Šepot

Asi se mi líbí...

Izuku: normálně
Shoto: tučně
Bakugo: tučně a podtrženě
Uraraka: kurzíva
Šepot: tučně, kurzívou a podtrženě
Ostatní: podtrženě

Probudil mě budík, což znamená jen jedno...je škola.
Dneska se mi nechceee, navíc jak bude reagovat Todoroki na včerejšek.
Pořád přemýšlím jestli vážně nejsem na kluky, ale nemyslím si.
Udělal jsem si ranní hygienu, nasnídal se, oblíkl a jako normálně šel do školy.

,,Ahoj Dekuu"
,,Ahoj Urarako"
Najednou se tam objevil i Shoto a mně přejel mráz po zádech ani nevím proč.
,,Ahoj Izukuu"
,,Ahoj"
,, Můžem si promluvit?"
,,No víš já jsem měl ale s Urarakou namířeno do třídy"
,,Ona počká, že jo?" hodil po ní celkem nepříjemný pohled
,,Jo jasně, budu čekat ve třídě"
,, Pojď" řekl a táhnul mě někam za roh kde mě přimáčkl ke zdi
,,T-Todoroki?"
,, Nezajímá mě co ti všechno o mně nakecali, ale budeš můj, je ti to jasný?!"
,, Proč se takhle chováš? Vždycky si byl milej" v tu chvíli jsem se ho celkem i bál
,, Promiň že jsem tě vyděsil Izuu" objal mě a přitáhnul si mě k sobě
,, Takovej nejsem, jen mě štve to co ti o mně říkají"
,,Oba ale víme že je to pravda"
Docela jsem se lekl když jsem zase slyšel ten hlas.
,,Jsi v pohodě?"
,, Jasný že není když je s tebou"
,,Jo jo jsem"
*Jak můžeš vědět že je špatnej když ho ani neznáš*
,, Věř mi že já ho znám líp než ty"
,, Půjdem už do třídy, co ty na to?"
,,Jo" vydali jsme se teda do třídy

,, Midoriyo, lepší bude když mu nebudeš dávat šanci na to tě získat"
*O čem to mluvíš? Jaká šance?"
,,Ty víš že tě chce"
*Chce se mnou chodit no*
,,A to bys právě neměl dopustit"
*Můžeš s tím sakra přestat?! Objevíš se mí v hlavě a najednou si chytrá? Však ho neznáš!*
,,Tohle je ale pro tvoje odbro, já ho znám"
*Jaký moje dobro?! Přestaň mi mluvit v hlavě*
,,Jak chceš, drž se ale od něj dál, věř mi"
*Proč bych ti měl asi tak věřit, však jsi jen v mí hlavě!*
Nic... Šepot už se neozval.
,,Jsi vážně v pohodě?"
,,Jo jsem" Todoroki mě odvedl do třídy a pak začala hodina.
Celou školu se Šepot neozval, třeba už úplně zmizel a předtím se mi jen něco zdálo.

Stojím u skříněk a obouvám si boty, když v tom za mnou přijde Todoroki.
,, Nechtěl bys se mnou do kavárny?"
,, Klidně"
,, Ať tě to ani nenapadne"
*Takže ty si tu pořád*
,,Jo jsem"
,, Můžem jít klidně už hned teď, sice sebou potáhnem batohy, ale tak nevadí"
,, Mně je to jedno"
,, Dobře" pousmál se
,,Ty mě poslouchat asi nebudeš co?"
*Proč bych taky měl, ty jsi jen v mí hlavě*
Vyšli jsme ven a šli směr kavárna.
Někdy uprostřed cesty se mě Todoroki rozhodnul vzít za ruku, sice nevím proč, ale cítil jsem jak rudnu.
,,Jsi roztomilý" a to jsem zrudl ještě víc
Po tom co jsme došli do kavárny, objednali jsme si oba horkou čokoládu a Todoroki se rozhodl že to zaplatí i za mě.
,, Děkuju"
,, Nemáš zač" zase se usmál

Sedím naproti té mojí brokoličce která pije a je tak moc roztomilá.
*Kdyby si jen věděl Izu jak moc blázen do tebe jsem*
,,Todoroki, v pohodě?"
,,Ano má lás..-"
,, C-cože?"
,, Promiň, takhle jsem to říct nechtěl"
,, Dobře.."
,, Můžem si zajít na záchod?"
,,Tak jdi"
,, Pojď taky"
Vzal mě za zápěstí a tak jsem šel s ním na záchod, kde za náma zamkl a přitiskl mě ke zdi.
,,Jak si tě získám?"
,, Už jsem ti říkal že já nejsem na kluky"
,, Vážně, tak proč se ti líbí když udělám tohle?"
Nahl se tak aby se mi sotva otíral o rty a já cítil jeho teplý dech, nějak jsem i chtěl aby to udělal, aby mě políbil, ale přišlo mi to špatný, přece jenom to co Šepot říká, asi proto má důvod.
,, Jasně že pro to důvod mám"
*Zajímalo by mě jakej*
,, Už jsem ti říkala že to nemůžu říct"
*Jo ale proč ne?*
,,Na konci to snad zjistíš"
Neměl jsem vůbec tušení o čem asi tak mluví, ale Todoroki mě přivedl zas do reality.
,, Můžeš ty rty spojit jestli chceš"
Vážně jsem v tu chvíli chtěl a taky jsem je spojil a on polibek prohloubil.
Obmotal jsem mu ruce kolem krku a on mi dal ty jeho na moje boky za který si mě namáčkl k jeho tělu.
Líbali jsme se nějakou tu chvíli, ale museli jsme se odlepit kvůli vzduchu.
,, Pořád myslíš že nejsi na kluky?"
,,Umm"
,,Choď se mnou, prosím"
,, Víš, asi si to ještě rozmyslím"
,,Tak já budu čekat, teď ale musim jít domů, tak promiň že tě nedoprovodím nebo tak"
,,To nevadí"
Ještě jednou jsem se k němu nahl a políbil ho.
*Není možný že někdo může mít tak sladký rty, skoro jsem se nemohl odtáhnout.*
,,Pa"
,,Ahoj"
Odešel jsem ze záchodu, vzal si moje věci a vydal se domů.
*Dnešek nemohl být lepší.*

Po chvíli jsme se taky vydal domů a přemýšlel nad tím jestli opravdu nejsem na kluky a jestli se mi Todoroki líbí.
To na záchodech se mi líbilo, nebudu lhát, ale já prostě nevím.
...
Došel jsem domů kde mě už čekala máma.
,,Kde jsi byl že se tak červenáš?"
,,Já se co?" koukl jsem se do zrcadla a byla to pravda
,,No uhm..ani nevím"
,, Dobře no"

Když jsem si dělal úkoly, pořád jsem myslel na to co by se mohlo stát tak hroznýho když bych s ním chodil.
,, Věř mi že to vědět nechceš"
*Teď mi v hlavě budeš mluvit i doma?*
,, Midoriyo, možná je okouzlující a navenek milí, ale on vážně není"
*Ale asi se mi líbí, to s ním nemůžu ani chodit abych ho třeba změnil?*
,, Drž se od něj dál"
*Víš co? Nebudu tě poslouchat*
,, Já se ti to jen snažím ulehčit"
*Ulehčit co? Však je hodnej*
,, Není"
,, Já tě poslouchat nebudu"
,,Izuku jsi v pohodě? Koho nebudeš poslouchat?"
,,A-ale nic mami, v poho"
,, Dobře"
Potom co odešla už mi dal ten hlas v hlavě pokoj a já se v klidu přichystal do školy, najedl se, umyl a pak rovnou usl.

Tady je další kapitola, snažila jsem se k tomu dokopat aby jsem to vůbec napsala, tak doufám že to oceníte. <3