Trenérka

8

Letět někam s nároďákem je o psychický zdraví. Až nám skončí soutěž tak si rezervuji místo v Bohnicích, protože s nima se to nedá. Kdyz konečně přistáváme v Moskvě a vyzvedneme si věci tak jdeme k autobusu který nás přepraví na hotel. V autobusu se ujímám slova "takže panstvo zítra na nás čekají Rusáci, takže až přijedeme na hotel tak se vybalíte a sejdeme se na recepci a z tama půjdeme na menší trénink a tam se dozvíte víc" a kluci přikývl nebo to tak vypadalo. Cesta na hotel probíhala nezvykle v klidu což se divím. Na recepci jsem jim rozdala karty od pokojů a sama do jednoho zalezla. Do ty postele jsem prostě musela skočit jinak to nešlo a musím uznat, že je tu krásně měkoučká nejspíš si ji ovezu s sebou do Česka. Na smluvený čas jsem šla k recepci kde už na mě čekali kluci. Trénink probíhal tak nějak v klidu sice občas měli někteří kecy, ale jakmile mě uviděli, že jedu s hokejkou k nim tak byli ticho. Po tréninku jsme šli na večeři kde jsem s asistenty řešila věci ohledně zítřka a kluci se bavili o různých hovadinách. Po velmi vydatné večeři jsem skoro sprintovala na pokoj, protože na tu postel se nedá netěšit. Jakmile jsem skočila do postele začal mi zvonit telefon samozřejmě kdo jiný by to byl než Pastrňák, zvedat se mi to nechtělo, ale kdybych to nezvedla vyčítal by mi to do konce života "už jsem si myslel, že to nezvedneš" byla první věta co řekl "taky tě ráda slyším" odpověděla jsem mu "tak co? Jak to jde trenérko?" zeptal se "zatím se to dá, zítra máme zápas s Ruskem tak jsem na to zvědavá. Kdybych nebyla trenérem tak řeknu, že nás zítra Rusko převálcuje, ale jsem trenérem tak samozřejmě, že Rusko dáme raz dva" zasmála jsem se a David se mnou "zítra se budu dívat tak to neposer" řekl mezi smíchem "jak si přejete pane" usmála jsem se. Najednou se z vedlejšího pokoje ozvala rána a totální záchvat smíchu "já je zabiju" řekla jsem si spíš pro sebe, ale David to uslyšel "to si tam bourají nový dveře k tobě?" smál se "to nevím, ale jdu to zjistit" odpověděla jsem mu a šla k pokoji odkud se ozvala ta rána. Dvakrát jsem zaklepala a počkala až mi otevřou "Trenére?" řekl Flek když mi otevřel "to vám tak chybím, že si ke mě bouráte nový vchod?" zeptala jsem se s potlačovaným smíchem "se omlouváme ale Krejčí to nevyrovnal a spadl z postele" řekl Kuba se smíchem a já se neubránila smíchu "tak ať se nepropadne až k recepci, Dobrou" řekla jsem a zalezla zpátky do pokoje. "Tak jak to tam vypadá?" zaptak se David "Krejčí spadl z postele" řekla jsem a začala se opět smát. S Davidem jsme kecali asi 4 hodiny a možná by jsme i dýl, ale já musela ráno vstávat tak jsme to ukončili.