I need U // park jimin

another chance?

Jimin's pov
Udělám to. Prostě už musím. Když jí vidím jít po chodbě, mířím výlučně za ní.

,,Slečno Lee. Navštivte mě dnes až budete mít volno v mém kabinetu. Musíme něco probrat ohledně...tělesné výchovy," řeknu, otočím se na patě a odejdu pryč. Vnitřně se modlím, aby skutečně přišla.
...
Sedím u stolu a příšerně se nudím. Kdo by řekl, že to bude taková nuda? Učitelé z jiných předmětů si teď připravují testy, kontrolují úkoly, referáty apod. a já tady prostě jenom sedím. Když myslím, že snad umřu nudou, ozve se zaklepání na dveře. Srdce mi poskočí. Že by přeci jen Hyun přišla? Dveře se otevřou a za nimi skutečně stojí ona. Ani nečeká, abych jí řekl dál a prostě vejde dovnitř.

,,Zavři dveře," řeknu jí. Ach, to jí to musím pokaždé připomínat?

,,Nebude to nic ohledně tělovýchovy, že ne? " ozve se hned, jak zavře dveře. Ne, to tedy nebude.

,,Proč mi neodpovídáš na moje zprávy, kočko?" řeknu schválně oslovení, které jsem používal, když jsme si kdysi psali.

,,Protože..je to tak lepší. Jsi můj pedagog, bude to takhle snazší," řekne, ale ani se přitom nedívá na mě.

,,Ne pro moje srdce," odpovím. To jí donutí na mě pohlédnout. Dlouho nic neříká.

,,I kdybych chtěla, tak nemůžu," Au. To fakt zabolí. Takže ona nechce?

,,Co ti brání?" zeptám se a dívám se jí do očí.

,,Strach," řekne po chvíli. Strach? ,,Bojím se, že to někdo zjistí, " objasní.

,,Nikdo by se o nás přeci nedozvěděl. O to bych se postaral," řeknu. Hyun neodpovídá. ,,Ale...řekni mi, Hyun.." začnu po chvíli znova. ,,Byla by jsi schopná mi dát znovu šanci?" zeptám se.

,,Já..." začne, ale neodpoví.

,,Odpověz," řeknu a přistoupím k ní. To ať si moc nezvyká. Moje otázky nezůstávají bez odpovědi.

,,Já..." stále se nedívá na mě a mě to rozčiluje. Chytnu jí za bradu a zvednu její hlavu tak, aby na mě hleděla.

,,Odpověz mi," vyzvu jí znovu.

,,Ano," odpoví tiše.
Přiblížím se k ní a jemně se otřu svými rty o ty její.

,,Děkuju, Hyun," zašeptám. Malinko se oddálím a dám jí za ucho pramen vlasů. V tom se ozve hlasité zvonění. Leknutím sebou cukne.

,,Už musím jít," vyhrkne.

,,Navštívíš mě znovu?" zeptám se. Ještě než odejde, tak přikývne. Usměju se a cítím se konečně klidný.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Opět ahoj, všichni kocouři a koťata!
Ano, zase zpět s další kapitolou. Chci jen poznamenat, že zrovna tuhle kapitolu mám napsanou fakt dost dopředu a hrozně jsem váhala zda ji vydat. Upřímně mi příjde docela cringe, ale asi nemám na to, to nějak přepsat.
Upřímně doufám, že Vás příběh nenudí a že budete pokračovat dál ve čtení. Slibuji, že v dalších pár kapitolách už se to nějakým způsobem rozjede. :D

Zatím pa. Mějte se dobře!
😽💓

s pozdravem
𝐾𝑎𝑖𝑙𝑎 🦘🖤
𓆸