V duchu kouzelna

~The night we met~ {Golden trio}

„Byla jsi nesnesitelná," posmíval se Ron Hermioně a když na něj vrhla přísný pohled, vyplázl na ni drze jazyk. „Přiznej si to, slečno Všechno vím, všechno znám, ani tvoje současné já by s tebou tenkrát nevydrželo déle než pět minut. 'Je to LeviOsa a ne LeviosAAA,' pitvořil se na ni, nutno podotknout, že celkem překvapivě vystihl výšku, a především otravnost jejího hlasu.

„Jsi příšerný manžel, Ronalde Wealey!" vyčetla mu uraženě a hrdě vystrčila bradu, což způsobilo trojí výbuch smíchu.

„Vidíš stále v tobě něco z té staré Hermiony je. Hádám, že teď bude následovat velmi poučná přednáška, že? Vždycky jsi totiž před nějakou takovou nasadila přesně tenhle výraz," řehtal se zrzek a omylem vycvrndl ze skleničky, kterou svíral v ruce, zlatavý doušek.

Hermiona pobouřeně otevřela ústa, aby muže, za něhož je už přes dvacet let vdaná, pořádně sjela, protože jim koberec bude smrdět alkoholem. Než však stihla cokoliv říct slovo si převzala další zrzavá palice usazená na pohovce po boku Hermionina nejlepšího kamaráda.

„Neber to špatně, Hermiono, ale přestože se nestává často, abych se svým tupohlavým bratrem souhlasila, má pravdu. Zrovna lehký to s tebou nebylo," přitakala se zákeřným úšklebkem Ginny a na rozdíl od Rona s ohnivou whisky neplýtvala - místo na zemi skončil obsah celé skleničky v jejím hrdle.

Musela přiznat, že se Ron ohledně přednášky nemýlil, chtěla mu pěkně ze široka vysvětlit, jak by dobrý manžel neměl své ženě připomínat její zrovna ne světlé období, ale akorát by tím podpořila jeho slova.

„Tak už ji nechte. Řekl bych, že jsme všichni byli dost velký paka, když jsme se poznali. Hermiona měla svoje chytrolínství, já byl naopak úplně mimo co se všeho okolo kouzel týče, ty jsi, moje drahá, shazovala misky ze stolů a strkala lokty do máselniček, když jsem se objevil v jídelně a Ron byl prostě Ron. Nenažranec a drzoun se špinavým nosem. Vlastně bych řekl, že jsi se z nás změnil nejméně, až na ten nos teda, ten už míváš bez poskvrn." Rozhodl se Ronovi to dobírání Hermiony trošku vrátit, pravdou však bylo, že se všichni během let změnili k nepoznání, ale o tom možná jindy.

„A to si říkáš kámoš? Neměl bys mě spíš podpořit?" Ronald dotčeně rozhodil rukama a nasadil uražený výraz.

„Víš já jsem taky kámoš tvé ženy a tak nějak jsem vyhodnotil, že podpořit potřebovala momentálně spíš ona." Vykouzlil samolibý úsměv, v němž mu během vteřiny přistál červený polštář s obrázkem soba se santovskou čepičkou. Hermiona si pobaveně zakryla pusu dlaní hodila po Harrym děkovný úsměv, ten jí ho zpoza paroží našitého na polštáři oplatil. „Lidi ani nevíte, jak jsem rád, že jste si ke mně tenkrát v tom vlaku přisedli, fakt nevím, kde bych bez vás dneska byl."

Ginny vycítila, že by jim možná měla dát prostor. Už dlouho neměli příležitost strávit pár okamžiků jenom ve třech jako tomu bývalo za starých časů a upřímně chápala, že jim to pravděpodobně trošku chybí. Věděla, že nepřekáží, ale zároveň cítila, že její manžel nakousl nostalgickou chvilku náležící jen kouzelnickým světem zbožňovanému Zlatému triu. „No řekla bych, že bez Hermiony bys tady nebyl vůbec. Už v prvním ročníku vám oběma zachránila prdel," neodpustila si uštěpačnou poznámku. Kluci už se nadechovali k protestům, ale nedala jim k tomu prostor. „Skočím mrknout nahoru na děti, jestli vyvádí dostatečně velký čurbes, kdyžtak mě tam najdete jim v tom napomáhat," vrhla na ně uličnický úsměv a zvedla se z pohovky.

Harry jemně zachytil její prsty v půli kroku, obrátila se k němu, vděčně zvedl koutek úst v úsměv a poslal jí trošku přiopilou vzdušnou pusu. Noc byla sice mladá, ale všichni čtyři už v sobě přeci jen pár skleniček měli. Bylo to vlastně hrozně roztomilé, spiklenecky na něj tedy mrkla jedním okem a sklonila se, aby ho mohla líbnout na tvář, pak z obývacího pokoje doopravdy zmizela. Slyšeli, jak stoupá po schodech a za necelou minutu se ze shora ozvala směsice dětského smíchu.

Ron vyskočil z křesla a usadil se na pohovku mezi svou milovanou manželku a jejich společného nejlepšího kamaráda. „Někdy bych si zase hrozně rád zopakoval vánoce v Bradavicích, chybí mi ty plný stoly o svátečních hostinách." Zasnil se s přivřenými víčky div, že nezačal slintat.

„Vážně, Ronalde? Chtěl bys zpátky do Bradavic jen kvůli jídlu uvařenému zotročenými skřítky?" Nevěřícně kroutila hlavou Hermiona a pošoupla se na pohovce od toho necity o kousek dál.

„Ale prosím tě, hned se nečerti. I kdyby někdy byly, nikdo tam momentálně zotročený není, kvůli tomu tvému novému zákonu přeci musí všichni skřítci povinně dostávat plat." S protočením očí se uchechtl, rozhodil paže kolem ramen Hermioně i Harrymu a majetnicky si je k sobě přitáhl. „My bychom se tam ani vrátit nemohli, protože naštvaní skřítci by se na naši milou ministryni vrhli s pánvičkami v ručkách, jakmile by vstoupila na pozemky."

„Oni nevědí, co je pro ně dobré, nikdy neměli příležitost to poznat, počkej za pár let mi poděkují, uvidíš!" pronesla s jistotou v hlase a snažila se vykroutit z jeho sevření.

„Můžete toho hašteření už nechat?" pobaveně se jich zeptal Harry, přičemž si rovnal na nose brýle, které mu Ron málem shodil z obličeje. Ve vykrucování se z kamarádovy náruče byl úspěšnější, možná také proto, že Ron poznal, co má v úmyslu. Natáhl se pro láhev na stolku a všem třem jim naplnil skleničky ohnivou whisky.

„Hej! Vždyť jsem tam měla ještě zbytek vína, víš, že tohle nepiju!"

„No tak, Hermi, musíme si přece připít." Snažil si ji udobřit, chlapec, který dvakrát přežil.

„A na co přesně?" pozvedla obočí a čekala, co z jejího přiopilého kamaráda vypadne tentokrát.

„No to je snad jasné ne? Na to, že se z nás tří v ten večer, co jsi údajně šla sama zlikvidovat horského trola, stali kamarádi... Z vás dvou posléze teda i něco víc," tiše se uchechtl. „Řekněme, že na tu noc, kdy jsme se poznali. Doopravdy poznali. Už žádná nesnesitelná všechny poučující holka, mezi kouzelníky oslavovaný kluk, co ani neumí mávnout hůlkou nebo sladkostmi se nacpávající zrzek s ušmudlaným nosem. V ten večer jsme si navzájem ukázali, co v nás vážně je. Výborně se doplňujeme, a proto jsme se také dostali až sem. Věřte mi, nemohl bych být šťastnější."

„Ó, Harry," Hermiona se dojatě natáhla přes Rona a pohladila svého kamaráda po hřbetu ruky. Stále na něm byla znatelná jizva z trestu od Umbridgeové. Jemně po ní přejela konečky prstů.

„Nikdy bych nečekal, že z tebe vypadne něco tak hlubokýho, kámo." Ron se s překvapeným kroucením hlavou naklonil dopředu, čímž odstrčil Hermioninu ruku, ta rozčíleně zamrmlala, že zkazil tak pěknou chvíli, a popadl skleničku na stole. Podal ji do dlaně nejkrásnější ženě, jakou měl tu čest poznat a omluvně jí vtiskl polibek do vlasů, pak si vzal druhou whisky. Harry už tu svou svíral v dlaních. Zrzek tedy slavnostně pozvedl ruku se sklenkou: „Tak tedy na tu noc, kdy jsme se poznali a možná taky na šťastné a veselé Vánoce, když už máme zítra ten Štědrý den, co vy na to."