Izuku: normálně
Shoto: tučně
Bakugo: tučně a podtrženě
Uraraka: kurzíva
Šepot: tučně, kurzívou a podtrženě
Ostatní: podtrženě
Myšlenky: * ve hvězdičkách*Takže v kolik půjdeme a kde se sejdeme?
Uraraka: V 5 v parku
Ou dobře, vzpomněl jsem si že nemám na Shota ale číslo
___________________________________________
V tu chvíli mi napsalo neznámé číslo.
Kdy se mám teda pro tebe stavit?
Kdo jsi?
Ou, ty ještě nemáš moje číslo?
Jsem Shoto:)Aha, promiň nedošlo mi to
V pořádku<3
V půl 5 tě vyzvednu dobře?Jo, ale jestli to nějak nestíháš tak mě vyzvedávat nemusíš a sejdem se až tam
Ne ne, hezky si tě vyzvednu, budem mít aspoň chvilku čas na sebe
Tak dobře no
Zatím pa, těším se
Pa
__________________________________________
Půl pátý bude za chvíli, takže bych se měl připravit abych stíhal.
....
Už mi zbývalo si jen vzít mojí kostkovanou košili a byl jsem hotový, jenže někdo zazvonil.
*Crrr crrr *
Šel jsem otevřít bez vědomí toho, že nemám košili.
,,Ahoj promiň že-" začal na mě po otevření dveří mluvit Shoto, ale přestal a prohlídl si mě.
,, P-promiň já jsem zapom-" vešel dovnitř a přilepil se mi na rty
Jakmile jsem ho viděl bez čehokoliv na jeho hrudi vůbec jsem se neudržel.
,, Chtěl jsem se omluvit že jsem tu o něco dřív, ale teď jsem za to spíš rád" obmotal mi ruce kole pasu, otočil mě a přilepil na dveře, který ještě před tím zavřel
,,Shoto?"
,,Ano?"
,,Co to děláš?" neodpověděl, místo toho mě začal líbat na krku a pomalu sjížděl polibky dolů
,,Mhh~ přestaň"
,, Líbí se ti to co? Tak proč bych přestával?" šel ještě níž a dělal tam i znamínka
,, Teď vážně už d-dost"
,, Dobře no, jdi si vzít tu košili nebo si to rozmyslím"
*Shoto je někdy dost divný, ale docela se mi to líbí*
Dooblíkl jsem se a zase sešel dolů.
,, Můžem jít"
,, Dobře" usmál se
...
V půly cesty se otočil a celkem zvláštně se na mě podíval.
,, Izuku, nechci na tebe tlačit jen..už jsi se rozhodl?"
,, Přemýšlel jsem a docela bych s tebou chtěl chodit Shoto"
,, Vážně?"
,, Jo"
,,Miluju tě" přišel ke mně blíž a políbil mě
Jeho polibky jsou vždycky plný lásky, myslím že mě vážně miluje tak jak říká.
,,Taky tě miluju" viděl jsem ty jiskry v jeho očích a úsměv na jeho tváři
Když to vyslovil tak se mi málem zastavilo srdce.
*Po tomhle jsem toužil tak kurevsky dlouho. On bude prostě můj a navíc teď už to co chci udělat půjde úplně jednoduše*
,,No, měli bychom už jít"
,,Jo jdeme" chytl mě za ruku a vykročil směr kino....
,,Tak už tu konečně jste? Odcela vám to trvalo" začala si stěžovat Uraraka
,, Promiň"
,,Kde jste tak dlouho byli? Jste se někde olizovali co?" řekl protivně Bakugo
,,T-ty jsi tu taky?"
,, Cožpak nevidíš?"
,, Přišli jsme jenom o 5 minut pozdě, nemusíš z toho dělat divadlo a navíc, tobě může bejt úplně jedno co jsme dělali" odpověděl mu Shoto
,,Tak hele, přestaňte s tímhle a jdem si užít kino ne?" ozval se Iida
,,Jo"Se Shotem jsme seděli vedle sebe v zadu za ostatníma.
,,Na tenhle film jsem chtěl jít už dlouho" podíval se na mě se zářícíma očima a velkým úsměvem na tváři.
Shoto mě jen vzal za ruku a koukal se taky.Všechno bylo v pohodě, do tý doby dokud jsem neusl.
*Aww, právě mi spinká na rameni*
Dal jsem mu pusu do vlasů a koukal se dál.
*Nemám srdce na to ho budit, vím že se těšil, ale prostě ne*
Zaslechl jsem pár cvaknutí, otočil jsem se a tam byla Uraraka co nás fotila.
,,Pak ti to pošlu" mrkla na mě
Vlastně jsem za to docela i rád.
,, Dobře"
...Někdo se mnou začal třást.
,,Izukiii, už musíme domů"
Probral jsem se a uviděl jsem Shota.
*Já usl?! To snad ne!*
,,To není fér, já to chtěl vidět"
,, Já vím, já vím, ale musíme domů lásko"
Nemohl jsem přeslechnout to oslovení ,,lásko" takže jsem zčervenal.
*Až teď vidím jak moc hezkej je*
,,Tak tě vezmu do náruče"
,, Počke-" už mě držel v rukách
,,Ne ne, hezky tě odnesu"
Všichni na nás koukali, ale jemu to zřejmě vůbec nevadilo.
Před kinem jsme se všichni rozloučili a Shoto mě donesl k mímu domu.,, Děkuju"
,, Nemáš za co" najednou mě objal a tak jsem mu to oplatil
*Jeho vůně, začíná se mi strašně líbit*
,,Izuki?"
,,Jo?"
,,Ty mi právě čicháš ke krku?"
,,M-možná.." dal jsem mu tam malou pusu a doufal že si toho nevšimne, ale všiml
Po tomhle už jsem ho vážně nechtěl pustit.
,,Tohle už víckrát nedělej jestli nechceš abych se neudržel"
,,Jak jako?"
,, Však ty víš ~" zašeptal mi u ucha
,,U-už budu muset jít"
,,Tak utíkej, jinak se sním"
,,Ale prosimtě, mě bys nesnědl" řekl jsem s jistotou
Znova jsem ho přitáhl k sobě a zašeptal mu do ucha.
,,Jsi si jistý? Mě to ale vážně láká"
Olízl mi ucho a já vydal tlumený stén.
,,Jsi tak citlivej~" začala jsem ho líbat a on se připojil
Po chvíli jsem se ale odpojil.
,, Už vážně půjdu"
,,Tak teda někdy příště"
,,Ahoj"
,, Pa"
...
Ležím už umytý v posteli a přemýšlím nad tím co se stalo.
* Co to bylo? Proč se tak choval? Co mám dělat když po mně bude chtít časem něco víc?*
Moje hlava byla plná myšlenek.
Nakonec jsme ale usl s myšlenkou na to že mu zítra řeknu že se na něco podobnýho ještě necítím.
ČTEŠ
Šepot
FanfictionMidoriya se probudí z kómatu po úrazu ve škole a začne slyšet povědomí hlas v hlavě který pojmenuje Šepot.... Co když mu prášky co bere aby Šepot neslyšel dojdou? A jak s tím vším souvisí Shoto Todoroki? ... víc se dozvíte v příběhu. ⚠️ Svět bez qui...