„Kristýnko, jsi v pořádku?" usmála se teta, která seděla na židli vedle postele.
„Co se stalo? Proč jsem tady?" nadzvedla jsem tázavě obočí. Vždyť jsem ještě před chvílí přijela k mamce, proč jsem doma?
„Zlatíčko, tvoje maminka do tebe ládovala drogy. Přijela jsi a byla jsi v hrozném stavu. Pamatuješ si něco?" zakroutila jsem hlavou.
„Nepamatuji si vůbec nic." povzdechla jsem.
„V sobotu ti táta volal, brečela jsi do telefonu, že se ti tam nelíbí, že tě ten Dan od tvojí mamky osahával. Já u toho nebyla, ale táta byl hodně smutný." pověděla teta s pláčem.
„Já si fakt nic nepamatuji."
„Jsme toho názoru, že tě zfetovali, aby sis nic nepamatovala, udělali to naschvál. Neboj Týnko, teď už bude jenom dobře. Jen to musíme říct policii, taťka už je u nich. Pojď, zajedeme tam spolu, všechno jim řekneš a oni budou po zásluze potrestáni." plakala jsem hrozně moc, bylo mi z toho hrozně. Jak se může někdo takto chovat? Zfetovat vlastní dítě? Na druhou stranu, když jsem přijela, bylo všechno hrozně hezké.
„Ale když jsem přijela, tak to bylo v pohodě. Pak už si nic nepamatuji." pokrčila jsem rameny.
„Já vím, ale i tak. Dokonce jsi psala večer i holkám ze třídy, že se ti tam nelíbí, taťka to našel v počítači, když přijela policie. Chtěli to vidět, úplně všechno."
ČTEŠ
Ty nejsi můj otec
Short Story„Je to můj učitel. Bohužel, kolikrát se něco stane a nikdo mi nevěří. Měli jsme psát z němčiny velký test. Zrovna, když jsem řekla, že se jdu učit, tak mi řekl, že jedeme pryč, že musíme na nákup a když jsme se vrátili, byla jsem hrozně unavená. Z...
