Holka z vesnice

1.kapitola

Dneska se mi vůbec nechtělo vstávat, protože jsem šla spát až ve dvě hodiny ráno (ta škola mě jednou zničí). Když jsem vstala tak jsem se šla upravit abych vypadala k světu. Vzala jsem si bílé tričko, klasické modré rifle s vysokým pasem a bílé boty. Dneska jsme se rozhodla že si nechám rozpuštěné vlasy a půjdu bez make-upu.
Oblékla jsme se a šla jsem si udělat ještě higienu (vyčistit zuby, pleť atd...), potom nasnídat a mohla jsem vyrážet do školy, já bych vyrážela tak o půl osmé, ale brácha je nemocný a je u své přítelkyně, takže dneska musím jít o něco dřív, protože jedu ,,autobusem,,.

O 10minut později:

,,Sakra nestíhám!,,zamumlam jen tak pro sebe.

O 5minut později:
Už vidím jak tam autobus čeká a stojí tam posledních pár lidí.
Jsem u přechodu, který když přejdu tak jsem hned u autobusu, ale jak jsem spěchala tak jsme se ani nerozhlídla a prostě šla. Najednou slyším troubit auto které těsně přede mnou zastavilo, "já malém dostala infarkt". Vylezl z něj nějaký kluk, který mi byl docela povědomí, ale nemohla jsme si vůbec vzpomenout.

,,Sakra jsi normální, to se neumíš rozhlýdnout!,, Vyjede po mě hned.
,,P-promin,, vikoktam, když jsem se koukala na zastávku autobus zrovna odjížděl, snažila jsme se ho doběhnout, ale marně. Když jsme se otočila viděla jsme jak si sedá zpátky do svého auta, myslela jsme si že prostě odjede ale on jenom popojel, aby mohla auta projíždět.
,,Jsi v pohodě,, zeptá se
,,Nejsem ujel mi jediný autobus do školy,, nebyl jediný ale další jel až za půl hodiny a to by bylo fakt pozdě.
,,Ale víš že si za to můžeš sama,, řekne celkem klidně
,,Vím,, v duchu jsem byla dost naštvana
,,Jak se jmenuješ,, zeptá se mě. Moc se mi nechtělo říkat moje jméno protože se za něj stydím.
,, Olívie a ty jsi?,, zeptám se ho na spět.
,,Dorian,, když řekl své jméno hned jsem věděla kdo to je.
,,T-ty jsi... ,, A z ničeho nic jsme omdlela.

Z pohledu Doriana:
Najednou jsem viděl jak padá tak jsme jí hned chytil, snažil jsme se jí probrat, ale marně nešlo to, tak jsme se rozhodl že jí vezmu do auta a odvezu raději k doktorovi. Byl jsme před nemocnicí a najednou slyším nějaké mumlání, když jsem se na ni koukl byla konečně vzhůru.
,,Kde to jsem,, zeptá se, nechtěl jsem jí říct že před nemocnicí ale za pár vteřin by si toho všimla sama.
,,Před nemocnicí,, její výraz byl celkem zvláštní, jako kdyby měla strach?.
,, Já tam nejdu!,, Zařve na mě.
,,Ty se snad bojíš,, uchechtnu se.
,,Možná,, řekne trošku smutně.
,,Tak tam nepůjdeme, když se bojíš,, řekl jsme celkem vesele.
,, Proč se směješ?,, Zeptá se mě. Nevím jestli jí mám říct že kvůli tomu že se bojí doktorů.
,,Si snad jediný člověk kterýho znám co se bojí doktorů,, a začnu se smát. Pak se jí kouknu do očí a vidím jak jí zteka kapra po tváři.
,,Promiň, asi jsem to přehnal,, myslel jsme si že bude dost naštvaná, ale byla v pohodě.
,,Jo to jsi teda přehnal,, řekne poměrně v klidu. ,, Nechceš mě radši vzít do té školy,, zeptá se
,, Jasně promiň, už jedem,,

-----------------------------------------------------------
Tak další díl je tady, konečně jste poznali toho ,, slavného zpěváka,,.
Vím že to mohlo být i lepší ale snaha se cení ne😆. Třeba v budoucnu se zlepším a ty příběhy budou aspoň za něco stát.
Doufám že se vám příběh líbí....
Můžete mi psát nějaké rady jak ten příběh ještě zlepšit atd....
                          
Další díl vydám nejspíš příští týden.