Vyšel jsem ze svého skromného bytu mířící si to do parku.
Bylo už deset hodin večer, ovšem já jsem si musel dopřát procházku a taky nějak sportovat.
Svázal jsem si své vlasy do drdolu a podíval se do okna jestli se mi náhodou nesmazala řasenka.
Naštěstí jsem ji měl v pohodě, tak jsem vyšel vstříc parku ve středu Londýna.
Šel jsem asi půl hodinu když jsem za sebou uslyšel kroky. Rychle jsem se otočil, když jsem nikoho neviděl začal jsem se bát ještě víc, jsem si jist, že jsem někoho slyšel.
Otočil jsem hlavu, tak abych znova normálně viděl na cestu, ale narazil jsem do něčí hruďe.
Vystrašeně jsem se koukl do očí toho cizence.
,, Copak dělá taková babygirl tady tak pozdě v noci? " zeptal se mě slizce až jsem se otřásl.
Trošku jsem se pozastavil nad oslovením babygirl, ale ani se nedivím, když je tma, já mám sukni a malé podpatky.
,, Šla se projít, tak uhni." nechtěl jsem být zlý, ale takovýhle slizký páprda asi nemá v plánu mě jen doprovodit domů.
A ani doprovození od něj domů bych nechtěl.
,, Takže princezna ukazuje drápky." přešel ke mě, já se reálně začal bát.
Couval jsem tak jak on šel a doufal, že ho to omrzí a půjde pryč.
Ovšem jako vždy jsem se spletl, za chvíli byl rychlejší než já a chytil mé ruce do těch svých.
Vytřeštil jsem oči. Začal sebou mrskat, kopat, všechno možné i řvát, ani jedno ho neodradilo a on stále pokračoval ve své činnosti.
Začal mi stahovat sukýnku, já se mu snažil vykroutit se sevření, byl ale o dost silnější než já a tak jsem neměl žádnou šanci.
Jako by mi ho seslal pan bůh na cestě za tím slizounem proběhl pes.
,, Pomoc! Prosím! Pomoc! " křičel jsem ze všech sil, mrskající sebou víc než předtím.
,, Kde jsi Cliffe?" ozvalo se za stromem a já doufal, že mám vyhráno.
,, Pomoc! " Rozkřičel jsem se znova a tentokrát jsem od něj dostal i do nosu.
,, Nekřič." zasyčel a jako výhružku znova nastavil ruku, aby mě propleskla.
To mě však neodradilo od možného útěku.
,, Pomoc! " vykřikl jsem znova, on do mě začal mlátit hlava nehlava, snažil jsem se bránit a rukama si zakrývat břicho, do kterého začal kopat, když mě povalil na zem.
,, Je tam někdo?!" uslyšel jsem blíže než před tím.
,, Tad-tady! " zasýpal jsem a měl jediné štěstí, že nejspíše dost nahlas, protože za chvíli kopané ustaly a já podle kolik noh tu bylo rozpoznal, že mě někdo zachránil.
Najednou vedle mě dopadl ten slizák, zatímco já nevěřil vlastním očím.
Byl dobitý víc, než já a vypadal, že za chvíli zkolabuje.
Nevěnoval jsem mu, ale žádnou pozornost a i hned se otočil k mému záchranci.
Ten tam stál, dívající se na mě.
,,Děkuji. " poděkoval jsem mu a všem svatým, že tudy zrovna šel.
,, Není zač, babygirl." oslovil mě jako ten chlápek, od něj mi ale vadilo jen to, že si myslí, že jsem holka.
Natáhl ke mě ruce, aby mi pomohl se zvednout, já jsem je přijal a s jeho pomocí stoupl.
,, Babyboy." opravil jsem ho.
,, Co? " zeptal se nechápavě.
,, Jsem kluk. " vysvětlil jsem, čekající nějakou špatnou reakci jsem na něj hleděl, ovšem žádná nepřicházela a teď jsem se na něj nechápavě koukl já.
,, Nevadí mi to." pokrčil rameny.
,, Mohu tě doprovodit domů?" zeptal se a nabídl mi rámě.
Já ho s radostí, protože mi bude pomáhat se podpírat a protože se můžu dotknout tak skvělého muže.
Tedy doufám, že je skvělý.
Společně jsme došli až před můj byt, kde jsem odemčel. ,, Nechceš jít dál?" pozval jsem ho.
Jeden důvod byl odvděčení a druhý, nechtělo se mi tak krásného může nikam pouštět.
,, Dobře." souhlasil se mnou, vešel dovnitř, svého psa si vzal s sebou i ke mě do bytu a uvázal ho v chodbě.
Vyzuli jsme si boty a já dal vařit čaj.
,, Jak se jmenuješ? " zeptal se mě.
,, Harry."
Než jsem mu, ale položil stejnou otázku skočil mi do řeči tou svou.
,, Proč si byl takhle pozdě večer venku Harry? "
S mým jménem si na jazyku krásně pohrál, až jsem z toho měl husí kůži.
,, J-já." zakoktal jsem se, sklánící hlavu.
On si stoupl, přešel ke mě a mou sklopenou hlavu zvedl svými prsty.
Koukali jsme se z očí do očí a já se zamiloval do jeho poměnek.
,, Neměl by jsi tak pozdě chodit ven." zamumlal mi do krku, na který začal klást motýlí polibky.
Zavrněl jsem pod ním, nad čímž se pousmál.
,, Neměli by jsme tohle dělat, ani se neznáme." zamumlal jsem tak, aby mě slyšel.
,, Tak se poznáme. " pokrčil rameny a odtáhl se ode mě.
Ten večer sis moje číslo uložil do mobilu a takhle jsme se i domluvili na našem prvním rande.
Vždy když tuto historku vykládám naším dětem mají tě za hrdinu.
Ostatně jako já.
