Když hvězdy září / !příběh v rekonstrukci!/

Procházka 1/3

*J*

Film jsem si s Bet strašně užila,protože jsme komentovaly chování herců,jejich oblečení a občas jsme vypnuly zvuk a vtipně jsme dabovaly jejich slova. Už jsem začala být unavená a filmy už jsem přestávala únavou vnímat, proto mě to přestalo bavit." Nepůjdeme už spát ?" zeptala jsem se Bethany. Bet jen přikývla a řekla, že už toho má taky plný kecky. Vypnuly jsme televizi a šly si obě najednou vyčistit zuby. V koupelně jsem chvíli dělaly kraviny, takže ze tří minut se stalo minut deset. Konečně jsme doblbly a šly opravdu spát. Já si musela ještě vyndat naslouchátka a uložit je do krabičky pro ně určené. Je to otravné, pořád na to myslet každý den, ale už jsem si docela zvykla a zařadilo se mi to do denní rutiny. Aby taky ne, po 9 letech. Je to zvláštní, jako by to bylo včera, kdy jsem si byla vyzvednout svá první naslouchátka. Nyní vlastním již třetí v pořadí.
     Lehly jsme si s Bet do postele. Bet na levou a já na pravou polovinu. Normálně spím nalevo, ale chtěla jsem spát u okna. Ostatně u okna spím vždy, když jsem u Bet. Řekly jsme si dobrou noc a obě se už uvelebily po své peřiny. Po chvíli jsem slyšela jak už Bethany zpomalil dech a začalo jí zase pískat v nose, při dýchání. To znamenalo, že už usnula. To pískání má od mala, jednou si něco udělala s nosem a od té doby jí v něm píská, ale jen když spí. Já už to po letech ignoruji, takže mě to ani nijak nerušilo. Chvíli jsem přemýšlela o tom, co podnikneme zítra. Když v tom jsem zaregistrovala, nepravidelné klapání na parapet. Začínalo pršet. Miluji déšť, strašně mě uklidňuje a dobře se při něm čtou knihy.
 

   Zavřela jsem oči a vnímala zvuky dopadajících kapek na tabuli skla a parapetu. Byla to hudební symfonie, jejíž autorem byla sama příroda a byla to pro mě ta nejhezčí symfonie, kterou jsem kdy slyšela. Působila na mě i jako ukolébavka a po chvilce jsem déšť slyšela jen v dálce až se vytratil úplně a já se ocitla ve svých snech.

*N*
Probudily mě paprsky Slunce, které do mého pokoje vstupovaly oknem, jež jsem včerejšího večera zapomněl zatáhnout. Sáhl jsem poslepu na noční stolek vedle mé postele a snažil se nahmatat mobil. Podařilo se mi to na první pokus. Kouknul jsem se co je nového na sítích a rovnou se podíval, zda Jessica už odpověděla.

     Bohužel přišlo malé zklamání. Zprávu si ani nezobrazila, ale to bude asi tím, že pod jejím jménem bylo napsáno: "aktivní před 1 dnem". Takže by mohla během dnešního dne odpovědět. Za což doufám a byl bych za to moc rád.
 

    Vypotácel jsem se z postele s nadějí, že když se podívám na čas, bude něco okolo osmé ráno. Trefa, bylo za pár minut osm. To se jen tak nestává abych vstával před desátou ranní. No nic, vyrazil jsem směr koupelna a mezitím zavolal mamce. S mobilem u ucha za pravidelného vyzvánění jsem se prohlížel v zrcadle a rukou si opláchl obličej a upravil vlasy, aby vypadaly trochu k světu. Mamka to nebrala. Položil jsem tedy hovor, otevřel okno dokořán, hodil jsem mobil na postel a odešel do kuchyně udělat si ranní kafe.

     Možná si říkáte, že piju jen kafe. Dá se tomu tak říci. Miluji vůni kávy, když se line celým domem. Už jako malý jsem měl rád vůni kavy, ale jakmile mi ji maminka nabídla k ochutnání začal jsem se šklebit a opakovat, že to nikdy pít nebudu. No a teď o pár let později bez kávy neodejdu z domu. Vzal jsem si hotovou kávu a natáhl se na stůl pro talířek s bábovkou, kterou mi včera dopoledne přinesla paní Jordanová ze sousedního domu. Je to milá žena. Pořád mi něco nosí a já jí na oplátku pomáhám s prácemi v domě a na zahradě. Paní J. už ovdověla a letos to bude teprve rok. Je mi jí líto, je to na svůj věk velice aktivní dáma. Sportuje a ze všeho nejraději se stará o svou zahradu. Není dne, kdy doslova netančí mezi bylinkami, zeleninou a květinami. Snad jen když prší a v zimě je domě.