Love in spite of inhibitions

6. Bad hair day

,,Doneseš to sem, nebo půjdeme k tobě?" Řekla mi Wanda otázku ohledně matematiky a fyziky.

,,Tak já to sem vezmu." A šla jsem do pokoje.

Vážně se mi do toho nechtělo, ale musela jsem.

Ze šuplíku jsem vytáhla sedm papírů, což netvořilo ani polovinu toho, co jsem měla mít hotovo. Přes celý rok, co jsem na to měla jsem nenapsala ani čárku. Takže jsem to musela dodělat teď.

Ze stolu jsem si vzala ještě propisku a pak jsem šla už za Wandou.

Sedla jsem si a rozložila papíry před sebe.

Wanda si vzala jeden do ruky a přejela ho pohledem.

,,Hele, tady máš zrovna třeba logaritmy." Ukázala na asi čtyři cvičení na papíře.

,,Super, a to je?" Zeptala jsem se. Popravdě známku jsem měla mít čtyřku, ale učitelka se nademnou slitovala a dala mi trojku.

,,Mocniny znáš?" Podívala se na mě.

,,To je to jak tam násobíš to číslo tím číslem?" Podívala se na mě i já na ní.

,,Jo, přesně tak. Logaritmy jsou něco jako bys to počítala druhou stranou." Řekla jako by to bylo jednoduché.

,,A to myslíš jako jak?" Byla jsem dost zmatená.

,,Hele, když máš třeba 2⁴ tak je to 16, jako 2*2*2*2. A když máš logaritmus, tak je logaritmus 16ti o základu těch dvou a výsledek je 4." Řekla

,,To je pravda, je to takové obrácené." Usmála jsem se.

Takže mi pomohla vyplnit asi tři listy. Nebylo to zas tak těžké. Ona to uměla vysvětlit.

,,Děkuju. Děkuju moc." Objala jsem jí pevně.

,,Za málo." Usmála se.

Šla jsem si odnést tu matiku a Wanda mezitím objednala nějaké jídlo.

Listy jsem zandala zpátky do šuplíku, ale můj pohled se zasekl o červenou postavu za oknem.

Přeskakoval z budovy na budovu. Připomínal mi Petera. Ale to bylo divné, protože Peter šel s tátou.

Červený muž za oknem měl na zádech dvě černé tyče. A celkově měl na sobě černou a červenou barvu. Vypadalo to, jako by měl na sobě nějaký upnutý overal.

Zajímalo mě, kdo to je. Seběhla jsem schody za Wandou.

,,Hele, nevíš, kdo by mohl být ten červenej za oknem?" Zeptala jsme se a ukázala na něj.

,,Hmm, netuším." Pokrčila rameny a dal si listovala nějakým magazínem.

Domem se rozlehl zvuk zvonku.

,,Pizza je tady." Zvolala jsem s krabicí v ruce.

Sedly jsme si k televizi a zakously jsme se do skvělého pokrmu.

,,Je dobvá." Řekla jsem s kouskem v puse.

,,To jo." Přitakala Wanda.

....

Bylo už pozdě večer, asi deset a Wanda šla už spát. Docela mi chyběla Nat a kluci a táta s mámou.

Prohrábla jsem si vlasy a frustrovaně vydechla bylo mi divně. Jakože hodně divně.

A co by nevyřešil alkohol, že? Táta měl zásob dost a doufala jsem, že si nevšimne, když mi něco bude chybět.

Došla jsem si do jeho baru a vzala jsem si tam něco, co jsem jednou ochutnávala a chutnalo to dobře.