Ucítila jsem příjemné teplo. Převalila jsem se na druhý bok a spala jsem dál. Tentokrát to bylo mnohem obtížnější než jindy. ,,Ty žiješ?" zakřičela Amanda a přiběhla ke mně.
,,Stalo se něco?" zeptala jsem se, ikdyž jsem věděla že ano. Amanda se na mě pouze podívala a začala brečet.
,,Umřu?" řekla jsem s úsměvavou tváří.
,,Ne, něco horšího," odpověděla.
Pouze jsem zavřela oči a s nezájmem jsem pokračovala jsem ve spánku. Najednou jsem uslyšela jak někdo otevřel dveře. ,,Je OK?" zeptal se zatím neznámý, mužský, hluboký hlas. Otevřela jsem oči, a uviděla jsem jak Amanda pokrčila rameny. Strach jsem neměla, všechno mi bylo jedno.
,,Pomoz jí vstát," rozkázal ten muž.
,,Zvládnu to!" sykla jsem. Rukama jsem se zvedla, pravou nohu jsem dala na zem, ale najednou jsem se zarazila.
,,Proboha, proboha ne. Ne, ne, ne. Prosím, ne. Do prdele ne," začala jsem propukávat panice. Z vteřiny na vteřinu mi všechno jedno nebylo. Amanda ke mně rychle přiběhla, dala mi mojí pravou ruku na její rameno a podala mi pevnou větev, připomínající berly. Pak jsme společně došli až k dveřím, za kterými bylo spoustu lidí, kteří se překřičovali.
,,Hele kdo to přišel."
,,Nechtěla bych mít jen jednu nohu.."
,,Jakej je to pocit?"
,,Hustý!"
,,Co furt měníte téma?"
,,Další lidi tu už neuživíme."
,,Jasmine, dej mi ten papír."
Pustila jsem Amandu a opřela jsem se o zeď. Všichni si mě prohlíželi. Bylo tam 9 lidí, což nebylo zas tak málo.
Dlouze jsem mrkla a snažila jsem se nevnímat ostatní.
,,Sedni si, ne?" pobídnul mě nějaký mladý muž.
Ale to nebylo zas tak jednoduché.
ČTEŠ
Like a zombie
MaceraDevatenáctiletá Tara se dožila něčeho, co mohla znát pouze z filmů a seriálů. Zombie Apokalypsa. Už když slyším ty dvě slova, tak mi naskakuje husí kůže. Ano, tohle Tara právě teď prožívá. Tato kniha je o tom jak přežívá tuto nekonečnou noční můru...
