,,Devatenáct?" pousmála se ,,jsi docela malá na takovou velkou bojovnici". Já jsem se jen ušklíbla. ,,A kolik je teda tobě?" zeptala jsem se docela hlasitě, jelikož byla asi tři metry za mnou. ,,Dvacet osm." zakřičela hlasitěji než já. V ten moment co vyslovila tu číslovku, jsem si vzpomněla na mojí starší sestru, která plánovala oslavu svých dvacátých osmých narozenin. Tato oslava byla na téma kytky. Mně to přišlo trapný, ale jí se to líbilo. Ona vždy musela mít nejlepší oslavu narozenin z celého okolí. Neznám žádného jiného člověka, kterému by víc záleželo na blbých, narozeninových oslavách. A to i když jí bylo dvacet osm. Byl to její koníček, který je velmi nezvyklý. Ona by pro ty oslavy mohla i umřít, což se stalo.
Když jsem se opět probudila ze svých myšlenek, ucítila jsem nepříjemnou bolest která se mi valila ze břicha do krku a zase zpátky. Byl to hlad. Bohužel hlad jsem v této době ucítila tolikrát, že už jsem si zvykla, a o Viktorii ani nemluvím. Když jsem se porozhlédla kolem sebe, nikde jsem Viktorii neuviděla. Začala jsem se bát, ale nevěděla jsem čeho. Ona sama je silnější a rychlejší než já, takže ona by se měla bát o mě. Slunce mě pálilo do zad, ale nestěžovala jsem si. Když byla zima, tak jsem sotva přežila jelikož jsem nikde nemohla najít jídlo, a ta zima byla neskutečná. Sníh byl všude, a byl ho asi metr. Po třech dnech s prázdným žaludkem jsem si ulovila pouze veverku, ve které stejně nebylo moc masa, takže mě ani nenasytila.
Najednou jsem uslyšela křik, který jsem znala víc než jsem chtěla. Byla to Viktorie.
ČTEŠ
Like a zombie
AdventureDevatenáctiletá Tara se dožila něčeho, co mohla znát pouze z filmů a seriálů. Zombie Apokalypsa. Už když slyším ty dvě slova, tak mi naskakuje husí kůže. Ano, tohle Tara právě teď prožívá. Tato kniha je o tom jak přežívá tuto nekonečnou noční můru...
