V duchu kouzelna

~Nóbl šála~ {Drarry}

„Tý, Draco?" protáhl Harry nevinně. Vymotal se z objetí, ve kterém společně seděli na pohovce před krbem, jež jim vyčarovala komnata nejvyšší potřeby. Na stolku vedle ní chladla horká čokoláda, protože co by to bylo za vánoční atmosféru bez horké čokolády, že? Ovšem Harry se už jaksi začínal nudit, a co by byl za Pottera, kdyby ho nenapadl nějaký prima plán, jak naložit s načatým odpolednem. „Pojď se vsadit," ušklíbl se na zmijozela, který stále seděl na pohovce a nespokojeně se vrtěl, neb mu chybělo teplo, jež se doteď tisklo k jeho levému boku, a v dlani se mu jen tak ze vzduchu objevila okřídlená kulička.

„Cože?" nechápavě nakrčil obočí a přestal se ošívat.

„Pojď se vsadit," zopakoval mu Harry.

„A o co prosím tě? Sedni si, za chvilku už se bude dát pít ta čokoláda," poklepal na pohovku vedle sebe ve snaze mu aspoň na Štědrý den vymluvit ty jeho kraviny.

„Že tu zlatonku chytím první," zamával mu zlatým míčkem před obličejem.

„Tak o to se ani nemusíme vsázet," nahodil suverénní křivý úsměv, pohodlněji se opře do pohovky a ruce rozhodil na její opěradlo. Harry se na něj kysele zašklebil. No a co, že minule čistě náhodou vyhrál, když si na hřišti dávali závod. Bylo to před dvěma měsíci a navíc nebyl zrovna ve formě neb strávil skoro celou noc u Umbridgeové v kabinetě kvůli školnímu trestu. Chtělo to odvetu.

„Bojíš se, že tě ten pitomý Potter zase porazí, co?" Moc dobře věděl jak na něj.

„To tedy ne!" Harry se musel v duchu smát, jak snadno se nechá vyprovokovat, i když upřímně na tom v tomto ohledu byli dost podobně.

„Ale ano. Bojíš se, Malfoyi?"

„Ani ve snu," procedil skrze vyceněné zuby větu, kterou mu ve druhém ročníku na tuhle otázku odpověděl on sám a postavil se naproti němu. Oběma se v tu chvíli v ruce objevily košťata, komnata opravdu myslela na vše. „Jaká je cena pro vítěze?" zeptal se na podstatně důležitou informaci.

„Hmmm," zamyslel se Harry a prsty si prohrábl rozčepýřené vlasy. „Mám to. Ten kdo prohraje, uplete tomu druhému šálu," prohnaně se na něj zazubil, v hlavě se mu totiž tvořil naprosto geniální plán.

„Šálu? To jako vážně?" pozvedl nevěřícně obočí. Harry pouze přikývl. „Netuším, co tím sleduješ, ale myslím, že další kus oblečení mému šatníku zas tak neuškodí... I když si tím teda u něčeho, co budeš plést ty, zas tak jistý nejsem."

„Ty aby sis nerýpnul, že? Náhodou třeba něco přibude do toho mého šatníku. Možná pro něj bude šála z tvých rukou až moc nóbl." Naoko zamyšleně si poklepal na bradu. „Takže do toho jdeš?" zeptal se nakonec.

„Sice se mi příčí honit se tady několik minut na koštěti jen pro pitomou šálu, ale jdu," otráveně se nechal slyšet.

„Já věděl, že nejsi až takový srab," spokojeně brouknul Harry, pak přiskočil k otevřenému oknu, které se tam vzalo, jen komnata ví odkud, a švihem zlatonku vyhodil ven do sněhové válnice.

„Zbláznil ses! Já myslel, že necháme nějak přeměnit tu komnatu a budem závodit tady!" vypískl zděšeně blonďák při pohledu na vločky, které se venku sypaly z mraků.

„Ale no tak, nejsi z cukru ne, troška zmrzlý vody tě nezabije," odporoval mu Harry přemýšleje, jestli zmrzlá voda vlastně může cukru ublížit, a vylezl na okenní římsu.

„Harry!" vyhrkl zděšeně Draco. On jako fakt chtěl v tomhle počasí lítat na koštěti a ještě k tomu si nevzal ani kabát? Mladík však nedbal jeho oslovení a vyskočil z okna mezi bílá peříčka. „Já toho idiota zabiju," odpřísáhl si pro sebe zmijozel a vrhl se oknem za ním.

***

„T-t-to n-není fér-r!" vztekal se blonďák s drkotajícími zuby zimou právě prolézaje oknem. Koště odhodil na podlahu, po které ještě dobrých pár metrů odjelo až ke zdi, a s rukama uraženě založenýma na hrudi se postavil před krb, aby načerpal teplo, neb byl promrzlý na kost.

„Ale je, prostě jsem lepší, přiznej si to, Draco," rozhodl se ho Harry pozlobit ještě víc a zaujal místo vedle něj. Třesoucí ruce natáhl k ohni a vychutnával si záplavu horka. Asi opravdu nebyl dobrý nápad létat v mínus deseti stupních ve svetru na koštěti, ale co už. Nějaké to nachlazení přežije, když dokázal přežít i nejhorší z nepromíjitelných.

„To tedy nejsi! Už jsem se jí dotýkal konečky prstů, když jsi do mě vrazil. Kdybys nepodváděl, tak bych zvítězil!" popuzeně hudroval dál mladý aristokrat.

„Zkusil jsem zmijozelskou taktiku a ono to vyšlo." pokrčil rameny, pak se ohlédl na chlapce vedle sebe a zeširoka se na něj zazubil. „Dlužíš mi šálu, fešáku."

Draco si odfrkl, „nemysli si, že je to pro mě nějaký problém." Vytáhl z kapsy hůlku, mávl s ní ve vzduchu a z prázdna se vynořily dvě pletací jehlice, které okamžitě začaly do pruhů splétat stříbro-zlatou šálu.

„Tak to počkat! Takhle jednoduché to nebude," zakroutil Harry hlavou s neutuchajícím úsměvem na rtech, když mu Malfoy znuděně podával hotovou šálu. „Nikde nebylo řečeno, že to mají uplést kouzla, řeklo se, že ten kdo prohraje, ji uplete sám. Takže prosím, můžeš začít, a pěkně po mudlovsku." Dokonale si vychutnal Dracův vyděšený pohled, když k němu natáhl ruku s pletacími jehlicemi, které si před momentem sám vyčaroval. „Moc se těším, co pro mě vytvoříš," poplácal blonďáka po rameni, pak ho letmo líbnul na tvář a zmizel z komnaty dříve, než začne Malfoy junior všude okolo prskat síru.

Jen mu bylo líto, že si s sebou zapomněl vzít hrníček s čokoládou. Ale ta už za tu dobu, co poletovali venku, bude beztak vychladlá, takže asi nastal nejvyšší čas zase jednou navštívit Dobbyho v kuchyni. Skřítek jistě bude rád, že ho vidí a třeba k čokoládě přihodí i nějaké to vánoční cukroví.