"how much can you take?" [cz daredevil ff]

3. vím že to je on

"Nemůžeš se furt prát" přiletělo z chodby"neperu se" odsekla jsem "vážně" vsadila bych se že nadzvedla obočí. "Nikdo si neztěžoval" "možná proto že nikdo nechce přiznat že jim to nandala slepá holka" sestra si sedla na schody vedle mě. "Nevím jak s tím souvisí to že jsem holka" "May" zvedl se vítr "May"..... To  v té vzpomínce nebylo "May!" Hlas Sestry Meggie se ztrácel.... "May jak si se dostala až sem?" Hlas se ztratil.....

Rozlepily se mi oči.  Vystřelila jsem ihned do sedu. Sáhla jsem na stolek vedle gauče na svůj telefon a zmáčkla jej. *Neděle 16.10. 03:36* z mého boku vystřelovala bolest. Cítila jsem jak rána krvácí. Sáhla jsem na ránu přez triko a ucítila že se krev propila. Neměla jsem čím přelepit ránu vzhledem k mé finanční situaci. Poslední peníze jsem dala za hotel a jídlo. A má karta je zde nefunkční.

Sem tady už asi 2 dny a i bych si našla práci ale kdo by najmul slepce... že. Kdybych byla ve formě možná bych uhrála že mé vidění je v pořádku ale nejsem.

Zvedla jsem se z gauče. Nemám tady skoro jídlo. Chtěla jsem si dojít pro peněženku až pak jsem si vzpomněla na to kolik je hodin. I tak.. potřebuju se projít a pročistit si hlavu. Hodila jsem na sebe košili a přes ní sako co jsem si vypůjčila ze špinavého oblečení mého druhého já. Z hotelového věšáku jsem vzala hůl a vydala se do mrazivého rána.

--

Kráčela jsem temnými ulicemi Hell's Kitchen. Slepec ve tři ráno tak lehký terč na okradení. Jak jinak. Ještě kdybych něco měla.

Parta chlápků se baví za zatáčkou. Vím co přijde. Je mi to jedno. Cítím kouř z cigaret a vím že mají nože. Nejsem tak daleko. Asi slyší cvakání slepecký hole. Jeden vylezl že zatáčky.
"Hele chlapi slepá ženská a má sako z tý něco vytáhneme"
"Je slepá.. není to moc?" Dítě je tam dítě kluk 16... 17 možná.
"Hele budeš poslouchat jasný. Navíc tahle toho možná má víc co nabídnout než jen peníze." Přináší muž a zvyšuje hlad. Jsem skoro u nich baví se nahlas. "Připrav se pohrajeme si" Věta byla mířená na mě. Jdu dál. Nezrychluju. Je mi to jedno. Poradím si

"Holka holka" zašeptal výrazným tónem hlasu a vyndal nožík. Sakra. Z prava mi jedna přiletěla. Spadla jsem. Jeden mne zvedl za vlasy a chytl mi pod krkem nůž. "Takže bejby co mi poskytneš za služby. Peněženku!" Pousměju se "mhm jako bych v ní něco měla krom neplatný kreditky" zatáhne mě ještě víc za vlasy a obrátí mi obličej na něj. Olízl nůž. "Vidíš že jsem slepá? Že?" Rukou udeřím do nože v jeho ruce a pořeže se. Následkem mě pustí. Saltem kopnu do obličeje dalšího a u toho seberu ze země slepeckou hůl. Protočím ji tak aby ho strefila několikrát do břicha a obličeje. Tím zneškodním dalšího. Jeden se zvedá. Hůl narovnání prudce k tělu a tím jej třetím do obličeje. Zbývá mladík. Jdu k němu a on couvá více do uličky. Přeletí najednou objekt a sejme mladíka a on tím padá do bezvědomí. Seberu objekt dřevěná tyč. "Ale ne..." Povzdechnu a do uličky skočí člověk.

Dívá se mi do očí vím to. Nemám brýle jinak jsem vlastně skoro celá v jeho oblečení. Vím že je to on. Ty tyče používala jsem je dřív a voní jako sako co mám na sobě. Jde ke mně rychlým tempem. Chytne mě za krk a přitlačí ke zdi.

Přiškrtí mne. Poznám podle tepu že je naštvaný. Zkouším se nadechnout ale můžu jen tak z poloviny. "Kdo k sakru seš proč máš moje věci a proč si se mi sakra vloupala do bytu?" Nevím jestli čekal odpověď. Škrtil mě a já se mohla sotva nadechnout natož mluvit. Chytla jsem ho za ruku kterou mi držel pod krkem. Byl ve vzteku a neuvědomil si že mne škrtí. Sáhla jsem zmateně do kapsy a hodila klíče na zem. Otočil se a povolil stisk. Já se nadechla. "Já se tam nevloupala" zachraptěla jsem "a jestli chceš od lidí odpovědi zkus jim dát prostor mluvit!" Řekla jsem když jsem se snažila nabrat vzduch do plyc. Sebral klíče a opět se skoro rozeběhl ke mně. "Kdo tě poslal Fisk, rusové kdo?!" Držel mě za košili u zdi. "Vole?! Vypadám jako od Fiska!? Odpověď je ne! Sem ty!." Zaprskala jsem na něj. Zpodivnil. "Jo to jsem neměla říkat takhle rychle. Jinak moje jméno je May Murdock a zřejmě tady neexistuje jak moje kreditka tak můj život." Tohle nebylo lepší. "Jak si se sem dostala?!" Zeptal se zmateně. Ale snažil se to zamaskovat tvrdším přitlačením mne ke zdi. "Nemám šajna!" Asi mne odignoroval  páč mě ke zdi zatlačil ještě víc. "Si mě neslyšel? Nevím ale jestli to chceš vědět přesně. Chtěla jsem se zabít najednou se začala třást země a kabum! Sem tady" přikrčila jsem oči ale to asi neviděl. Pustil mě a odstoupil na dva kroky. Protáhla jsem si záda. "Jak dlouho?" "Co?" "Jak dlouho tady seš" doplnil se " dva dny... Možná... ani ne...Nevím. "dobře půjdeš se mnou do bytu." Zněl furt dost zmateně proto jsem neodmítla.....

____________________
____________________

Snad se líbí doufám že kapitola není přehnaně zamotaná. Budu ráda za jakoukoliv podporu zatím pa.