So how is it?

2. kapitola

Akio- normálně
Kaito- tučě

„No konec školy a já čekám na toho A-Akia? nevim co tam tak dlouho v tý škole dělá já vyletěl ze třídy hned jakmile zazvonilo.

Asi jsem ve škole usnul no nic jdu ze školy a vidím toho playb- Kaita asi na někoho čeká nevím jdu si dal a najednou si to štráduje ke mě. Nenene nelez sem. „Ahoj Akio mám na tebe prosbu" co ten blbeček může chtít já už chci být ve svojí postýlce..Ahh- už se na ní těším.„ No tak mi řekni co chceš, nechce se mi být v blízkosti toho pekla za mnou".
„No asi bych potřeboval doučování od tebe z matiky protože si vypadal jako že to jediný chápeš" bože kvůli takové prvotině oddaluje čas mezi mnou a postelí. „ Aha. No... Já vím viděl jsem ty nechápavý pohledy. No a když to příjmu tak co z toho budu mít?"

Sakra nevím co z toho bude mít.. asi strávený čas se mnou?? Nevím. „ No nevím co chceš takže co bys za to chtěl?"

Sakra sám nevím jakou z těch kravím vybrat...„ No teď nevím ale neboj já si to vyberu o to se neboj nezapomenu na to. No jestli ještě něco nepotřebuješ tak já už půjdu domů.."

Ach jo já nechci aby už šel. Asi ho začínám mít rád nevím počkat co když není gay?!? To by pak asi vypadalo. Ale taky se ho nemůžu zeptat. „Jo díky. Počkej nechoď nevím jak tobě ale dobře se s tebou povídá" snad ještě nepůjde.

Ale no ták.. „Hele promiň ale mě ta škola unavila takže bych si šel už domů lehnout. A kdy budeš chtít to doučování?"

„Aha tak to jestli jsi unavený tak bez domů a prospi se. No já nevím kdy máš čas já mám čas furt tak si jen řekni kdy"
Škoda že chce domu jít spát by bylo lepší kdyby si lehnul u mě to by mi vůbec nevadilo..hehe

„No já mám taky čas furt tak mi pak napiš já půjdu teda spát.." jsem strašně unavený už bych chtěl být v posteli. „Ok tak já ti pak napíšu a nechceš svišť domu vypadáš že tam ani nedojdeš a že si lehnes na nejbližší lavičku." Vypadal strašně unaveně tak mu aspoň můžu nabídnout že ho svezu domů..

„No není to špatnej nápad je pravda že bych si klidně lehl aj na lavičku a spal" tak jsme se vydali  k jeho autu a jeli směr ke mě. Strašně se mi křížili oči tak jsem je jen na chvíli zavřel a usnul jsem..

Jelikož mi neřekl kde bydlí a usnul tak jsem ho vzal nakonec k sobě tam jsem ho uložil ke mě do postele a šel si udělat nějaký oběd. Začal jsem dělat špagety aglio olio. Je to lehké a dobré. Dokonce někdo jako já někdo kdo prostě neumí moc věřit tohle zvládá. Můžu být na sebe pyšný že umím udělat špagety.

Jak jsem usnul tak jsem se probudil v nějakém pokoji kde to strašné dobře vonělo a proto jsem tam ještě zůstal než jsem vylezl z pokoje a šel dolů za tou vůní. A koho nevidím Kaita. Zrovna umývá nádobí vypadá jek nějaká žena v domácnosti. No nic udělám takoví menší pokus příslovím k němu a obejmu ho ze zadu a čekám reakci. No samozřejmě že byl zaskočený a rudý.

Umývám nádobí a někdo ke mě přickočí a obejme jsem trošku v šoku protože mě objímá Akio. Zrudnu jak to rajče a čekám co udělá. Po chvíli se odtáhne a zkoumá jak jsem rudej a proto se k němu otočím a pokračují v umývání.

Je strašně roztomilý jak se snaží zamaskovat to já je rudej. Počkat co?? Jak že je roztomilý já nejsem gay. Nevím jsem zmatený ano neznám ho dlouho ale něco mě k němu táhne nevím. No nic nebudu ho otravovat asi už půjdu domů. Ale ještě musíme vyřešit kdy chce to doučování , protože se mi to potom nechce řešit. „No..um.. dohodneme se na kdy budeš chtít to doučování a já pak už půjdu ať tě neotravuju. Jo a díky že jsi mě přinesl k sobě abych se aspoň trochu prospal".

Bože je strašně roztomilý jak je maličký..
Škoda že už chce jít domů. „No neotravuješ jestli jsi ještě ospalí tak si můžeš ještě lehnout a třeba vždy po škole a jestli budeš bývat unavený klidně si můžeš odpočinout sice nevím jak daleko bydlíš ale jelikož bydlím na konci města tak asi to nějaký čas potrvá a ty by sis ustlal fakt na těch lavičkách". Prosím ať si půjde ještě lehnout. Vypadá že by si lehl i na zem.

„No dobře pokaždé po škole ale přijde mi divný že bych u tebe furt spal. Prostě by mi to bylo blbí." Nechci u něj furt spát bych pak vypadal jako nějakej bezďák který si přijde ke spolužákům se vyspat.

„Ne blbí to není stejně bydlím sám a nějaká ta přítomnost někoho dalšího mi nevadí". Zní to strašné jako bych byl úchyl a chtěl ho tu udržet ať si lehne a já ho zavřu do sklepa. Chci se s ním kámošit je upřímný a nepřetvařuje jako ostatní mí "kamarádi". „Hele nechceš být kámoš? Protože se mi zdáš jako upřímný a v poho kluk já už nechci ty přetvařující zmije".

„No dobře můžem no ale furt je to divný že bych spal tady". No jo zdá se v poho ale nevím nemám v lidi moc důvěru se divím že jsem teď u něj. „No dobře tak já půjdu už domů".

„No dobře můžeš už domů ale odvezu tě nechci abys spal někde na ulici". Asi by to nebylo nejlepší kdyby spal na zemi nebo někde na ulici.

„Ne díky já si tam zajdu sám není to tak daleko" nechci aby věděl že jsem z děcáku pak by mě litoval.

„Ne já trvám na svém odvezu tě. Nebo když nechceš abych tě odvezl a já nechci abys šel pěšky domů tak to můžeš přespat to je kompromis. Nechám tě vybrat". Nevím proč nechce abych věděl kde bydlí to se stydí za svoje rodiče?

Samozřejmě ještě dnes se pokusím vydat kapitolku ale pride mi že je to narychlo ty jejich city. Je to i pro mě těžký psát protože je to stará rozepsaná kniha a já nevím o čem jsem ji chtěla psát. Mám nápad kdo chce může mi napsat do com jak chce aby jsem dal psala a můžem podat a podílet se na to dohromady.

Ketorin