For his pleasure

ℙ𝔸ℝ𝕋 ~𝟟~

Petr's pov:

Dnešek šel poněkud hladce. David mě nešikanoval, dokonce mě i pozdravil, nic jsme nepsali a odpadla nám jedna hodina. Jediná věc, která mě trochu děsí, je to, že dneska má přijít David. Den plynul a poslední hodiny byly skoro u konce. Ani jsem se neobtěžoval s děláním zápisků a jen tak se díval z okna a přemýšlel nad kravinami.

Koukal jsem na televizi, zatím co se válel na gauči omotaný chlupatou dekou a teplými ponožkami na nohou. Víčka se mi zavírala a přestože jsem se tomu snažil zabránit, pomalu jsem usínal.

Zazvonil zvonek a já šel ospale otevřít. Cítil jsem se trochu trapně, protože jsem s rozčepýřenými vlasy stál ve dveřích, omotaný dekou a koukal Davidovi do očí. Pozdravil jsem ho a pustil dovnitř. Potichu jsme došli do obýváku a já mu poručil, aby se posadil. Došel jsem nám pro pití a pořád v dece se vracel zpátky. Sklenice jsem postavil na stůl a sedl si hned vedle něj. Ještě víc jsem se zachumlal do deky a čekal až něco řekne. Koukali jsem si do očí a já netušil, co dělat, prostě jsem z něj nemohl odlepit oči. Zvedl ke mně ruku, kterou mě chytil za krk a přitáhl si mě k sobě. Přistál jsem na jeho klíně s mými rty na těch jeho. Abych nespadl pravou rukou jsem se opřel o sedačku a on začal-. Prudce jsem otevřel oči a nadskočil, protože se hlasitý zvuk zvonku rozléhal po celém domě. Rychle jsem se zvedl z gauče a při tom za sebe odhodil deku, ve které jsem doteď spal. Došel jsem ke dveřím a už jsem nemusel ani přemýšlet nad tím, kdo bude ve dveřích stát. Odemkl jsem a se zalepenýma očima pootevřel dveře. Hned co jsem tak udělal, mě zasáhl prudký proud studeného větru. Ihned jsem ho popadl za rukáv bundy a zatáhl ho dovnitř. ,,No to je dost, kdybych tam stál ještě sekundu, šel bych domů." ,,Taky tě rád vidím, pojď dál." řekl jsem sarkasticky a šel do kuchyně. Bundu si pověsil na věšák a následoval mě. ,,Dáš si něco?" zavolal jsem tak, aby to bylo dostatečně slyšitelné a pokračoval v cestě. ,,Nějaký pití." Došel jsem do kuchyně a připravil čaj, jelikož David vypadal poměrně promrzle.

,,Zajdu ještě pro notebook." položil jsem hrnky na stůl a rychlou chůzí se vydal do pokoje. Schody jsem bral po dvou, neboť jsem ho nechtěl nechat čekat. Z postele jsem sebral notebook a utíkal zase zpátky. Usadil jsem se vedle něj a opět se zahalil hřejivou přikrývkou. Don't judge, prostě je mi zima. ,,Kdybys chtěl, tak za tebou v tom koši jsou nějaký deky, jestliže by ti byla zima." doteď koukal na televizi, která běžela od té doby, co jsem usnul. Najednou zpozorněl a ledabyle se natáhl do koše za sebou.

David's pov:

Docela mrznu a to už jsem několikrát zvonil, pokud za chvíli nepřijde otevřít, otočím se na patě a půjdu domů. Snažil jsem se trochu ohřát tím, že budu poskakovat jak kokot, ale stejně mi byla zima. Kouknul jsem se na čas a zjistil jsem, že už tady stojím více než pět minut. Myslel jsem, že když jsme se domluvili, že přijdu, kdy se mi to bude hodit, že bude doma. Zvonek jsem zmáčkl a slíbilsi, že to dělám naposled. Dveře se pootevřely, stál v nich rozespalý Petr, kterého, jak se zdálo, překvapil studený vítr, a tak mě čapl za rukáv a táhl dovnitř. Zabouchl za námi dveře ,,No to je dost, kdybych tam stál ještě sekundu, šel bych domů." stěžoval jsem si, zatímco si sundával boty. ,,Taky tě rád vidím, pojď dál." prohodil a kráčel po chodbě, do pro mě neznámého baráku. Posadil jsem se a nepřítomně koukal na puštěnou televizi. Zanedlouho se vrátil s dvěma hrnečky, položil je na stůl a zase šel pryč.

Sedl si vedle mě na gauč a opět se přikryl dekou. Vypadal roztomile. Pořád byly na jeho tváři vidět otlačeniny od polštáře a někdy zívl. Pustili jsme se do práce, ale já se nemohl vůbec soustředit, musím myslet na to, jak bych se k němu přiblížil a jemně ho políbil. Koukal jsem na jeho rty, jak se pohybují a zřejmě mi něco říkal, ale já se soustředil jen na to, jak jemně a měkce vypadají.

Petr's pov:

Povídal jsem o tom, jakou mám představu o zbývající části projektu, ale přišlo mi, že absolutně nevnímá. Zaťukal jsem tužkou o notebook, abych se ujistil, že poslouchá, když vtom se ke mně naklonil a propojil naše rty. Ztuhl jsem, poněvadž nevím, co mám dělat a jen vyjeveně zírám. Pomalu se odtáhl a v jeho obličeji jsem viděl nejistotu. ,,Promiň, ani nevim co to do mě vjelo, já-" nestihl to doříct, jelikož jsem si ho k sobě přitáhl a políbil ho. Ani nevím jak se to stalo, ale od té doby, co jsem u něj byl, mi přijde nesmírně atraktivní. Už chápu proč ho všechny holky chtějí -vlastně ho asi nechtěj ze stejného důvodu jako já, ale tak-, když jsem pochopil, že není tak zapšklý, jak vypadá, něco ve mně se rapidně změnilo. Teď bych řekl, že moc nepobíral on. Po chvíli se ale zapojil a chytil mě za pas. To se nemůže stát. Musíme dodělat alespoň nějakou část práce. Touha zatím vyhrávala nad zodpovědností a já se sám sebe pokoušel přesvědčit, že bych to dělat neměl. On se odtáhl. Cítil jsem se, jako by mi právě něco vzal, jako by naše rty měly být navždy nalepené na sobě a on to právě porušil. ,,To nemůžeme, musíme dělat ten úkol." řekl sklesle. ,,Jo jasný promiň." odpověděl jsem s hlavou sklopenou a odmítal ji zvednout.

Celou dobu jsme tak nějak pracovali v tichosti a nikdo se neopovážil říkat cokoli navíc. Hodinová ručička oběhla už druhé kolo a my měli skoro hotovo. Dopsal jsem poslední bod a oba se začali balit. Vyprovodil jsem ho ke dveřím a sledoval ho, jak si bere bundu a kontroluje, zda-li něco nezapomněl.
,,Měj se a pak mi napiš, jestli si dobře dorazil." řekl jsem s červeným obličejem zaskočenému Davidovi ve dveřích. ,,J-jo jasně, měj se." odpověděl a vyšel ze dveří na studenou ulici. Zabouchl jsem dveře po kterých jsem následně sjel až na zem. Co. To. Bylo.