So how is it?

5.kapitola

Časový posun;
Už je to nějaký čas co bydlím u Kaita.
Přijde mi že jsme něco víc než kamarádi ale bojím se ho zeptat.

Akio už to nějakou dobu bydlí a je strašná sranda ho vidět v kuchyni taková hospodyňka ale moje (bude). Vánoce jsme přežily. Akio dostal hodně dárků. Ale taky velké překvapení bylo to že já jsem něco dostal což jsem nečekal. Jak tak u mě bydlí asi jsem se zamiloval ale bojím se mu to říct. Jsem odhodlaný mu to sdělit teď jak bude mít svátek.

Je to zajímavé strávit Kaitem tolik času. Připadá mi že mě strašně rozmazluje a to mi vyhovuje. Ale jak jsem chtěl radši dělám domácí práce já. A akio na mě blbě čumí a usmívá se.

Časový posun;
Dnes mám svátek a bojím se co Akio chystá. Zas má ten blbej úsměv.

Je to tu. Dnes beru a Akia na večeři a potom mu to řeknu. Strašně se bojím ale taky těším.

Je večer a kanto mě někam bere bojím se že podle toho slavnostního mě bere někam do společnosti.

Sedíme v luxusní restauraci asi mě Akio zabije za to jak je to tu drahé alespoň podle něj. Ale co pro mého Akia cokoli.

Uff jen restaurace ale vypadá draze. Pak ho zabiju. No ale to jsem ještě neviděl ceny.

Jakmile se akio podíval do menu úplně jsem viděl jak mě čeká smrt.

No tak to se chlapeček nedožije rána. To snad nevidí ty ceny?!

„Akio neboj to platím já protože máš svátek" neplatím to kvůli tomu že má svátek ale protože ho chci co nejvíce rozmazlit. Jakmile jsme dojedli zaplatil jsem a šli jsme na noční procházku.

Z těch miniaturních porciček jsem se sotva najedl. No teď jsme na noční procházce. A to je celý večer nějaký nervózní.

„Eh Akio. Musím ti něco říct ale slib mi že jestli se mnou nebudeš souhlasit zůstaneš se mnou i tak?"pokud se mnou nebude chtít být nebudu mu bránit ale jen chci aby se mnou zůstal alespoň kamarád s tím bych se mohl smířit.

„Eh dobře?"podle toho jak je nervózní bude to asi něco důležitého?

„No eh. Akio.. miluji tě." Řekl jsem to tak rychle a potichu tak doufám že mě slyšel.

Tohle asi nebude vtip je celý rudý. Kéž bych tohle neslyšel, protože mi dochází že je pro mě více kamaráde a asi cítím to stejné.

„A-Akio řekni něco." Znervózňuje mě ještě víc to jak nemluví.

Po dlouhé chvíli i jsem se odvážil promluvit.„Kaito díky tobě jsem si právě uvědomil že...eh.. jsi pro mě víc než kamarád a asi to cítím stejně."

Samou radosti jsem ho obejmul a políbil. Jakmile mi došlo že mu to může být i nepříjemné rychle jsem šel od něj.

Bylo zvláštní se sním objímat a líbat zároveň ale také jsem nechtěl aby mě pustil a právě proto jsem vydal nesouhlasné zvuk když se ode mě odstrčil. A jelikož se mi to nelíbilo tak jsem si ho znovu přitáhl k sobě.

Byl jsem hodně překvapený když si mě přitáhla k sobě ale nic neříkám. Jsem rád že to cítí stejně.

Jo já vím je to krátké ale nejsem moc na dlouhé knížky radši napíšu něco kratšího. Varování v příštím díle bude kapitola 15+ a poté už plánuji jenom epilog.

Ketorin