Friends, maybe something more ♡ (cz)

11. kapitola

Sapnapův pohled:

Ráno jsem se probudil a všude byl bordel. Nějak jsem to pouklízel a šál za klukama.

  Otevřel jsem dveře a Quackity nikde. Jenom Karl ležel a spal na posteli. Snažil jsem se ho probudit, ale nešlo to. Chvíli jsem hledal Quackityho po celém domě, ale on nikde.

  Zabalil jsem všechny věci a kufry schoval, aby Karl neviděl že letím zpátky domů. Potom jsem si vzal bundu a šel jsem ven.

  Probudil jsem se sakra pozdě. Jako půl druhé odpoledne mi nepřijde brzo. Jen tak jsem se procházel a byl jsem na obědě? Asi to byl oběd? Třeba jo.

  Jak jsem se vrátil, quackity pořád nikde a Karl spal. Jen tak jsem se poflakoval.

  Potom už byl čas, kdy jsem měl letět domů. Nechal jsem na stole papír kde bylo napsáno toto:

  "Kluci, pardon ale letím domů. Je toho na mě moc a nezvládám to co se tady v posledních dnech děje. Děkuji za pochopení, Sapnap"

  Vzal jsem kufry a šel na taxík aby mě zavezl na letiště.

  Když jsem byl na cestě, přemýšlel jsem jestli to byl dobrý nápad. No ale už jsem to udělal, tak co se dalo dělat.

  Už jsem si nechal odbavit kufry a už jen tak chilloval na letišti.

  V tom ale v dálce někdo řve "Sape, Sape!!!". Byl to Karl. Doběhl až ke mě a vyskočil na mě. "Sape co to kurva děláš?!?!" Zeptal se mě a zabořil mi obličej do hrudi. " S Quackitym jste se hodně bavili. Nechtěl jsem vás rušit. Dost si rozumíte a hodíte se k sobě." "Ale Sape!. On kvůli tobě letěl domů!! A navíc, já za to nemůžu za to co se včera dělo, byl jsem nalitej. Promiň Sape, nejenom za ten včerejšek, ale celkově za celou tu dobu! Odpustíš mi?"

  Chvíli jsem jen nehybně stál, protože mě to zaskočilo. Chvíli jsem taky přemýšlel. "Dobře, odpouštím ti. Ale slib mi, už budeš jenom se mnou, jasný?"

Karl že mě slezl a zadíval se mi do očí.
"Sape, miluji tě" já ani chvíli nepřemýšlel a hned jsem řekl: "já tebe taky, Karle". Políbil mě. Byl to dlouhý polibek.

  Bylo mi jedno, že jsem měl zaplacený let a odbavené kufry, naštěstí nám je ještě dali a peníze nám vrátili.

   Když jsme jeli ke Karlovi, volal mi Quackity. Omlouval se za to, co udělal. Já se mu taky omluvil. Bylo fajn vědět, že mám z Quackityho zase přítele.

  Po cestě se mě Karl taky zeptal: "Sape?" "Ano?" "Když už jsme si tak trochu zamrdali, a už si řekl že se milujeme, nechceš se mnou chodit?" "Ani chvíli jsem se nerozmýšlel. "Jasně že ano!!" Byl jsem konečně zase šťastný.

  Dojeli jsme domů a já napsal Dreamovi že mě nemusí vyzvedávat a že tady ještě chvíli zůstanu. A tak se i stalo. U Karla jsem do teď a ještě tady dlouho budu. S Karlem chodím už asi půl roku. Je nám dobře. Jsem šťastný a po boku Karla ještě dlouho budu. Jsem rád, že to dopadlo dobře.

Jep, to je konec příběhu. Snad se vám líbil. Konec je šťastný, všichni jsou šťastní a já taky, že už jsem to konečně dopsala. Nikdy se mi do toho moc nechtělo, ale ale mě to začalo bavit. Budu ráda, když mi napíšete váš názor. Díky že jste si udělali čas na to, aby jste četli nějaký hovna co píšu. Mějte se!!