Anorexie - Larry Stylinson CZ

9

Sedl jsem si do své moderně zařízené kanceláře a pracoval jsem na počítači. 

Můj kamarád v kalhotách se po nějaké době uklidnil, ale celkem mu to trvalo. Už jsem dokonce i myslel, že to nevydržím a budu s tím muset něco dělat.

I když se můj kamarád uklidil, stále jsem musel myslet na Louiho, ale už ani tolik ne na ten pohled. 

Moc jsem tam toho neudělal, takže jsem se potom v daný čas vydal z práce domů s tím, že to všechno, co jsem neudělal tady, dodělám doma. 

Autem jsem tedy dojel domů, kde jsem zaparkoval a vešel jsem dovnitř domu. 

Šel jsem rovnou do kuchyně, protože jsem odtamtud slyšel zvuky. Stál tam u plotny Louis a nejspíše tedy něco vařil. z dálky to vypadalo jako rýže, což se mi po chvilce potvrdilo. 

„Ahoj," pozdravil jsem ho.

„Ahoj, už vařím oběd," řekl a dál se věnoval krájení.

Hned co dovařil, donesl mi jeden talíř. Sedl jsem si s tím k jídelnímu stolu a jenom jsem ještě viděl, jak Louis douklízí kuchyň. Tiše jsem doufal, že si potom dá taky alespoň půlku talíře. Musí.

Dojedl jsem svoji porci a kouknul se na louise, který zrovna douklidil kuchyň. 

„Ty jíst snad nebudeš? Nemyslíš, že jsi hladovku držel už až moc dlouho?" zeptal jsem se ho.

„Nechci, nemám hlad," odmítl.

„Louisi, já jsem se tě neptal. Musíš se najíst, tvoje tělo už je unavený z toho, jak pořád nejíš, dej si alespoň trošku, notak, nebuď hloupý," snažil jsem se ho po dobrém přemluvit, ale moc dlouho to asi nevydržím.

„Nechci jíst," v tuhle chvilku mi došly nervy a já jsem ho vzal za ruku, za kterou jsem ho celkem surově táhl nahoru d jeho ložnice, kde ho postavil před zrcadlo a strhl z něj jeho tričko.

„Ty říkáš, že tohle je tlusté tělo? Viděl si někdy tlusté tělo? Ty jsi přehnaně hubený a slušelo by ti několik kilo navíc, Louisi. Uvidíš, že se budeš cítit lépe, když se najít a budeš jíst pravidelně. Jsi sakra na hranici mezi životem a smrtí, což není ani omylem dobré. Sakra najez se a vzpamatuj se," skoro až jsem zakřičel, což se Louimu vůbec nelíbilo. 

Mezi tím co Louis začínal pomalu brečet, já jsem odešel do své pracovny, kde jsem se posadil za počítač, ale protože přišla vlna lítosti vůči louimu, tak jsem se opět nemohl absolutně soustředit. 

Jen jsem si tam zapnul nějaká videa a koukal se celkem dost dlouhou dobu.

Když jsem z pracovny vylezl, na lince bylo o jeden špinavý talíř více a Louis byl venku sekat trávu. vypadá to, že se asi opravdu najedl. 

Trošku jsem zalitoval toho, že jsem na něj byl tak hnusný, ale má jíst, říkám mu to neustále.

Louiho pohled

Když jsem měl posekanou ani ne půlku zahrady, udělalo se mi celkem dost nevolno. Nechal jsem sekačku tam kde byla a šel jsem dovnitř.

Vevnitř si mě všiml Harry, který s hned rozešel ke mně. Vzal si mě do náruče a odnesl mě opět do jeho ložnice. Je mi v jeho ložnici dobře, ale od čeho tady potom mám tu svojí.