//𝖣𝖨́𝖪𝖸//

/17/

Vzala jsem za kliku u vchodových dveří a otevřela je.

,,Zatím tady počkej ano?" oznámila jsem Dominikovi když jsme vstoupili.

,,Dobře, kdyby něco tak křič" zavtipkoval a já se k němu s úsměvem nahla a políbila ho.

Tak jo Emo..nádech výdech. Zvládneš to, nic hroznýho se přeci stát nemůže.

Otevřela jsem dveře do obýváku a hned mi pohled spadl na nehybné ženské tělo které leželo na zemi.

Okamžitě jsem zareagovala a rozběhla se k němu. Začala jsem s mámou třást ale nic se nedělo, vůbec nereagovala.

,,DOMININIKU! POJĎ SEM RYCHLE! PROSÍM!" křičela jsem na něj z plných plic a on se hned objevil ve dveřích za mnou.

,,Co se kurva stalo?!" klekl si taky vedle ní a zkoušel jí nahmatat tep.

,,Já nevím, už tady takhle ležela, nevím co se stalo" začala jsem panikařit a celá se třást.

,,Klid jasný? Tep má. Buď tady s ní a já jdu rychle zavolat sanitku" oznámil a odešel pro mobil.

Já tam s ní dál třásla ale pořád marně. Letmo jsem se koukala kolem sebe a oči mi nakonec zůstaly na stole kde byl vysypaný bílý prášek a asi tři prázdné lahve vodky.

,,Doprdele" řekla jsem a bylo mi hned jasný proč tady takhle leží.

,,Do deseti minut jsou tady" vešel Dominik zpátky do obýváku ale já ho vůbec nevnímala.

,,Jsi v pohodě?" naklonil se ke mně a ustaraně na mě hleděl. Já pořád jen koukala na ten stůl a nevydala ze sebe ani hlásku.

Věděla jsem že by máma bez toho svinstva nevydržela, jenže i tak mě to dost nasralo.

,,Sakra" zasyčel Dominik když se koukl na stejné místo jako já.

,,Prosím řekni mi že jste to vypili spolu" koukla jsem se na něj sklesle.

,,Když jsem odjížděl tak tady nic z toho nebylo, a ten prázdej pytlík co tam leží byl ještě plnej.
Potřebujeme aby ta zkurvená sanitka přijela co nejdřív, tady se hraje o minuty"

Aniž bych si to uvědomila tak mi začaly týct slzy..ani nevím proč, už mi a ní nezáleží, ale i tak jsem se bála.

,,Notak pšt zlato, bude to dobrý neboj" přitáhl si mě k sobě do objetí a hladil po vlasech. Já se k němu co nejvíc přitiskla a užívala si ten pocit bezpečí který s nim mám.

Během chvíle Dominik došel pro doktory a ty hned přiběhli do obýváku kde mě odstrčili od mámy a začali se věnovat svojí práci.

Ani jsem nějak nevnímala co se děje, jen jsem tam seděla jak tělo bez duše a koukala jak mámu pokládají na nosítka a připojují ji na všechny možné přístroje.

,,Musíme okamžitě do nemocnice" oznámil jeden ze sanitářů.

,,Dobře, jedeme hned za vámi" odpověděl Dominik za oba a oni mezitím odnesli mámu do sanitky.

Rychle jsem se vzpamatovala a začala trochu fungovat. Na nic jsme nečekali a vydali se do auta.

Cesta byla zvláštní, celá jsem se klepala a nemohla jsem ze sebe vydat ani hlásku..tohle se mi ještě nestalo, nikdy jsem mámu neviděla v až v takhle hrozným stavu. Dominik měl položenou ruku na mým stehně abych se trochu uklidnila, jenže to moc nepomáhalo.

Po chvíli jsme dorazili k nemocnici kde jsme zaparkovali a vběhli se do hlavní budovy k informacím.

,,Dobrý den , před chvíli přivezli Bellu Terrnerovou, nevíte co s ní je?" optal se Dominik a já jen pozorně poslouchala.

,,A vy jste?" podívala se na nás daná paní a prohlídla si nás od hlavy až k patě jako by jsme měli být nějací vrazi.

,,Ema Terrnerová, dcera Belly Terrnerový a tohle je můj přítel, takže by jste byla opravdu moc laskavá kdyby jste už přestala vyzvídat a odpověděla nám na otázku na kterou jsme se slušně zeptali. Nic jsme vám neudělali tak na nás přestaňte koukat jako by vám právě umíralo morče" vyjela jsem po ní protože jsem začínala mít nervy. Dominik na mě jen vykulil oči ale nic nenamítal.

,,Právě je na sále, měla zástavu srdce. Nic víc zatím nevíme, za chvíli by měl přijít doktor a ten vás seznámí se všemi podstatnými informacemi"

,,A mohl by také se slušným chováním" zamumlala si pro sebe ale já to moc dobře slyšela.

,,Říkala jste něco?!" otočila jsem se na ní a už měla málo k tomu abych ten pult nepřeskočila a jednu ji nevlepila.

,,Uklidni se zlato, pojď jdeme si sednout" objal mě Dominik kolem ramen a odtáhl od té babizny pryč.

,,Jak jako uklidni se? Vždyť se podívej jak se chová, jak kdyby ji to tady všechno patřilo" namítala jsem když jsem se usadila na lavičku.

,,Jsi vynervovaná, dojdu ti pro kafe ano?" zeptal se a klekl si ke mně aby mi co nejlíp viděl do očí.

,,Dobře, děkuju" usmála jsem se na něj sklesle a políbila ho.