Shrike [CZ překlad] ✓

3. | Vleču se za tebou

TŘI | VLEČU SE ZA TEBOU

⋅⋆━━━━━≫⋆⋅☆⋅⋆≪━━━━━⋆⋅

„To je zvláštní," Sapnapův hlas byl kousavý a chladný jako sníh, který kolem nich začal padat. „Nepamatuju si, že by mi vesmír něco říkal."

Cizinec, který byl snem a chlapcem, který měl téměř rozmazané okraje – jako kdyby mohl zmizet, kdyby George odvrátil pohled – sklopil dlaně na znamení toho, že se vzdává. George zjistil, že se tím nic příliš nemění; s rukama nahoře nebo rukama dole nebo rukama svázanýma za zády, ten sen by vždycky našel způsob, jak být děsivým.

O tom nebylo pochyb.

Tohle byl bůh.

Oči snu lomeno boha našly ty Georgeovy; zelené jako jaro, které tahle zamrzlá pustina neokusila už po staletí. „No tak," řekl téměř podrážděně, jako kdyby ho čekání, až se dostanou k bodu, kterému on sám už dospěl, začínalo nudit. „Není tu důvod k nepřátelství, ne?"

George nevěděl, proč to adresoval jemu, jako kdyby tu byl George nějakým způsobem největší hrozbou. Jako kdyby byl nebezpečím, které bylo potřeba přezkoumat a zneškodnit, něco na co si dát pozor. Zjistil, že se mu to líbí, jen trochu.

„Nevím," řekl George upřímně, čímž si od Sapnapa vysloužil zmatený pohled. „Hádám, že to je na tobě. Dream, že?"

Dream se usmál. „Jasně. Zůstaňme u toho. Zůstaňme u Dreama."

Sapnap, který stále stál mezi Georgem a Dreamem, se znovu natáhl pro svůj meč. „Podívej," řekl, „zatáhnout nás na divokou honičku po tomhle mrazivém lese zrovna dobrý první dojem neudělalo."

„Ale bylo to vtipný," řekl Dream na svou obranu.

„To rozhodně nebylo," odvětil Sapnap.

„No." Oba se otočili na George, který nad tím náhlým pohledem pokrčil rameny. „Bylo to trochu vtipný."

Sapnap zíral, zcela zrazen, zatímco Dream zaklonil se smíchem hlavu a ramena se mu třásla silou vlastní radosti. George ho pozoroval s tíživým pocitem v útrobách. Nebylo to tak jednoduché jako ostražitost a zvědavost. Dream, jak ho pojmenoval, a George měl pocit, že se to jedině hodí. Bylo to už dávno, co George spal dostatečně dlouho na to, aby mohl snít – sny a noční můry byly vzdálenou vzpomínkou z jeho mládí, kdy bylo v jeho mysli ještě dostatek prostoru pro představu dobroty a hrůzy. A pak žil dostatečně dlouho na to, aby z představivosti vyrostl. Prožil všechno dobré a všechno zlé. K čemu tedy byly sny? K čemu byly noční můry?

Ale i po všech těch letech si stále pamatoval – ne to, o čem snil, když byl malým a hloupým dítětem, ale jaký z nich měl pocit. Bylo to jako se hýbat vodou, každý pohyb byl nemožně pomalý, každé gesto bylo pokřivené a jen trochu... špatně. To bylo ono. Ze snů a Dreama měl podivně špatný pocit, ale způsobem, který George nedokázal pojmenovat. Byla to křivda pozorovaná pouze zpětným pohledem a křivda, kterou znali jen ti, kteří byli vzhůru, ale George...

V hlavě se mu zrodila myšlenka, příliš sobecká na to, aby jí dal hlas.

Podíval se na Sapnapa, kterému se na tvářích rozpouštěly sněhové vločky a který si na hrudi otráveně zkřížil ruce.

„Rozhodnutí je na tobě," řekl George, protože si sám nevěřil, že by to zvládnul.

Dream se přestal smát, ale v koutcích úst zůstaly stopy jeho radosti. „Je to jednoduchý, opravdu. Nezabijete mě a získáte si nového přítele."