I need U // park jimin

kiss

Hyun's pov
Srdce mi zběsile buší. Potom, co se ke mně přiblížil rty, jsem málem nedýchala. Co se to se mnou děje?
'Navštívíš mě znovu?' zeptal se. Na to jsem přikývla. Nemohla jsem ani promluvit. Navštívím ho.

Jimin's pov
Ležím v posteli a přemýšlím. Myslím na ni. Vezmu si mobil a rozkliknu Instagram. U posledních zpráv, co jsem jí poslal vidím ᶻᵒᵇʳᵃᶻᵉⁿᵒ. Rozkliknu si její profil. Ach, není snad ani možné jak moc mě rozčiluje a zároveň...nevím, jak to popsat. Dnes, když jsem se dostal do její blízkosti, chtěl jsem ji políbit.. Hrozně moc jsem chtěl.
Když ji na druhý den vidím ve škole, opět mi poskočí sdce. Očekávám ji celý den, ale ona nepřijde.

Hyun's pov
Sednu si na sedačku s mobilem v ruce. To byl zase den. Podívám se do notifikací. V tom mi přijde zpráva od Jimina.

Jimin: ahoj, Hyun

Ahoj, Jimine.

Jimin: nepřišla jsi

No jo, vždyť já jsem zapomněla!

Neměla jsem dneska čas.

Přijdu zítra.

Napíšu po chvíli, když neodpovídá.

Jimin: vážně?

Ano

Jimin: slibuješ?

slibuju

Protočím očima. Někdy dokáže být tak dětinský..

druhý den
Jimin's pov
Z

azvoní, což je pokyn pro mě, abych odtud vypadnul.

,,Konec!" křiknu přes tělocvičnu. ,,Ukliďte míče," je poslední, co řeknu, než odejdu. V kabinetu usednu na židli za stolem a podepřu si hlavu rukou. Slyším zvonění na hodinu, ale klidně sedím dál. Tuhle hodinu mám volno. Položím si hlavu na ruce a jen na chvíli zavřu oči...
Probudí mě ťukání na dveře. Vážně jsem usnul? Podívám se na hodinky a podivím se, kdo po mně teď co může chtít. Je stále hodina, do konce zbývá 20 minut. Vstanu a dojdu otevřít. Jakmile otevřu dveře, uvidím za nimi dívku s dlouhými vlasy. Vykouzlí mi to úsměv na tváři. Odstoupím a hlavou jí pokynu dovnitř. Vstoupí a já za ní zavřu dveře.

,,Ahoj, Jimine," usměje se.

,,Ahoj, Hyun. Tak jsi přišla." Očividně.

,,Ano," kývne hlavou. Vypadá trochu nervózně.

,,Co tady ale děláš teď? Je hodina," řeknu.

,,Mám volno," pokrčí rameny. Ušklíbnu se.

,,To si budu muset zapamatovat.." zamyslím se nahlas. Hyun se stydlivě zasměje a dá si pramen vlasů za ucho. Odshora dolů jí přejedu pohledem. Když si všimnu, co má na sobě za tričko, polknu.

,,Copak?" zeptá se tiše Hyun.

,,To tričko.." řeknu.

,,Líbí se ti?" zeptá se a nakloní se tak, že jí je do toho zatraceného výstřihu vidět ještě víc.

,,Ani nevíš..."

,,Co? Co nevím?"

,,Ani nevíš, co..." přistoupí blíž a povytáhne obočí.

,,Tak co nevím?" nakloní hlavu na stranu. Je tak nevinná..

,,Ani nevíš, na co mě to nutí myslet," řeknu. Páni. Nechtěl jsem to říct nahlas. A nebo to je přesně to, co jsem chtěl?

,,Ach tak," řekne a párkrát zamrká. Je tak krásná. ,,Dneska ráno jsem si na tebe vzpomněla," řekne, když ustoupí dál a začne si prohlížet můj kabinet.

,,Vážně? Já zase včera večer. A vlastně i ten večer předtím," řeknu.

,,Vážně?" zeptá se a hlavu nakloní mírně na stranu. Jen přikývnu. ,,Proč ten večer předtím?" táže se.

,,Protože jsi za mnou byla tady v kabinetě," řeknu. Myslel jsem na to, jak jsem jí chtěl políbit. A chci to udělat i teď. Chci ji líbat pořád. ,,Ty ne?" zeptám se tiše, když k ní přistoupím.

,,Co ne?" zašeptá na to.

,,Ty jsi na mě snad nemyslela?" hledím jí do očí. Zkousne si ret. Ach Bože, to ať nedělá. Donutí mě pohlédnout na její odhalený krk a.. ahh..

,,Co když ano?" řekne hravě. Už to nevydržím. Vážně ne. Dostanu naše obličeje do větší blízkosti. Hyun mi pohlédne do očí. Přibližujeme k sobě naše rty. Těsne než se dotknou, se zastavím. Neměl bych tohle dělat. Proboha, vždyť jsem její učitel. Ale já musím.. Nevydržím už ani o minutu déle. Přivřu oči a konečně k sobě přitisknu naše rty. Ty její jsou tak hebké.. Začnu rty pohybovat a ona taky. Její ruce se umístily na moje ramena a moje jakoby mimochodem sklouzly na její boky. Ach Bože, to že se jí můžu dotknout..
Začnu prohlubovat náš polibek. Nějakou chvíli se líbáme, ale pak přestaneme. Hyun vydechne. Když si uvědomí, že má svoje ruce položené na mých ramenou, pohlédne na mě a sundá je. Dojde mi to a odstraním ruce z jejího těla. Hyun sklopí hlavu a já nevím, co mám říct nebo udělat. Nakonec se ale ukáže, že nemusím vůbec nic. Přesně v tu chvíli totiž zazvoní. Hyun sebou cukne. Když zvonek utichne, zašeptá: ,,Měla bych už jít." Na to jen přikývnu. Hyun se na mě ještě jednou podívá a pak zamíří ke dveřím.

,,Zatím," prohodím, když už otevírá dveře.

,,Na viděnou," řekne Hyun a ohlédne se. Očekávám úsměv, ale ten se na její tváři neobjeví.