Jsem normální 17-ti letý kluk.
Jmenuju se Izuku Midoriya a chodím do školy v Tokiu.
Zrovna teď sedím v lavici a nevnímám okolní svět, místo toho koukám z okna, když v tu začne zvonit a všichni hned utíkají ze třídy, protože je pátek.Byl jsem tam já sám, tak to mám nejradši.
Šel jsem po chodbě a pak šel po schodech, nevšiml jsem si že zrovna vytřel podlahu uklízeč, takže byla kluzká.
,,Dekuuu! Tady jsi"
Prudce jsem se otočil na mojí kamarádku Uraraku, protože jsem se lekl.
A pak...
Cítil jsem ránu do mé hlavy a pramínek krve co mi proudil ze zadu hlavy.
Cítil jsem nesnesitelnou bolest a před očima se mi začalo mlžit a všechno se to točilo.
,, Panebože Izuku!"
Slyšel jsem hlas mojí kamarádky, ještě před tím než se mi zavřely oči.Tma.
Pohled Uraraky:
Když jsem ho viděla jak sebou švihnul docela jsem se zděsila, byla to dost velká rána a tak jsem se k němu rozběhla.
,, Panebože Izuku!" panicky jsem zakřičela, po tom co jsem spatřila kaluž krve u jeho hlavy.
Okamžitě jsem zavolala uklízeče co byl poblíž a ten zavolal záchranku, s těma jsem ject nemohla, protože nejsem jeho rodinný příslušník, i když jsem kamarádi na život a na smrt.Večer mi volali že volali jeho mámě a všechno to řeší, ten den byl ještě na operaci, naštěstí ho zachránili, ale teď bude nějakou tu dobu v kómatu.
*Je mi to líto Izuku, neměla jsem tě tak děsit*První kapitola je tady, začínám další knihu a tentokrát to bude trošku něco jiného než ty ff co píšu, každopádně doufám že se vám to bude líbit.
Bye<3
ČTEŠ
Šepot
FanfictionMidoriya se probudí z kómatu po úrazu ve škole a začne slyšet povědomí hlas v hlavě který pojmenuje Šepot.... Co když mu prášky co bere aby Šepot neslyšel dojdou? A jak s tím vším souvisí Shoto Todoroki? ... víc se dozvíte v příběhu. ⚠️ Svět bez qui...