Říkej mi mami

27 0 0
                                    

Dnes byl den D. Poprvé po několika letech uvidím svou matku. Taťka s tím souhlasil, vůbec mu to nevadilo, což mě překvapilo.

„Kristýnko, fakt si to užij. Bude fajn vidět po letech mamku. Je sice zvláštní, že o tebe projevila zájem, ale to vůbec nevadí." usmál se taťka v autě. Já mu dala pusu na rozloučenou a šla ke zvonku. Bylo tam napsané Lišková. Předtím, než jsem zazvonila, jsem přemýšlela, proč je tak hodný? Napadlo mě, jestli třeba nemá strach, abych o něm něco neřekla, nebo se mu bude stýskat? Je fakt, že jsem na žádným táboře nikdy nebyla, to bud poprvé, co s ním nebudu. Ale pravda je, že si od něj pořádně odpočinu. Po chvíli uvažování jsem se odhodlala a stiskla zvonek.

„Dobrý den, Kristýna." řekla jsem nervózním hlasem. Jen, co se ozvalo brnění tak jsem vešla dovnitř, nasedla do výtahu a dojela do třetího patra. Dveře byli otevřené a ve dveřích stála blonďatá žena. Vlasy měla svázané v drdolu. Vypadala hrozně mile. Navíc mi byla hrozně podobná.

„Ahoj Kristýnko." usmála se na mě.

„Dobrý den." pošeptala jsem.

„Prosím tě, říkej mi mami. Vždyť jsem tvoje maminka." chytla mě za ruku a s úsměvem mě vtáhla do bytu. Sundala jsem si boty a šla do kuchyně. Tam seděl muž, který se podle Sabčy jmenoval Dan. Byl to její nevlastní táta. Četl si noviny.

„Dobrý den." on se rychle zvedl a podal mi ruku.

„Ahoj, jsem Dan a tykej mi." v tu mi někdo sáhl na záda a já naskočila.

„Baf!" otočila jsem se a spatřila Sabinu. Vedle ní stál nějaký kluk.

„To je Tom a Sabča, tu už znáš." pousmála se mamka.

Ty nejsi můj otecKde žijí příběhy. Začni objevovat