For his pleasure

ℙ𝔸ℝ𝕋 ~𝟞~

Petr's pov:

Sledoval jsem Netflix, když vtom mi cinkl mobil. Zvedl jsem ho z postele a koukl na obrazovku, kde byla zpráva od Davida. Chvíli musím počkat, než zprávu otevřu, abych nevypadal moc dotěrně. Spokojeně jsem tedy pomračoval ve sledování seriálu.

Otevřel jsem zprávu od Davida, kde byla napsána jenom jeho adresa a čas, kdy mám přijít. Koukl jsem na hodiny, bylo něco málo před půl čtvrtou a u něj mám být až v pět. Na mapě to je asi 45 minut pěšky, ale jelikož moje orientační schopnosti nejsou nejlepší, radši půjdu trochu dříve.

Už jsem byl na odchodu, když jsem z okna v mém pokoji viděl, že se začíná zatahovat, ale nevěnoval jsem tomu moc pozornosti. Vzal jsem si na sebe bundu a boty a vyrazil k Davidovi.

Asi deset minut na cestě začalo poprchávat a mně došlo, že jsem nemám žádný deštník. Doufám, že než k němu dojdu, nezmoknu, protože u něj nehodlám sedět jako zmoklá slepice. Chvíli jen tak poprchávalo, ale pak začalo pršet. Přestože to nebylo tak hrozný, tak jsem přidal do kroku a modlil se, aby nezačalo pršet ještě víc. Byl jsem asi v půlce cesty a teď začal slejvák, kterému jsem nemohl vyváznout suchý. Teď jsem skoro běžel, ale bylo mi jasné, že to nemá cenu. Mám dočista promočené oblečení, že bych ho mohl ždímat a mráz v tuto chvíli taky není úplně plus. Snažil jsem se zakrýt si dlaní obrazovku mobilu před deštěm, ale marně.

Na cestě jsem už skoro hodinu a mapa mi naštěstí ukazuje, že už nejsem moc daleko. Musel jsem čelit dešti, mrazu, silnému větru, kalužím, do kterým jsem nespočetněkrát omylem šlápl, autům která mě kvůli omezené viditelnosti málem přejela a mnoho dalších. Ale nakonec jsem tady. Teda doufám... Jsem před branou velkého domu a nevím, jestli mám zazvonit, nebo už rovnou vejít. Zvolil jsem bezpečnější cestu a zazvonil. Čekal jsem, že se třeba někdo ozve skrze mikrofon, ale brána se prostě sama otevřela dokořán. Nejistě jsem vyšel po důkladně udržovaném chodníčku ke dveřím spíše sídla než domu. Prohlížel jsem si zahradu, kde byly precizně zastřižené stromky a záhony připravené na zimu, když v tom jsem poskočil, jak brána pomalu cvakla a zamkla se. Teď už není cesty zpět. Hluboce jsem se nadechl a pokračoval dál. Přestože nemám chudé rodiče, na naší zahradě "stojí" jen polorozpadlý altán a hrábě pohozené na vyschlé trávě.

Vedle dlážděného chodníku byla silnice, která se kousek před barákem rozdvojovala a tvořila tak malý kruhový objezd, který byl hned vedle garáže. Konečně jsem došel ke schodům pod vchodovými dveřmi, zatímco jsem zvažoval všechny životní rozhodnutí. Nejistě jsem zaťukal na dveře a za chvíli slyšel kroky, které míří ke dveřím. Otřel jsem si zpocené ruce do stehen a sevřel popruhy batohu. Naštěstí jsou dveře pod přístřeškem, takže na mě už neprší, ale stejně vypadat jako zmoklý bezdomovec. Dveře se otevřely a já zamrzl na místě. Stál tam David s rukou opřenou o futra a tričkem vyhrnutým tak, že mu byly vidět břišáky. ,,Ahoj" zamumlal jsem ,,Čau pojď dál, asi předpokládám, že se půjdeš hned vysprchovat?'' ,,Ne dobrý, myslím si, že to zvládnu i bez sprch-" ,,Je mi jedno co si myslíš, já tě nikam takhle mokrýho (( ͡° ͜ʖ ͡°)) nepustím." ,,no um, tak dobře." odpověděl jsem a když uhnul ze dveří, vešel jsem. ,,Sundej si boty a pojď za mnou, dám ti nějaký moje oblečení." Nepřijde mi důležité odpovídat, a tak si jenom sundávám boty a následně cupitám za ním. Nestačil jsem se rozhlížet všude kolem sebe, protože David šel strašně rychle a bylo toho kolem mě tolik, že jsem to prostě nestíhal. ,,Máte to tady hezký.'' na to jen tak zabručel a pokračoval dál. Schody bral po dvou a já měl co dělat, abych ho stíhal. ,,Jestli si chceš odložit věci, tak to tam prostě někam hoď." otevřel u toho dveře na náznak, abych šel dál. V pokoji byly zatažené žaluzie a místnost osvětlovala jen led světýlka těsně pod stropem. Odložil jsem batoh a sledoval ho, jak z velké šatny tahá oblečení. ,,Koupelna je po chodbě doleva první dveře vpravo, ručníky by tam měly být." podal mi oblečení a šel si sednout na postel s mobilem v ruce. Otočil jsem se na patě a vyrazil do koupelny. Zavřel jsem za sebou dveře, které pro jistotu i zamkl a oblečení si položil na stoličku vedle sprchového koutu a začal se svlékat.

Přes hlavu jsem si přetáhl jeho mikinu a v pase si zavázal tepláky, protože mi byly velký. Musím říct, že hezky voní, alespoň něco. Vyšel jsem ze dveří a tou samou cestou jsem došel ke dveřím jeho pokoje, zaklepal a po krátké odezvě vešel. Když zvedl hlavu od mobilu a viděl mě ve dveřích trochu pootevřel pusu a zíral.

David's pov:

Seděl jsem v obýváku a uslyšel jsem zvonek. Přes ovladač jsem otevřel bránu a nedočkavě čekal, až se objeví ve dveřích. Nechci si to pořad přiznat, ale těším se na něj. Jelikož cesta pěšky od brány ke dveřím je dlouhá, věděl jsem, že mám ještě kupu času. Slyšel jsem, jak ťuká a před tím, než jsem došel ke dveřím, jsem ještě zkontroloval v zrcadle, jak vypadám. Otevřel jsem dveře a on tam chudák vyděšeně stál, celý promočený a promrzlý. Kdybych věděl, že bude pršet a on půjde pěšky, nabídl bych mu, že ho svezu.

Vedl jsem ho do svého pokoje a přemýšlel, o čem vlastně budeme psát ,,Máte to tu hezký." jako odpověď jsem jen zamumlal. Přestože to říká každý, od něj jsem to bral vážně. Bylo to takový upřímný. Všichni to říkají, aby vypadali zdvořile, nebo se mi více zalíbili. Ale od něj to bylo prostě jiný.

V pokoji jsem mu dal nějaký oblečení, poslal ho do koupelny a začal projíždět Instagram. Netrpělivě jsem čekal, kdy se otevřou dveře a on v nich bude stát. Nebylo to dlouho, co se moje přání vyplnilo. Stál ve dveřích, v mé mikině, která mu byla stejně velká jako kalhoty. Z vlasů mu padaly kapičky vody a jen tak se na mě koukal. ,,Posaď se někde a dej mi to oblečení, dám ti ho vyprat." podal mi oblečení a sedl si na kraj postele. Jak roztomilý.

Petr's pov:

Sedal jsem si na jeho postel, zatímco si prohlížel pokoj. Nebylo to nic velkolepého, ale má to hezky zařízený. Docela mu to trvá. Hrál jsem si s prsty v klíně a přemýšlel, co vlastně chceme dělat ( ͡° ͜ʖ ͡°). Moje přemýšlení přerušil David s čajem v ruce. Položil ho na noční stolek a rozsvítil světlo nad postelí. Posadil se a nic nedělal takže jsem usoudil, že čeká až něco začnu dělat. Zvedl jsem se tedy a celou tašku donesl k posteli, na kterou jsem z ní vytáhl učebnice, notebook a sedl si k němu do tureckého sedu. Natáhl se za sebe a vrátil se s chlupatou dekou, která byla doteď složená na křesle. Hodil jí kolem mě a vepředu ji zamotal, aby ze mě nespadla. Podal mi čaj ze stolečku a prohodil ,,Abys nebyl nemocnej." celý červený jsem na něj koukal jak nekrofil na moji babičku a nevěděl, co dělat. Naštěstí on tím nebyl emočně zasáhnut tak jako já, a tak šáhl po učebnici, v které začal listovat.

Měli jsme něco hotový a vlastně to s ním nebylo tak strašný. Docela jsem se nasmáli a pochopil jsem, že je celkem v pohodě. Taky jsem se dozvěděl něco o něm a naopak a čas strávený s ním, byl lepší, než kdybych celé odpoledne trčel doma.

Odešel na cigaretu, takže v pokoji nastalo nepříjemně ticho. Najednou to tu bez něj bylo takové prázdné. Koukl jsem se na hodiny a uvědomil si, že už potřebuju jít domů, protože je půl osmé, venku tma a nemám hotové věci do školy. Poslušně jsem čekal na Davida, který by měl co nejdříve přijít. Hned co jsem slyšel, jak se skleněné dveře otevírají, otočil jsem se na něj a spustil ,,Víš, už bych potřeboval co nejdříve odejít, je docela pozdě a venku j-" ,,Jo však já tě odvezu, přece nepůjdeš v tuhle dobu domů." ,,To je dobrý fakt, já si to dojdu." ,,To teda není dobrý, prostě tě vezmu a oblečení stejně nebudeš mít suchý, takže ti ho budu muset dát až se příště uvidíme." na to jsem nic neříkal a šel si sbalit věci.

Když jsme byli na cestě, radil jsem mu, kam má jet, abych se vůbec dostal domů. Byla to docela sranda, pouštěli jsme si písničky a mimochodem jsme přišli na to, že máme rádi dost podobný styl hudby, což mě poměrně zarazilo. Celou cestu jsme si povídali a nenastala chvíle, kdy by bylo trapné ticho.

Zastavil před mým domem, rozloučili jsme se a já spěchal domů. Udělal jsme si večeři, kouknul se na televizi, převlékl jsem se do vlastního oblečení, udělal školu a šel spát.

Nakonec není tak špatnej, jak jsem si myslel.