For his pleasure

ℙ𝔸ℝ𝕋 ~𝟝~

Petr's pov:

Musel jsem běžet na záchod, protože jinak bych zeblil celou peřinu. Když jsem se vrátil zpátky do pokoje, svalil jsem se na postel a zpod polštáře vytáhl mobil. Chtěl jsem se ujistit, že jsem nepostnul nějaký nechtěný důkaz toho, že jsem se včera ztřískal  jak doga. Žádné storýčko jsem naštěstí nepřidal, a tak jsem si pro sebe oddechl. Projížděl jsem Instagram, když jsem si všiml, že Heli přidala story. Trošku mě zaplavila hrůza, ale snažil jsem se zůstat nad věcí. Klikl jsem na její profilovku lemovanou červeno-oranžovou čárou a připravoval se na to nejhorší. To taky přišlo. Na videu byla chvíli ona, jak sedí na klíně nějakého kluka, ale pak otočila kameru na mě. Abych upřesnil, co se tam dělo, líbal jsem se tam s frantíkem, zatímco on mě osahával. Okamžitě jsem zrudl a vzpomněl si na včerejší noc. Chtěl jsem napsat Helče ať to hned vymaže, ale to storýčko už vidělo asi pět set lidí. Mobil jsem zahodil vedle sebe a zabořil hlavu do peřiny. Chtěl jsem na místě umřít. Přestože mi je docela jedno, co si ostatní myslí, teď bych se nejraději propadl do země studem.

David's pov:

Koukal jsem na storýčka a chtěl je zavřít, ale najednou jsem viděl, jak se tam kousali nějaký dva kluci a byl tam označenej Petr. Chvíli jsem zkoumal, jestli to je opravdu on, ale když se od sebe ty dva odtáhli, byl jsem si téměř jistej, že je to určitě on. Ani nevím proč, ale najednou jsem začal cítit vztek. Nechci si připustit, že bych na něj žárlil, ale jinak jsem si to nedokázal vysvětlit . Pořád nechápu, co to do mě vjelo, v pátek ve škole. Opět musím myslet na to, jak na mě nevinně koukal, jak se mu jemně chvěly rty, které bych nejraději spojil s těmi mými. Vůbec tomu nerozumím, nikdy jsem ani nepomyslel na to, že by se mi líbil kluk a teď tady fantazíruju o tom, co všechno bych s ním dělal, kdybych mohl. Chtěl bych se ho dotýkat na místech, kde nikdo jiný. Chtěl bych mu do ucha šeptat sladká slůvka a pak jenom sledovat, jak jeho roztomilé tvářičky nabírají načervenalý odstín. Chtěl bych ho držet v náruči a slyšet jeho klidný dech na mém holém hrudníku. Chtěl bych být tak blízko, abych viděl jeho modré oči, jako včera. Chtěl bych si ho k sobě přitáhnout a už ho nepustit. Už dlouho na něj nekoukám, jako na obyčejného kluka, který je mi lhostejný, jak skoro každý. Nikdy jsem si to nechtěl připustit, ale teď vím, že pro mě znamená něco víc.

Hodil jsem na sebe tepláky, mikinu a vyšel jsem na balkón, kde jsem si zapálil cigaretu. Do vzduchu jsem vyfoukl kouř a frustrovaně si prohrábl vlasy. Snažil jsem se rozptýlit sledováním stromů vysázených podél silnice, které už se začali zbarvovat do oranžova. Položil jsem loket na zábradlí a podepřel si hlavu. Nemohl jsem na něj přestat myslet. Mrzí mě, jak se k němu chovám, protože si to nezaslouží. Nikdy mi nic neudělal a já vlastně nechápu, proč jsem ho tak nesnášel. Možná, protože všechno, co doposud dokázal si tvrdě vydřel a já jsem měl vždy jistotu, že bez hnutí prstu budu mít všechno, na co si vzpomenu. V hlavě se mi neustále dokola přehrávala slova, která na mě před celou třídou křičel. Od kohokoliv jiného by mi to bylo jedno, ale od něj to zabolelo. Když tak nad tím přemýšlím, má pravdu. Bez peněz mých rodičů bych byl nic.

Típl jsem cigaretu a skleněnými dveřmi prošel zpět do pokoje, kde jsem šel rovnou do postele a tam jsem taky usnul, zatímco jsem na Petra myslel.

Petr's pov:

Bylo pondělí ráno a já seděl v kuchyni a jedl snídani. Vypadal jsem trochu mrtvě, protože jsem dlouho  do rána dělal školu, kterou jsem kvůli kocovině nedokázal v sobotu udělat. Dokázal jsem myslet jen na to, jak bych se zamuchlal do chlupaté deky, zabořil hlavu do hromady polštářů a nechávám se unášet sny. Ale realita byla krutá. Někdy si říkám, že by víkendy mohli udělat delší, protože za dva dny se nedá  skoro nic stihnout.

Talíř jsem dal do dřezu a šel si obléct bundu a boty. Hned co jsem vylezl ze dveří a ovanul mě studený vítr, těšil jsem se na to, že půjdu zase zpátky domů. Se sluchátky v uších jsem se vydal do školy. Coural jsem se po chodníku a snažil se vyhnout škole. Opravdu nechci vidět Davida, protože si myslím, že on stejně tak jako já rozhodně nezapomněl. Nevím jestli se mu vůbec dokážu podívat do očí. Můj plán je si ho prostě nevšímat, pokud po mně nebude něco chtít. Většinou chodí chvíli před zvoněním, takže prostě budu sedět na svém místě a budu si hledět svého.

Seděl jsem na svém místě a poslouchal písničky, abych neslyšel, že někdo přišel do třídy. Chyběla mi Helča, skoro pořád mi chyběla. Ve škole jsem vlastně neměl nikoho, s kým bych se bavil. Sedě jsem sám, protože si ke mně nikdo nesedl a jediné interakce s ostatními probíhaly tehdy, když do mě David kopal, nebo na mě pokřikoval.

Periferně jsem viděl, jak ke katedře přišla učitelka a tak jsem si instinktivně vyndal sluchátka z uší a postavil se. Učitelka začala hodinu a já slyšel, jak se za mnou posunula židle, což znamenalo, že tam sedí David. Celá hodina probíhala v klidu a on ke mně neměl ani jednu poznámku, za což jsem byl vděčný. Když to bylo možné, měl jsem v uších sluchátka, abych zamezil jakékoliv konverzaci a doufal, že si mě nebude všímat.

Byl konec poslední hodiny a řekl bych, že všechny hodiny proběhly vcelku hladce a já se těšil na cestu domů. Dával jsem si učebnice zpět do skříňky, když vtom na mě někdo zavolal ,,Petře". Na místě jsem ztuhl, ale rychle se z toho oklepal, zabouchl skříňku a rychlou chůzí se vydal k východu. ,,Petře!" kurva kurva kurva, zavolal ještě hlasitěji, ale já neměl v plánu zastavovat. Slyšel jsem jak se kroky za mnou přibližují a proto jsem ještě více zrychlil. Najednou mě chytil za zápěstí a tím mě zastavil, ale já pořád koukal na chodbu před sebou. ,,Jenom jsem ti chtěl říct, že pokud by ti ta dvojice vadila, tak to můžu změnit." ,,Ne v pohodě." zamumlal jsem sotva slyšitelně. ,,Koukej se mi do očí když s tebou mluvím." zavrčel a já se nejistě otočil čelem k němu. ,,Pokud ti to nevadí, tak bychom jsme se měli domluvit na nějakých dnech, kdy to vypracujeme." ,, Je mi to jedno, kdy máš čas?" zeptal jsem se s hlavou sklopenou do země. ,,Třeba zítra po škole u mě, ve středu u tebe a pak v pátek zase u mě?" na to jsem jen přikývnul, otočil se k němu zády a odešel.

Přišel jsem domů, kde jsem si udělal večeři a šel se kouknout na můj oblíbený seriál. Pak jsem dělal nějakou práci do školy a jinak nic moc, prostě tak zabíjel čas.

Usínal jsem a u toho myslel na Davida a jen si představoval, jaký to zítra bude.