//𝖣𝖨́𝖪𝖸//

/16/

,,Jak jste to vůbec vymysleli s tvojí mámou?" zeptala se Róza po asi hodině společného povídání na gauči v obýváku.

,,Zatím neví.."

,,Ještě dneska jí to řekneme, nemá cenu jí takhle lhát..možná ji to bude bolet, ale bude to muset zvládnout stejně jako jsem to všechno zvládla já" skočila jsem Dominikovi do řeči a oznámila svoje finální rozhodnutí.

,,Vážně?" podíval se na mě Dominik ustaraně.

,,Vážně" usmála jsem se abych ho aspoň trochu uklidnila.

,,Myslím že jste se nemohli rozhodnout líp" Róza mi úsměv oplatila.

,,Tím pádem už je asi nejvyšší čas jet, zas takový fronty nikde nejsou" oznámil Dominik a začali jsme se oba smát..Róza na nás nechápavě koukala tak jsem nad tím jen mávla rukou aby to nechala být.

,,Kdyby jste něco potřebovali tak jsem na drátě" řekla Róza když jsem si zavazovala tkaničky.

,,Mám pocit že tys toho udělala až až" vstala jsem a objala ji.

,,Má pravdu, děkujem moc" promluvil Dominik když jsem se odtáhla a taky ji krátce objal.

,,Ale prosim vás nepřehánějte nebo se začnu červenat" zasmála se a my s ní.

,,Držím palce kočko" pohladila mě Róza po rameni mezitím co Dominik zamířil k autu.

,,Mám strach.." řekla jsem sklesle a dívala se jí do očí.

,,Chápu tě, ale věřím že to zvládneš..nezapomeň že tam s tebou bude Dominik a ten tě v tom samotnou nenechá, kdyby se cokoliv zvrtlo tak zasáhne protože tě miluje a už si tě nenechá vzít" přitáhla si mě znovu do objetí a já ji zabořila hlavu do ramene.

,,Neboj se, všechno bude v pořádku" hladila mě po rameni a houpala se mnou ze strany na stranu jako bych byla mimino.

,,Kdybych věděl že se budete ještě další dvě hodiny vybavovat tak to debilní auto nestartuju" zakřičel na nás Dominik a já se s protočenými oči odtáhla u objetí.

,,Dám ti vědět" usmála jsem se naposled na Rózu. Ona přikývla na souhlas a já se vydala za Dominikem do auta.

,,Můžem?" zeptal se když jsem si sedla na místo spolujezdce a zapla pás.

,,Mužem" odpověděla jsem s úsměvem a Dominik šlápl na pedál.

Celou cestu jsem si v hlavě přehrávala všechny možný scénáře které by se mohli stát...bála jsem se, jen nevím čeho.

Tušila jsem že na mě bude naštvaná jako nikdy jindy, věděla jsem že bude vyvádět a že u ni jako dcera nejspíš skončím..to bylo ale to poslední co mě trápilo, stejně už ji jako mámu neberu. Spíš se bojím co se se mnou pak stane, vím že mě i Dominika vyhodí z bytu hned jak jí to řeknem..sice Dominik okamžitě zavelel že budu u něj, ale zase mu nechci přidělávat starosti. Neříkám že by se mi to nelíbilo, naopak bych byla jedině ráda kdybych s ním konečně bydlela a měla ho pro sebe, jenže je ti na mě asi moc rychlý.

A nebo třeba máma vůbec nebude naštvaná a bude nám to přát...to je hodně velká kravina co? No nic, aspoň jsem to zkusila.

Z přemýšlení mě vyrušilo zastavující auto. Když jsem se podívala z okýnka tak jsem spatřila to vězení ve kterém jsem vyrůstala.

,,Připravena?" otočil se na mě Dominik když zabrzdil.

,,Spíš ne, ale co se dá dělat" povzdechla jsem si a on mě pohladil po stehně abych se uklidnila.

,,Jen jestli bych tě mohla požádat, nech prosím mluvit mě. Přijde mi to docela správný abych jí to oznámila já"

,,Samozřejmě, ale kdyby něco tak tam jsem s tebou oukej? Takže žádný strach"

,,Já vím zlato" nahla jsem se k němu a krátce ho políbila.

,,Tak jdeme" odtáhla jsem se a společně jsme vystoupili z auta.