V duchu kouzelna

~Tradice~ {Snamione}

Hermiona zírala na modrošedou dárkovou tašku. Moc dobře věděla, že nemá Vánoce rád. Neslaví je. Celé svátky jsou pro něj naprosto obyčejnými dny. Jedině to, že nemusí do práce, je změnou v jeho denním harmonogramu. Má vlastně takové zimní prázdniny, to je celé. Chtěl by tedy vůbec dárek, když nemá ani stromeček? Nebude se mu to zdát nesmyslné? K čemu dárek, když pro něj Štědrý den neexistuje.

Není důvod k tomu, aby mu něco dávala a moc dobře to věděla. Ovšem... To je pouze jeden pohled na věc. A s ním se prala druhá Hermionina představa, v níž tajně toužil, aby někdo zaklepal na dveře a nabídl mu vidinu toho, že Vánoce může oslavit po svém. Jen protože se mu nelíbí, jak je prožívají jiní, nemusí je hned zavrhnout. Může si najít vlastní cestu k tomu, jak mít vánoční čas rád.

A co kdyby tím někým byla právě ona. Bylo by to pro něj snesitelné? Těžko říct, ale jedno věděla jistě, v rámci učitelského sboru k němu měla nejblíže. Dovedla si moc dobře představit, co by se asi dělo, kdyby otevřel dveře a tam stála Sibyla s krabicí obalenou vánočním papírem. Celkem ráda by té scéně někde za rohem přihlížela a tiše se smála. Rozhodně by to bylo vtipné. Asi ne tolik pro Severuse a už vůbec ne pro Sibylu, ale pro nevinné přihlížející určitě.

Otázka byla, jak zareaguje, pokud si to k němu do komnat jakožto posel vánoční nálady nakráčí současná profesorka přeměňování, totiž Hermiona Jean Grangerová, která tuto pozici převzala, jakmile dostudovala. Pro McGonagallovou bylo náročné zvládat povinnosti ředitelky, profesorky a ještě ředitelky Nebelvíru. Takže dvě z těchto profesí následující rok přehodila na své bývalé studenty. Neville byl totiž také v Bradavicích, učil bylinkářství a zároveň se stal kolejním ředitelem. Dle Hermionina mínění byl pro tyto pozice přímo stvořený a Bradavice v rukou současného profesorského sboru jen vzkvétaly.

Pro co ale nebyla stvořena Hermiona, bylo předvídání chování Severuse Snapea. Každý jeho krok byl nepředvídatelný, takže ani nebylo možné něco takového ovládnout, ať po tom momentálně toužila sebevíc, proto nakonec s frustrovaný zavrčením vypla vlastní myšlenky a popadla dárkovou tašku, načež s hlasitým zahučením zmizela v zelených plamenech svého osobního krbu.

Vzápětí se objevila na předkoberečku tmavé místnosti. Tu osvětlovalo jen několik svící a Hermioně chvíli trvalo, než ve tmě objevila zdejšího majitele oděného v černé košili a kalhotách. Musela se ušklíbnout jeho dokonalému maskování.

Jakmile se oříškově hnědé oči střetly s pichlavými obsidiány, které vykoukly zpoza stránek anonymní knihy, Snape se do ní pustil: „Smím se tázat, čemu vděčím za váš mimořádně neomalený vpád do mých komnat, Grangerová? Neměla byste snad právě vysedávat ve Velké síni a zpívat s ostatními jakési přihlouplé koledy?" Na to se Hermiona lišácky usmála, neb jí právě v hlavě přistál geniální plán - říkejme mu třeba Akce: Jak Nevrlého Snapea Naučit Mít Vánoce Rád. Příznačný název, který se nabízí k vytvoření nové organizace a tím pádem i jejího zkratkovitého názvu.

„Z Velké síně jsem hned po večeři prchla. Úplně neholduji těmto skupinovým rituálům," začala vcelku nenápadně. „Mám pocit, že jste na tom podobně, vzhledem k tomu, že jste vynechal i tu večeři. Nechutná vám snad krocan?"

„Co má krocan a má záliba či nezáliba v jeho svalovině společného s vaší nezvanou existencí v mých soukromých prostorech o půl jedenácté večer?" Pronesl nezaujatě Snape a svým pohledem se vrátil k inkoustovým řádkům, jako by snad Hermiona byla nějaký otravný hmyz, kterému není třeba věnovat více pozornosti a pokud ho dostatečně znudíme, odletí. Zatím byl však tím znuděným pouze on, neb se Hermiona jeho otráveným pohledem bavila přímo královsky.