšlel se co si koupit když do něj najednou narazilo něčí tělo.
Vypískl a i s tělem neznámého spadl na zem.
,, Zayneee spadl. " uslyšel dětský hlásek, jak se nejspíše neznámému smál.
,, Moc se omlouvám, zakopl jsem o cizí košík." začal se hned omlouvat nejspíše Zayn a s Louise se odkutálel na druhou stranu, zatímco ho vystrašeně pozoroval.
,, Moc se omlouvám za mé syny. Snad se vám nic nestalo." objevil se nad ním vysoký muž.
Měl delší vlasy, hezkou postavu a nádherné zelené oči.
Louis se od doby co mu umřela přítelkyně, nikdy nezakoukal, ale tenhle muž ho vážně uchvátil.
Vypadal tak stejně staře jako on.
,, T-to je v pořádku." zamumlal Louis a nabízenou ruku přijal. S její pomocí se dostal na nohy a stydlivě sklopil hlavu.
