Trenérka

1

"Davide já tam nechci" prosila jsem svého spoluhráče z týmu že na ten meeting s českým prezidentem hokeje nepůjdu "je to tvá jediná příležitost tak nekecej a padej" strčil mě ke dveřím a zaklepal. Z dveří se ozvalo dále a já byla nucena vejít "Dobrý den" slušně jsem pozdravila "Dobrý slečno už na vás čekáme, posaďte se" řekl mi nás manažer o něčem tam vášnivě diskutovali a já jsem je upřímně neposlouchala, přemýšlela jsem nad tím co by se stalo kdybych byla trenérem nároďáku.
"Slečno Šmídová co by jste řekla na to kdyby jste trénovala národní tým?" zeptal se mě nějaký muž "no určitě by to byla dobrá zkušenost ale proč bych ho měla trénovat já?" zeptala jsem se "určitě jste sledovala mistrovství a Karjala Cup a určitě víte jaký to byl propadákov" pokračoval muž "no to ano, ty kluci tam jen dělali piruetky nic víc tohle český hokej nebyl" odpověděla jsem mu "tak jsme si říkali že to bude asi Trenérem" řekl ten druhý muž "trenérem to asi bude protože při Říhovi tohle kluci nehráli, tam hráli ještě pravý český hokej" odpověděla jsem frustrovaně "tak jsme si řekli že by jste mohla převzít post trenéra za Filipa Pešána" řekl ten první muž a v tu chvíli jsme nemohla uvěřit svým uším "cože? Já jako trenér? Vždyť jsem ženská a dopadlo by to katastrofálně" vyděsila jsem se "právě že jste ženská, nikdo neví jaké máte taktiky, jak volíte hráče apod. Na tento post by jste se hodila" řekl tn druhý "já nevím" povzdechla jsem si "Nica Vem to tohle je tvoje příležitost a vždy sis to přála" pošeptal mi můj trenér "no tak dobře, beru to" odpověděla jsem "no výborně zítra si odehrajete poslední zápas a pak hurá směr Česká republika" zaradoval se hokejový prezident. "až budeme v ČR podepíšete smlouvu o tom že tým přebírate" řekl mi muž a já mu na to jen kývla a odešla z kanclu "tak co?" začal vyzvidat David "vzala jsem to" povzdechla jsem si, asi bych měla být šťastná že budu trénovat národní tým ale já si myslím že to tam jen pokazím "no to je skvělí, já budu mít kamarádku trenéra. Budeš tady ještě na zítřejší zápas že?" zeptal se "zítra to odehraju ale pak hned odjedu" řekla jsem mu a vyrazili jsme ke kabinám. Pro letošní sezónu jsem kapitánem a bude to naposledy. Když jsme přišli do kabiny všichni tam už byly "Hej, poslouchejte mě teď prosím" křikla jsem a všichni ztichli "Dneska s vámi trénují naposled a zítra odehraju poslední zápas, pak se vracím do Česka" řekla jsem a dostali se mi několik nechapavych pohledu "je to z toho důvodu že budu trénovat český nároďák" odpověděla jsem a všichni kluci se zvedli a šli mě obejmout. Jo tohle mi bude chybět.

Po zápase
Právě jsem se rozloučila se svými přáteli a za doprovodu těch dvou mužů se vydala do auta který nás mělo dopravit na letiště. "kluci to ještě neví a ani Pešán ne bude to takový překvapení" ozval se jeden z těch můžu. Let byl nekonečný ale když jsme viděla naší krásou Prahu začala jsem se těšit. Když mi přijeli zavazadla tak jsme šli opět k nějakému autu které nás dovezlo před O2 arénu kde se trénovali na One Chanel Cup." vy tu chvíli počkejte" řekl mi jeden muž a vešel do kabiny, když otevřel dveře tak mi dal náznak toho ať jdu dovnitř "tak pánové asi vás bude zajímat co tohle znamená"  řekl jeden z mužů a já si mezi tím prohlížela hráče mezi němi byl i David Krejčí se kterým se moc dobře znám, vedle něj se poznala Kubu Fleka, Honzu Kováře, Milana Gulaše, Šimona Hrubce, bratry Musilove a Romana Willa." Filipe Pešáne, nyní vás zbavuji funkce trenéra národního týmu" promluvil chlap a všichni vrhli nechápavý výrazy " a kdo nás bude trénovat?" prohlásil jeden z mladších hokejistů typovala bych to na Matěje Blumla "vaším novým trenérem je tady slečna Nikola Šmídová " řekl chlap a Krejčí se usmál "to nás bude trénovat tahle ta jo?" ozval se opět Blumel a já jsem začala být mírně naštvaná, Krejčí to na mně poznal tak hned šeptal něco Flekovi "tak hele, možná jsem ženská, a určitě nemám tolik zkušenosti jak tady Hrubec a nebo Krejčí ale jedno vím jasně, to co jste předváděli na mistrovství a na Karjale tak to hokej nebyl. Místo toho aby jste tam hráli tvrdě tak jste tam tancovali jak nějaký krasobruslařky a předváděli tam piruetky, tak aby bylo jasno teď se vám to změní, žádný piruetky, žádný krasobruslení a hlavně žádný prohry už nechci vidět " řekla jsem naštvaně a bylo vidět že ze mě začínají mít respekt což bylo potřeba." Takhle ji znám, tohle je ona a díky ní teď budeme vyhrávat, pánové ji nasrat nechcete. Vím o čem mluvím " vykřikl Krejčí a všichni se na něj otočili a já ho spražila pohledem "sorry už jsem zticha" řekl když viděl můj výraz "tak konec toho očumování a za 15 min vás chci vidět na ledě, kdo bude mít zpoždění zažije si Bostonskej trest" prohlásila jsem a vyšla z kabiny