•3• AVENGERS ROZPOLCENÍ

Kapitola 9 - Cos mi to sakra provedla?

Jessica s Brucem seděli v quinjetu a čekali. Zbytek Avengers se vydal na místo, kde by podle všeho měl být muž, co ukradl z Wakandy vibránium a má tím pádem spojení se Struckerem a nejspíš by tu mohli narazit na Ultrona. A možná i dvojčata Maximoffovi.

Jessica, oblečená ve své černé uniformě, nervózně pochodovala po quinjetu. Táta zamítl její účast uvnitř společně s ostatními. Dál, než dostat se do quinjetu a letět přes půl světa do Afriky se s ním nedohodla.

"Všichni se mnou souhlasí. Tuhle misi vynecháš. Zůstaneš tady." Tony nedovolil žádné smlouvání. Jessica se jen stěží udržela jeho rychlého kroku. Od chvíle, kdy Avengers ohlásili, že půjdou po muži jménem Ulysses Klaw, který by mohl mít spojitost s dalším cílem Ultrona, v ní narostl neklid. Zbytek jejích kolegů a jejich rozhodnost jej jen zvýšila. Chtěli ji tu nechat. Samotnou. Zprvu si to odmítala připustit, ale někde v hloubi duše věděla, co to způsobilo.

"Tati, počkej. Nemůžeme si o tom promluvit?"

"Není o čem mluvit. Pořád nejsi plně zotavená. Bylo by nezodpovědný tě někam s námi vzít. Nebo o tom jen uvažovat." Neotočil se na ni a šel dál, nachystat si svůj oblek. Jess se však odmítala vzdát. Rozběhla se za ním a zatarasila mu cestu dál. Tony si unaveně protřel oči.

"Stůj." Jess mu položila ruce na ramena. Když k němu vzhlédla a její táta jí pohlédl do očí, tak pochopil, že si ji nejspíš bude muset vyslechnout.

"Dobře, tak to vyklop." Jessica uhnula pohledem. Nechtěla to tátovi přiznat. Dost se za to styděla a hlavně si to přiznat sama sobě, ale věděla, že pokud to neřekne, zůstane tady. Proto musela s pravdou ven.

Zhluboka se nadechla. "Nechci být sama," zašeptala tiše. Tony se zašklebil.

"Nerozuměl jsem. Musíš mluvit trochu víc nahlas. Už nejsem nejmladší, víš?"

"Nechci být sama!" Pustila se jeho ramen a otočila se k němu zády. Tak, a je to venku. Nemohla to dál popírat. Těch několik měsíců v izolaci, ve tmě, jen s doktory, co na ní prováděli všemožné pokusy, se bála být někde sama. I v noci spí s lampičkou a nožíkem pod polštářem. Ucítila na rameni hřejivou dlaň. Otočila se na tátu, kterému na tváři pohrával upřímný úsměv.

"A ty ses mi to bála říct? Jess, to je naprosto přirozené, po tom všem." Nadechl se a přikývl. "Dobře, můžeš letět s námi." Jess se rozzářila úlevou. "Ale," ukázal na ni prstem. "Nepůjdeš do akce. Zůstaneš v quinjetu s Brucem. Platí?"

To, že z toho ostatní nebyli dvakrát nadšení chápala. Byli dospělí a ona stále teenager. Všichni, obzvlášť Nataša a Steve, ji brali jako dceru. Steve, i když jí to nepřiznal, stále cítil vinu za to, že ji dostal do situace s HYDROU a že ji postřelili a málem vykrvácela. Ale i když je jen sedmnáctiletá holka, stále je členka týmu Avengers. A musí plnit své povinnosti.

A teď, i když měla strach kvůli důsledkům její poslední mise, litovala, že se s tátou nepřela víc. Ze skladiště se ozývala střelba, spoustu ran a výstřelů a ona musela trčet s Brucem v quinjetu.

"Ty zvuky se mi nelíbí," pohlédla na doktora. Banner přikývl na souhlas.

"Radši je zkontrolujeme." Banner přešel k vysílačce v quinjetu. Jess ho nervózně pozorovala a poklepávala nohou o podlahu.

"Haló? Je čas na zelený poplach?" odpovědí jim bylo jen pár roztržených slov. Zřejmě jim něco bránilo v normální komunikaci. Bruce se na ni letmo otočil. Jess polkla a začala znovu nervózně pochodovat kolem. Bruce odešel k rampě a spustil ji. Jessica na něj zmateně pohlédla.