For real this time

29

George POV:

Všichni jsme měli dobrou náladu a těsně po večeři jsme jeli na letiště. Máma jela s náma aby si odjela zpět s autem a taky se rozloučit.

,,Takže mládeži jsme tady. Za půl hodiny vám to letí, tak je čas se rozloučit. Dreame doufám, že sis s námi Vánoce užil, ráda tě zase někdy uvidím. Hlavně se mi postarej o George. Gogy, budeš mi chybět, ani nevíš jak."

,,Ty mě taky mami."

,,Opatruj te se děti moje!"

Se slzami v očích nám dala pusu na čelo a objala nás, pak už jsme museli jít, protože začali hlásit náš let. Ještě jsme si zamávali na rozloučenou a pak jsme si zmizeli z dohledu.

Dream POV:

Potom co nás odbavili a my se rozoučili jsme si šli koupit něco rychlého k snědku a šli k letadlu. Cesta probíhala v klidu tzv. dospávali jsme včerejší noc.

Když jsme přistáli tak jsme byli rozlámání a unavení, protože i když jsme se prospali v letadle, tak to stálo za houby. Jeli jsme ještě nakoupit, protože doma nic nemám a pak rovnou domů za Patches. Celá cesta se nesla v příjemném Vánočním duchu a byli jsme spokojení.

,,Princi, dneska odemykám já. Doufám, že ti to je jasný!"

To byla první věc, kterou Gogy řekl jakmile jsem zajel do garáže.

,,Jak si přeješ princezno."

Když jsme si odnesli věci tak jsem si ho přitáhl do krásného dlouhého polibku. Naše soužití mohlo začít.

Konec

____________________

Moc děkuji. Mám v plánu ještě minimálně jednu bonusovku. Doufám že se líbilo. Ještě jednou moc děkuji.❤️

U další knížky (pokud nějaká bude) zase naviděnou.