Like a zombie

Zakleté město #12

Procházeli jsme dalším městem, které se jmenovalo Truo. Nebylo to moc malé město, ale moc velké také ne. Z pár stran bylo ohraničené mořem. Když jsme narazili na první domy, viděli jsme, že to tu není moc "vyčištěné od chodců". "Chodci" už byli v opravdu velkém stádiu rozkladu. Vypadalo to, jako kdyby tady byli už od začátku toho všeho. S Amandou jsme se na šest vteřin rozdělili na dvě strany, aby jsme dozabili mrtvé stvoření, které tam pomalu chodili. Dvěma ranama do hlavy jsem zabila jednoho. Druhého taktéž. Jediné, za co jsem ráda v této době, je to, že se jim dá tak lehce zničit lebka. Že se dají tak lehce zabít, pokud nejsou ve skupinkách.
Blížili jsme se k centru, pohodlně jsme si zabíjeli jednotlivce "hniláků", ale najednou, když se na mě vrhnul jeden z "hniláků" a já jsem se mu nedokázala moc ubránit, protože jsem zrovna zabila toho, který byl za mnou, jsem uslyšela výstřel, a s výstřelem se na mě svalil "hnilák". Byl mrtvý mrtvý, toto slovní spojení se mi líbilo. Jakože byl mrtvý a někdo ho zabil ještě jednou, ale to asi chápete. Amanda se rychle na mě otočila, a vystrašeně se na mě podívala. Najednou začal padat "hnilák" za "hnilákem", protože je nějaký sniper (odstřelovač) zabíjel. Rychle jsme s Amandou začali utíkat za roh jednoho starého domu, což byla chyba. Už jsme byli u rohu, Amanda běžela za mnou, když v tom na mě z rohu naběhl "hnilák", kterého jsem předtím ani neslyšela. Rychle jsem ho shodila na zem, a rozdupala jsem mu hlavu, ale on se nevzdával. Rychle mě chytil a snažil se mi ukosnout nohu. Snažila jsem se ho odstrčit rukama. Měla jsem v kapse nůž, ale z toho stresu jsem na něj zapomněla. Pustil mojí nohu, a tentokrát se mi snažil ukousnout ruku. Zezadu přiběhla Amanda, chytla ho, a snažila se ho ode mě "odlepit". Stalo se to, co jsem čekala, a to bylo to, že se pustil mých rukou, ale chytil se mých nohou. Takže jako předtím. Amanda ho táhla pryč, já ho mlátila po hlavě, Amanda začala dupat na jeho záda, takže mi jeho vnitřnosti "vytekly" na nohu. Najednou jsem ucítila strašnou bolest. Amanda mu vytrhla mozek z ničené lebky, a sedla si.
,,Kurva, kurva, kurva," zakřičela jsem.
Amanda se rychle zvedla, a podívala se co mi je. Byla jsem kousnutá na noze. Rychle mě položila na zem, vzala sekeru, kterou našla asi den předtím, a řekla: ,,Zavři oči, prostě se nedívej, snaž se nekřičet!"
Začalo mi docházet co se děje. ,,Radši mě zabij, prosím!" chtěla jsem křičet, ale začala jsem ztrácet sílu. Nemohla jsem ani mluvit.
Pomalu jsem se začala ztrácet v bezvědomí. Pouze jsem cítila něco v noze. Viděla jsem chvíli rozmazaně, pak jsem zavřela oči. Myslela jsem si, že jsem mrtvá. Pořád jsem cítila něco v mé noze. Ocitla jsem se v něčem tmavém a nekonečném. Nemohla jsem nic dělat, bylo to jako lucidní sen bez mé fantazie. Rychle jsem se rozběhla tou temnotou, a začala jsem křičet. Usmála jsem se. Líbilo se mi to více, než ta nová realita.